Medvědín-Vrbatova bouda-Pančavský vodopád-Labská bouda-Labský důl-Špindlerův Mlýn

Aktuální info :
film uvedený do kin v roce 2022 : Poslední závod režiséra Tomáše Hodana
o lyžařském závodu z roku 1913, ve kterém zahynuli závodníci
Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Na jejich památku byla postavena Mohyla
Hanče a Vrbaty, kterou najdeme na Vrbatově návrší nad Vrbatovou boudou.
Poslední závod na wikipedii
Poslední závod na CSFD
Poslední závod na Kinoboxu


(Fotky ve fotogalerii u tohoto příspěvku jsou z května 2016
a na konci fotogalerie jsou mapky)

Když jsem viděla fotky turistů, kteří byli v Labském dole, byla jsem jima
tak nadšená, že jsem se rozhodla tam určitě jet a Labský důl projít.
Zvolila jsem trasu ze Špindlerova Mlýna na Medvědín, Vrbatovu boudu,
Labskou boudu a odtud Labským dolem zpátky do Špindlu.

Kdybych měla větší fyzičku, zkusila bych ještě vylézt Medvědín pěšky,
ale radši jsem se rozhodla pro lanovku.
https://www.skiareal.cz/resort/lanove-drahy
Spodní stanice lanovky je ve Špindlerově Mlýně, je u ní poměrně velké parkoviště.
http://www.sluzbyspindleruvmlyn.cz/parkoviste.html
Vrchol Medvědína je ve výšce 1235 metrů nad mořem.
Medvědí cesta - naučná stezka z Medvědína
Od horní stanice lanovky se jde červeně značenou Medvědí a Bucharovou cestou
Bucharova cesta
směrem na Šmídovu vyhlídku a Vrbatovu boudu
(z vrcholu Medvědína vede ještě další část Bucharovy cesty souběžně
s cyklotrasou K13A a modře značenou cestou Špindlmanova mise, ale tato cesta
vede nad Horními Mísečkami do spodní části Masarykovy silnice
https://www.krkonose.eu/spindlmanova-mise )
přes horské sedlo Svinské louže ve výšce 1212 m n.m. s rašeliništi a rašelinnými
jezírky, přes které se dá přejít po dřevěném chodníčku.
Když je krásné počasí, můžeme se pokochat výhledy ze Šmídovy vyhlídky
na krkonošské vrcholy od Vysokého kola až po Sněžku.
Vyhlídka byla pojmenována po lesmistru Ludvíku Šmídovi.
Dál se potom u bodu záchrany SK857 napojujeme na Masarykovu silnici
(článek z roku 2019)
Masarykova cesta
která je zároveň cyklotrasou K13.
Cyklotrasa K13
Už dlouho mám fotku z cesty nahoru na Vrbatku jako pozadí na notebooku
a zatím mám jen málo fotek, kterýma bych byla stejně nadšená jako touto.
Dojdeme na Zlaté návrší k Vrbatově boudě, kde je možnost občerstvení
a nebo si jen tak chvíli posedět a odpočinout, když je pěkně, ten výhled
fakt stojí za to. Ubytování tu není poskytováno.
Vrbatova bouda na Facebooku
Je tu klidová zóna NP a proto nevstupujeme mimo značené cesty.
Můžeme odbočit k Mohyle Hanče a Vrbaty, která stojí na vrcholku
Vrbatova návrší ve výšce 1412 metrů nad mořem.
Znovu si tak můžeme připomenout, jak rychle se může počasí v horách
změnit a není dobré spoléhat na to, že krásné počasí vydrží celý den.
Je jistější vzít si sebou do kopců a hor oblečení pro nečekané zhoršení počasí
do batohu, možná ho budeme nosit v batohu celý den, ale taky se nám
může dost hodit.
Mohyla tu totiž byla vystavěna na počest našeho tehdy nejlepšího závodníka
Bohumila Hanče, kterého při závodě na 50 km konaném 24. března 1913
přepadla sněhová vánice.
Jeho přítel Václav Vrbata se ho pokusil zachránit, bohužel oba muži zemřeli.
Od té doby je 24. březen dnem Horské služby České republiky.
Po hřebeni mezi Hančovou loukou a Harrachovou loukou
a Harrachovými kameny prochází hranice mezi Špindlerovým Mlýnem 
a Vítkovicemi a zároveň mezi Libereckým a Královéhradeckým krajem.
Také tu najdeme Vyhlídku Vrbatovo návrší.
A vrátíme se zpátky k turistickému rozcestníku Vrbatova bouda a od něj
pokračujeme červeně značenou Bucharovou cestou kolem bunkrů - řopíků
a kolem Hančova pomníku.

