Liptovský Hrádok – arboretum

Kam a jak jedeme?

Tmavá mračna a drobný déšť nás odradily od plánovaného výletu do hor. Jako náhradní program jsme zvolili návštěvu starého arboreta v podhorském městě Liptovský Hrádok.

Za čím jedeme?

Arboretum v Liptovském Hrádku, rozprostírající se mezi ulicemi Kapitána Nálepku, Jana Amosa Komenského, Hradná a J. D. Matejovie, se může pochlubit hned dvěmi prvenstvími. Je nejvýše položeným arboretem v Evropě (650 m n. m.) a zároveň nejstarším na Slovensku.

Arboretu předcházel anglický park o výměře přibližně 20 hektarů založený v roce 1777 u příležitosti prvního výročí vzniku USA. Jeho základem bylo přibližně dvě stě lip a další dřeviny dodané botanickou zahradou v Banské Štiavnici. Vysazené stromy se střídaly s loukami protnutými cestami pro návštěvníky.

Původní anglický park měla v péči první místní lesnická škola. Když však zanikla, park začal chátrat. Až v roce 1886, po obnovení lesnické Horárské školy, začalo být o park opět pečováno. A nejen to, začal se postupně rozšiřovat a přeměňovat v arboretum. U parku, nyní již o výměře 27,17 ha, byl vysázený ochranný les o výměře 10,94 ha u řeky Belá, který dodnes chrání arboretum a část města před západními větry.

K původním domácím stromům začalo postupně přibývat dalších přibližně osm set druhů dřevin z Evropy, Asie, celé Ameriky a Austrálie. A tak je dnes arboretum výjimečné tím, že zde rostou dřeviny zapsané v Červených knihách mnohých států světa.

V blízkosti arboreta byla zřízená lesní školka o výměře 10 hektarů, ve které se pěstovaly hospodářské a okrasné dřeviny. V roce 1923 byla plocha školky zmenšená na 3 hektary. V roce 1928 se zmenšila také plocha vlastního arboreta na 23,21 ha. Arboretum ustoupilo výstavbě Výzkumného ústavu včelařského.

Přesto po roce 1928 začalo arboretum vzkvétat. Byla založená smrková alej u jezírka, kterou však později zničila bouře. Dále byly vysázené porosty se smrkem omorikou, douglaskou tisolistou, jedlovcem kanadským, smrekovcem japonským, borovicí balkánskou, trnovníkem bílým, javorem červeným, tujemi a dalšími dřevinami.

Horší léta si arboretum vybralo po roce 1933, kdy byl přeložen ředitel školy Bohuslav Procházka. Zájem o arboretum poklesl, jeho plocha se dokonce snížila na 7,24 ha. V období druhé světové války neudržované arboretum zarůstalo náletovými křovinami, které vytlačovaly ty cizokrajné. Ani časté změny vlastníků po válce (Výzkumný ústav včelařský, Místní národní výbor) arboretu neprospěly. To se nakonec v neutěšeném stavu vrátilo opět do péče lesnické školy.

V roce 1958 byl vypracovaný projekt rekonstrukce arboreta. O dva roky později bylo arboretum oplocené. Průběžně se v něm vysazovaly nové dřeviny a prodloužila se síť chodníků z původních 650 na 720 metrů. Kolem chodníků byly instalované lavičky a odpadkové koše. Rekonstrukci zbrzdila v roce 1962 sněhová a větrná kalamita, která poničila 456 stromů především v severní části arboreta.

Koncem 60. let minulého století došlo při zástavbě severní části města k nešetrnému porušení přítoku jezírka, které tím vyschlo. V roce 1968 byla místo zničené smrkové aleje vysázená nová lipová alej. V roce 1980 přešlo arboretum pod správu Školského lesného závodu jako účelový objekt školy. O dva roky později, 1. prosince 1982, bylo vyhlášené chráněnou studijní plochou.

V letech 1983 až 1985 byl na VŠZ v Brně vypracovaný nový projekt rekonstrukce arboreta s alpinem a dvěmi jezírky. Byla zachovaná původní koncepce s dělením plochy podle geografických oblastí. Zastoupení tu měla severní Amerika, Euroasie, východní Asie, dále sbírky rododendronů, vrb, popínavých dřevin, vřesovitých dřevin a zmíněného alpina. V těchto letech byla také zrekonstruovaná provozní budova. Vznikla přestavbou bývalé rybářské líhně.

Dnes je arboretum o výměře 7,24 ha rozdělené do obdobných částí. Jak vidíte na fotografii panelu instalovaného u vstupu, můžete se projít sektorem s výsadbou rododendronů, dřevin ze severní Ameriky, Asie, jižní Evropy a Slovenska. Některé dřeviny jsou označené cedulkou, jiné nikoliv. Arboretem vede naučná stezka Zelené srdce Hrádku, která vás na šesti panelech seznámí s některými stromy a keři, zaniklým vodním systémem a dalšími zajímavostmi.

Na závěr ještě uvedu několik údajů, které mají vliv na růst dřevin. Arboretum se nachází ve srážkovém kotli s častými inverzními teplotami. Kotel ohraničují Západní, Vysoké a Nízké Tatry. Průměrná roční teplota v arboretu činí 6,3 st. C. Dnů pod bodem mrazu tu napočítali 160 za rok, letních dnů jen 29. Průměrné roční srážky se pohybují okolo 691 mm. Sněhová pokrývka tu vydrží 93 dny v roce. Doba ročního svitu je 1.407 hodin. Geologové by dále podotkli, že svrchní vrstvu tvoří hlinitopísčité zeminy o tloušťce 30 – 50 cm spočívající na podloží z tatranské žuly.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Liptovský Hrádok je osmitisícové město, možností občerstvení a stravování zde bude jistě dost. Protože jsme měli stravování zajištěné v penzionu několik kilometrů od Liptovského Hrádku, místní nabídku jsme nevyužili.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Arboretum nás mile překvapilo. Dříve jsme Liptovským Hrádkem jen několikrát projížděli a nikdy si město blíže neprohlédli. Pomohlo nám k tomu až špatné počasí. Jediné, co lze správci arboreta vytknout, je chybějící popis některých dřevin. Ne každý je odborníkem, aby znal cizokrajné stromy a keře.

Ostatní informace

Návštěvu arboreta mohu vřele doporučit. V Liptovském Hrádku bez potíží a zdarma zaparkujete například na odstavném stání u hlavní silnice, poblíž stánků se zeleninou a podchodu pod železnicí. Do arboreta se pár set metrů sice projdete, ale cestou si můžete prohlédnout podchod pod železnicí vyzdobený grafity místních památek. Vstup do arboreta je volný.