Litovel, Čertův most a ještě něco k tomu

Kam a jak jedeme?

V divné době, která toho zase až tak moc neumožňuje, je důležité si udržovat dobrou náladu a minimum turistické kondice alespoň pravidelnými krátkými výlety. Druhou lednovou neděli jsme proto za cíl zvolili Litovelsko, konkrétně historické centrum královského města a okolí obce Mladeč, kterou proslavily zejména krápníkové jeskyně ve vápencové „hoře“ Třesín.

Během výletu nás čekají nejen zajímavé památky téměř všech historických architektonických slohů, ale i krásná příroda na okraji CHKO Litovelské Pomoraví, lesní romantické stavby 19. století, vodní toky, mokřady a také nějaká ta jeskyně. Mnohé jistě potěší i fakt, že se jedná opravdu o výlet fyzicky i časově nenáročný – jen bláto dokáže být chvílemi docela nebezpečná „svině klouzavá“.

Za čím jedeme?

Litovel je krásné historické město, které založil na počátku II. poloviny 13. století sám nejvýznamnější český král, tedy Přemysl Otakar II. (on ten Karel IV. byl opravdu hlavně římským císařem). I v době koronavirových zákazů a uzavřených interiérů má svým návštěvníkům vždy co nabídnout. A platí to i pro nás, kteří se sem poměrně často a rádi vracíme.

Naši cestu Litovlí zahájíme u části městských hradeb, které byly vybudovány v I. pololetí 14. století a nacházejí se mezi Švédskou ulicí a dětským dopravním hřištěm. Po krátké zastávce u Olomouckého rybníka, jehož hladinu brázní hejna vodního ptactva se vydáme k náměstí „otce zakladatele“, tedy Přemysla Otakara II.

Jedná se o místo, kde jsou soustředěny mnohé zajímavé stavby a cenné pamětihodnosti nejrůznějších architektonických stylů i historických období. A náměstí je také místem, kde poprvé pochopíme, proč se Litovli říká Hanácké Benátky.

Zmínit v tomto případě musíme zejména pozdně gotickou radnici, pod kterou protéká Nečíz, což je vlastně rameno řeky Moravy. Radniční budova, kterou charakterizuje vysoká „vyhlídková“ věž, byla upravena renesančně i barokně. Naproti radnici se tyčí barokní morový sloup, dílo Václava Rendera z roku 1724.

Naší pozornosti by ovšem neměly uniknout ani budovy tvořící severní frontu náměstí. Jedná se o zdobný – původně renesanční - Langův dům z roku 1542 (dnes ovšem v podobě barokních úprav z I. desetiletí 18. století a z roku 1878) a secesní Záložnu z roku 1913. Zde za normální situace funguje informační centrum.

Z náměstí se vydáme k slavnému Svatojánskému mostu z konce 16. století. Kamenný šestiobloukový most je nejstarší stavbou svého typu na Moravě (a třetí nejstarší v českých zemích) a zdobí jej Sturmerova socha sv. Jana Nepomuckého z I. čtvrtiny 18. století. Most je i dnes plně funkční pro silniční dopravu.

Poté opouštíme světskou část Litovle a zamíříme na pole sakrální. V praxi tzn., že se kolem renesančního Domu soukenického cechu (dnes knihovna) vydáme ke kostelu sv. Marka (skvělá – i když dnes již převážně barokní - záležitost, jejíž historie se začíná psát již na počátku 14. století) a sousední kapli sv. Jiří (krásná, pozdně gotická stavba z konce 15. století). Následují Hanácké Benátky z druhé strany radniční budovy, znovu hlavní náměstí a odjezd. A i když je Litovel jen malé, desetitisícové město, máme v nohách „již“ přibližně 3 kilometry a možná ještě o kousek více …

Po přejezdu do Mladče (cca 7 km), odstavíme vozidlo na parkovišti a vydáme se po modré TZ k Čertovu mostu. Možná se v tomto případě opravdu jedná o romantickou stavbu Liechtensteinů z konce 19. století (přemostění dvou skalních bloků), ale varianta, že most vytvořil sám ďábel, když pomáhal vyhrát sázku jednomu místnímu sedlákovi, je mi tak nějak sympatičtější …

Hned za – či spíše pod – mostem se nachází jeskyně Podkova. Jedná se vlastně o umělé podkovovité propojení dvou slepých skalních chodeb, kterým se dá v létě volně projít (je ovšem lepší být malý a hubený, jinak to zase až tak volné není). Přes zimu se ale kvůli pospávajícím netopýrům zavírá mříží. A tak pokračujeme blátem kolem Mlýnského potoka dál. Čeká nás totiž ještě nepříjemně kluzký výstup k Rytířské síni.

Ta vznikla koncem I. třetiny 18. století jako antický chrám a relaxační místo Liechtensteinů při honitbách v tamních lesů. Z chrámu, který se původně pyšnil 16 vysokými jónskými sloupy, toho do současnosti moc nezbylo. Od roku 1910, kdy ji prý zničili vandalové, se jedná o smutného solitéra, tedy sloup jediný, navíc ještě evidentně často obtěžovaný novodobými pseudoumělci, tedy sprejery a různými rytci.

Tím máme téměř splněno. Čeká nás už jen cesta podél Mlýnského potoka a kolem starého stavidla na parkoviště v Mladči. Před odjezdem ještě nahlédneme do malé kapličky, kterou někdo tak trošku „vysklil“. V nohou jsme měli další (spíše necelé) 4 km a před sebou cestu přes Loštice, Mohelnici a Zábřeh do Šumperka.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pro někoho výlet půldenní, pro jiné celodenní, pro všechny limitovaný koronavirem a vládními zákazy. Většinou zmatečnými, vzájemně si odporujícími si a často i zcela zbytečnými. Takže to jídlo, pití a ubytování až v lepších časech ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Oblíbená, dobře známá místa, pro která platí, že opakování je matkou moudrosti. A tak jsme s chutí opakovali …

Nelíbilo: Neskutečná „blátotlačka“ mezi Čertovým mostem a Rytířskou síní. Vzhledem k tomu, že meteorologové slibovali mrazy (a v Šumperku bylo téměř bílo), jsme ji opravdu nečekali.

Ostatní informace

Utrácet jsme ze známých důvodů nemohli (a tvarůžky jsme nakoupili nedávno v Šumperku), takže tentokrát opravdu jen ty nápoje pro vozidlo i jeho posádku. Calá mladečská část našeho výletu je však volně přístupná kdykoliv a v Litovli se za exteriéry také neplatí.