A jsme u Pančavského vodopádu, který je nejvyšším vodopádem v Česku.
Skládá se z několika stupňů a celková výška vodopádu je 148 metrů.
Určitě tam už mnoho z vás bylo, takže mi dáte za pravdu, že je to fakt krásný místo.

Zato Labská bouda není nijak moc krásná a hlavně do horskýho prostředí
moc nezapadá, ale co se dá dělat.
https://www.labskabouda.cz/
(Mezi Pančavským vodopádem a Labskou boudou jsme minuli
Ambrožovu vyhlídku.
Je pojmenována po ochránci přírody a pracovníku KČT Jindřichu Ambrožovi.
V zimních měsících není možné vyhlídku navštívit.)

Od Labské boudy pokračujeme po modré turistické značce, která je souběžná
s Naučnou stezkou Labský důl a Harrachovou cestou Labským dolem,
Můžeme odbočit prohlédnout si Labský vodopád.
Jeho výška je 30 metrů a je to jeden z našich nejmohutnějších vodopádů.
Vracíme se zpátky na cestu Labským dolem. 
Nohy dostávají trochu zabrat, protože je to docela slušný klesání.

Ale příroda nádherná, takže člověk rád něco vydrží pro ty zážitky.

Dole v dole :-) můžeme ještě obdivovat Malý Labský vodopád
a Medvědínský vodopád, samozřejmě je to ještě krásnější pohled,
když po tání sněhu je plno vody, jenže pak pozor
na mokré kluzké kameny a kořeny.

U cykloturistického rozcestníku Labský důl - Pudlava začíná cyklotrasa K14.
Cyklotrasa K14
Pokračuje také modrá turistická značka, Naučná stezka Labský důl
a Harrachova cesta.
Kolem dřevěné sochy "Dáma s kamenným srdcem" podél Labe dojdeme
k rozcestníku Pod Dívčí strání - soutok.
Je to soutok Labe a Bílého Labe.

Můžeme se tu zastavit u terénního informačního střediska Labský důl, 
kde se kromě jiného také dovídáme, že v roce 1934 byla založena 
Horská záchranná služba ve Špindlerově Mlýně.
Je možné si tu také dát něco dobrého v Restauraci Myslivna.
Končí tu Naučná stezka Labský důl.

Jdeme si odpočinout do Hotýlku Diana, který má příjemně přijatelné ceny

ubytování i jídla na Špindl a na to, že je pár kroků od lanovky na Medvědín
http://hotel-diana.eu/

Večer se ještě projdeme krátce po Špindlu.
Naproti lanovce je také aquapark a Hotel Aquapark, který by mohl vyhovovat
náročnějším zájemcům o ubytování.
https://www.aquaparkspindl.cz/

Nejpohodlnější je dojet do Špindlu autem (silnice ll/295 přes Vrchlabí),
ale jezdí tam i autobus např. z Prahy, Černého mostu do Špindlerova Mlýna,
autobusového stanoviště.
Další spoje jedou např. z Vrchlabí, z Hradce Králové, z Pece pod Sněžkou
a z Liberce.
(K lanovce jezdí místní spoj ze zastávky
Špindlerův Mlýn, parkoviště Hromovka
přes zastávku Špindlerův Mlýn, Zotavovna Grand).
Poslední železniční stanice je ve Vrchlabí.

Nabídka sportovních, turistických a jiných zážitků v létě :
https://www.mestospindleruvmlyn.cz/leto

