Mikulov – procházka po památkách města a jejich historie

Naplánovali jsme si dovolenou na jižní Moravě, abychom se konečně prošli po Pavlovských vrších, projeli okolo vodní nádrže Nové Mlýny a samozřejmě prohlédli i hlavní město Mikulovské vinařské podoblasti.

Mikulov leží zhruba 50 km na jih od Brna, téměř u hranice s Rakouskem. Rozkládá se na jižním kraji CHKO Pálava.
Krátká historie města: již v 11. století stál na území města nad významnou středověkou obchodní stezkou zeměpanský hrad. V podhradí pak začala vyrůstat osada, obehnaná kamennými hradbami. Jejich zbytky jsou ve městě stále patrné. První písemná zmínka je z r. 1249, kdy hrad získali Lichtenštejnové a vládli zde až do r. 1575. R. 1279 byla osada povýšena na městečko a r. 1410 na město. Od roku 1575 vlastnili Mikulov a a vlastně celé panství Dietrichstejnové, kteří zde žili až do r. 1945.

Židovské období: pro město bylo důležité i období, kdy zde žili Židé. Když r. 1421 byli vypovězeni z Vídně a Dolních Rakous, část se jich zde usadila. Další vlna osídlení byla za vlády Ladislava Pohrobka, který vyhnal Židy z moravských královských měst. Ve zdejším podhradí vznikla samostatná židovská čtvrť, která r. 1591 získala vlastní samosprávu, rychtáře i další výsady. Zdejší židovská obec se tak zařadila mezi nejvýznamnější židovská města na Moravě. V 1. pol. 16. století se zde usadili moravští zemští rabínové a své sídlo zde měli až do r. 1851 (jako druhý zde v letech 1553–1573 působil rabín Jehuda Löw, tvůrce Golema). V té době zde Židé tvořili téměř polovinu obyvatel města. Když r. 1848 získali plnou občanskou rovnoprávnost, začali se však stěhovat do velkých měst, zejména do Brna a Vídně, kde měli lepší ekonomické podmínky. Rabínové zde žili až do r. 1938, to byla již funkce rozdělena na funkci mikulovského rabína a moravského zemského rabína. Během své existence židovské město často vyhořelo. Po největších požárech v září 1924 a v dubnu 1926 – r. 1936 bylo založeno Židovské ústřední museum pro Moravsko-Slezsko. Druhá světová válka byla příčinou toho, že zdejší židovská komunita zanikla a nikdy již nebyla obnovena.

Město si zachovalo svou pozdně středověkou podobu a jeho jádro bylo proto v roce 1952 prohlášeno za městskou památkovou rezervaci.
Procházka městem: jeden den naší dovolené počátkem září r. 2015 jsme věnovali návštěvě tohoto zajímavého města, plného historických památek. Zaparkovali jsme v západní části města – v ulici 22. dubna – blízko bývalé židovské čtvrti. Dříve zde stávalo 317 domů, z toho více než 90 domů bylo renesančních. Bohužel řada těchto domů byla zbourána. Přesto je možno ještě dnes vidět 45 hezky opravených domů, z nichž většina pochází z poloviny 16. století . Často obsahují prvky typické pro židovské domy. Proto jsou prohlášeny za nemovitou kulturní památku.

My jsme si prošli celou naučnou stezku židovskou čtvrtí. Zhruba na 1 km je 14 zastavení. My jsme ji však vzali v opačném směru. Hned na začátku Brněnské ulice je středověká mikve přibližně ze 17. století. Mikve sloužily k očištění ortodoxních Židů, a to před začátkem šabatu a svátků, u žen po menstruaci, před svatbou a po porodu. Všechny mikve byly téměř stejné – zděná nádrž čtvercového tvaru byla v suterénu domu, kam se scházelo po 5 – 7 schůdcích. Musela mít přítok i odtok a musela být tak hluboká, aby se v ní dospělý člověk mohl ponořit. Údajně má být zpřístupněna veřejnosti, na místě však nebylo tehdy o této možnosti nic psáno.

