Městečko Trigance v departementu Var.

Kam a jak jedeme?

Turisty přeplněná místa v Provance nás začala tak trochu unavovat. Bylo na čase najít něco úplně jiného, kde se turisté potkávají jen občas. Byli jsme přesvědčeni, že taková místa v této oblasti musí být. Bohužel v informačních centrech nabízejí jen ta atraktivní a tak jsme se rozhodli hledat na vlastní pěst. Z města Castellane jsme vyjeli po silnicí č. 952 údolím řeky Verdonu, směr západ. Údolí je to nádherné a pokud člověk nemusí sledovat dosti silný provoz na silnici, je to pohádka. Od řeky jsme odbočili na prvním mostě vlevo na silnici č. 955 a začalo dlouhé stoupání. Lesy tu jsou převážně listnaté a jen na několika místech se odkryjí pohledy do hlubokého údolí. I když byl červen, bylo vidět, že sucho je tady již delší dobu. Po několika kilometrech jsme dojeli do sedla a začalo klesání do údolí řeky Jabron. Výjezd z lesa přinesl neočekávaný pohled na klikatící se řeku, velké louky a malé lesíky. Nad tím vším se vypínalo několik bělostných hor.

Provoz tady na této silnici byl menší a tak jsme mohli několikrát zastavit a bylo jisté, že jsme našli to, co jsme hledali. Silnice pokračovala po pravém břehu řeky a to až k mostu přes řeku Jabron. Odbočili jsme vpravo na most a začalo stoupání s několika ostrými zatáčkami. Zastavili jsme na malém parkovišti, odkud se nám otevřel nádherný výhled do údolí řeky, na bělostné Hory a městečko Trigance, nad kterým se na vápencové skále vypínal středověký hrad. Taková malá pohádka a zřejmě i místo, které jsme hledali. Pár set metrů odtud jsme mezi prvními domky městečka našli malé parkoviště a odtud to šlo jen pěšky.

 

Za čím jedeme?

Již po prvních metrech bylo jasné, že jsme se dostali do středověku. Liduprázdné, úzké uličky, kolem kterých stály kamenné domy. Za vstupní bránou jakoby se otevřela třináctá komnata. Pěstované i původní keře a rostliny byly všude. Staré pumpy, zvonice, na zdech rudé květy mavuní. Růže a ostatní keře na dvorcích a malých zahrádkách se doslova předváděly. Kolem proběhla plachá kočka, mezi domy se objevila socha a opodál stará studna. Kostel v románském slohu zrovna procházel opravou vnitřku. Prošli jsme dvěma uličkami a dostali se na malé prostranství pod stromy. Tady bylo živěji. Několik místních obyvatel posedávalo před malým krámkem. Uvnitř byla nabídka všeho možného a vůně lákala jak ke kávě tak i něco zakousnout. Do podobných obchůdků jsme kdysi dávno jako děti často a rádi chodili. Zbývalo ještě vystoupit na skálu s hradem. Tam nás vedla úzká, kameny vydlážděná pěšinka. S přibývající výškou se stále více odkrývaly pohledy na město a do údolí řeky. Hrad byl přebudován na zajímavý a asi drahý hotel. Z hradního nádvoří byl výhled, na který se jen tak nezapomene. Krajina pod námi připomínala obraz starého mistra. Stejnou stezkou jsme sešli do městečka a samozřejmě do krámku.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V krámku jsme si koupily lákavou pizzu a ta byla oproti těm, co se prodávaly v turisticky hodně navštěvovaných místech neskutečně dobrá. V této části Provance jsme byli ubytováni v kempu v Castellane, kde jsme se i stravovali.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Městečko Trigance nás okouzlilo a jeho návštěva patří k těm největším dojmům, které jsme na jihu Francie zažili.

 

Ostatní informace

Vstup na hrad nebyl nijak omezen. Délka vycházky by se měla vejít do 3 kilometrů s převýšením okolo 100 metrů. Parkovat se dá na dvou parkovištích na okraji města. Ještě malý pohled do minulosti. První písemná zmínka o místě je z roku 814, kdy se uvádí, že usedlost byla majetkem opatství Saint – Victor v Marseille. Hrad byl postaven v raném středověku a to samé platí o místním kostelíku.