Pár vět o Špindlerově Mlýně :
Historie :
Použila jsem text na stránkách Špindlerova Mlýna a trochu je upravila.
https://www.mestospindleruvmlyn.cz/historie
Do 16. století byl v místech současného Špindlerova Mlýna pouze hustý les.
Jako první osídlili tato místa hledači rud a drahých kamenů a následně horníci,
kteří tu začali těžit železnou rudu a stříbro.
Kryštof z Gendorfu (1497-1563), znalec hornictví a hutnictví,
poradce krále Ferdinanda, koupil roku 1533 vrchlabské panství.
Vybudoval zde největší železárny svého druhu v tehdejších Čechách.
Pro tuto činnost bylo potřeba velké množství dříví.
Byli povoláni horníci a dřevaři z Alp, kteří se tu usadili v takzvaných boudách.
Z původního domova měli zkušenosti, jak chovat dobytek ve zdánlivě
nehostinných horách a začali na vzniklých mýtinách hospodařit.
Z mýtin se staly louky a pastviny a tak vznikly typické luční enklávy uprostřed lesů,
jak je zde můžeme vidět dodnes.
Budní hospodaření nabývalo na významu, protože postupně ubývalo
nerostného bohatství a dřeva.
Horníky postupně nahradili sběratelé léčivých rostlin a budaři.
Největší rozmach horských bud nastal s příchodem turistického ruchu
od druhé poloviny 19. století.
Jak vlastně vznikl název městečka :
Do 18. století byly na území dnešního Špindlerova Mlýna jen roztroušené
malé osady, dnes jsou to názvy městských částí :
například Svatý Petr, Bedřichov nebo Labská.
Roku 1765 mlynář Špindler přestěhoval ze Svatého Petra do centra
svůj mlýn, který mu strhla voda z tajícího sněhu.
Jak bylo zvykem, byl pojmenován jeho jménem – tedy Špindlerův.
Na konci 18. století se v místě bohoslužby konaly pouze třikrát ročně
ve staré kapli.
Další nejbližší byl až augustiniánský klášter ve Vrchlabí, ale tam v té době
vedla jen špatně sjízdná cesta.
Horalé proto začali usilovat o zřízení svého vlastního kostela a farnosti.
U mlynáře ze Špindlerova mlýna sepisovali ponížené žádosti císaři.
U jejich podpisů bylo uvedeno - sepsáno ve Špindlerově mlýně
(německy Spindlermühle).
V německy mluvících zemích jsou časté podobné názvy u měst a vesnic.
Došlo k omylu a zpět se vrátilo povolení ke stavbě kostela
v obci Špindlerův Mlýn.
Občané raději nový název přijali a začali stavět, než aby se dohadovali
s císařskými úředníky.
Počátky turismu – od chudých budařů k hoteliérům :
Počátek turismu ve Špindlerově Mlýně se datuje od roku 1865,
kdy se tady ubytovali čtyři výletníci z Vratislavi.
Zalíbilo se jim tady natolik, že sem začali jezdit pravidelně i se svými známými.
Místní brzy poznali turistický potenciál tohoto místa, začali rozšiřovat boudy
a budovat výletní cesty.
Jednou z nejoblíbenějších se stala cesta přes Dívčí lávky
- Labským dolem k Labskému vodopádu a Labské boudě
- je také známá jako Harrachova cesta.
Nechal ji roku 1871 zbudovat majitel jilemnického panství hrabě Jan Harrach.
Proti proudu Bílého Labe zřídila v letech 1889-1891 majitelka vrchlabského
panství hraběnka Aloisie Černín-Morzínová jinou cestu, která byla pojmenována
na počest prvního předsedy Rakouského krkonošského spolku vrchlabského děkana
Wenzela Webera.
K větší návštěvnosti turistů významně přispělo vybudování silnice z Vrchlabí
v roce 1872.
Budaři začali zvelebovat své boudy a rozšiřovat nabídku služeb,
z chudých stavení se mnohdy stávaly výstavní hotely.
Vznikla nová povolání, například krkonošští průvodci a nosiči.
Zimní radovánky a počátky lyžování :
Zpočátku se turistická sezóna odehrávala především v létě.
Ale v druhém desetiletí 19.století se ve východních Krkonoších
(z Pomezních bud do Kowar) konaly první komerční sjezdy na saních rohačkách,
které si dřevaři přinesli z Alp a na nichž původně sváželi v zimě dřevo z hor.
Nová atrakce se rychle rozšířila i do Špindlerova Mlýna.
Jezdilo se především od Petrovky a Špindlerovky (odtud vede sáňkařská dráha
dodnes), ale i od dalších bud na kopcích.
V roce 1909 byla u hraběcí pily postavena vodní elektárna a následujícího roku
se tady rozjel elektrický vlek pro saně.
Sáňkování na rohačkách nebo na sportovních sáních kralovalo zimním radovánkám
na konci 19. století.
K rozvoji lyžování přispěl mimo jiné vrchlabský továrník Guido Rotter, který
roku 1899 daroval lyže všem horským školám na Vrchlabsku,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Guido_Rotter
a hrabě Jan Harrach, který jimi vybavil své lesníky.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Harrach
Roku 1900 proběhlo ve Špindlerově Mlýně cvičení vojska v jejich používání.
Dnes je nabídka zimních radovánek ve Špindlerově Mlýně pestrá.
https://www.mestospindleruvmlyn.cz/zima

Medvědín-Vrbatova bouda-Pančavský vodopád-Labská bouda-Labský důl-Špindlerův Mlýn na mapě