Prakticky hned naproti je židovský hřbitov, který byl založen v 15. století. Několikrát byl rozšířen. Je tam asi 4000 náhrobků, nejstarší náhrobek s čitelným zápisem je z r. 1605. Jsou zde cenné náhrobky renesanční, barokní i klasicistní. Nejstarší a nejcennější je rabínský vršek, kde jsou pohřbeni moravští zemští rabíni. Tam je nejstarší náhrobek z r. 1637. Na hřbitově je památník vojákům, kteří padli během 1. světové války, a pomník 21 maďarským Židům, kteří zde byli r. 1945 zavražděni. Hřbitov patří k nejvýznamnějším židovským památkám tohoto druhu u nás.

U vstupu na hřbitov je židovská obřadní síň, která byla vybudována v historizujícím slohu r. 1898. Zde se pozůstalí loučili se zesnulým, býval zde byt správce nebo hrobníka a zde byl uložen i pohřební kočár. Po válce tam bylo skladiště, nyní je upravena na židovské muzeum.

Tady jsme přerušili prohlídku židovské čtvrti a zašli se podívat na nedaleký vršek – na zříceninu Kozí Hrádek, který je jednou z dominant města. V 15. století zde byla postavena dvoupatrová dělostřelecká věž s ochozem a se střílnami. Zabezpečovala kontrolu cesty z Brna do Vídně a také mikulovského hradu. Okolí i věž byly opraveny a vzniklo tak příjemné odpočinkové místo. Vlaje-li na věži vlajka, je přístupná za mírný poplatek i věž, odkud je nádherný výhledem na město.

Po schodech jsme pak sešli na Lormovo náměstí a pokračovali v prohlídce bývalé židovské čtvrti. Naučná stezka dál vedla Brněnskou ulicí (dům č. 9 je z r. 1590, má původní dispozici) do Husovy ulice, kde je velké množství zachovalých židovských domů. V domě č. 4 bývala chlapecká židovská škola, v sousedním domě č. 8 býval rabinát. V 70. letech 20. století bylo rohové loubí odstraněno a vznikl zde stylový hotel Tanzberg s restaurací. R. 1935 zde bydlel Alfons Mucha – tuto návštěvu připomíná jeho busta na průčelí domu. Hned naproti – č. 9 je cenný dům s renesanční dispozicí a klenbami. Průčelí tvoří vstupní dvousloupová arkáda. Později byl spojen se sousedním, také renesančním domem. Na něm je novodobá pamětní deska – dne 7.4. 1995 zde přespali pionýři českého rocku – pánové Michal Ambrož a Tony Ducháček.

To už jsme u Horní synagogy, zvané též Stará škola. Byla postavena r. 1550, r. 1689 byla rozšířena o trojúhelníkovou ženskou modlitebnu. Další přestavba byla po požáru v letech 1719–23, kdy získala barokní podobu. Empírová úprava hlavně oken je z doby po dalším požáru r. 1819. Svému účelu synagoga sloužila až do r. 1938. Od té doby se používala jako skladiště. Od r. 1958 je chráněna jako kulturní památka České republiky. Rekonstrukce chátrajícího objektu byla provedena v letech 1977 – 1989. Město umožňuje její prohlídku.

Téměř v celé Husově ulici je řada skutečně zajímavých domů, některé jsou obzvlášť cenné. Mezi ně patří dům č. 30 (řadový dům s renesančním jádrem a klenbami, který byl klasicistně přestavěn), č. 32 (typický dům dříve s vnitřním veřejným průchodem a renesančním jádrem, ve dvoře je vnější klasicistní schodiště), č. 48 (v letech 1845 až do 60. let 19. století zde byla chlapecká škola, kde se chlapci od pěti let učili hebrejštině, tóře a základům judaismu. V patře jsou dřevěné trámové stropy), č. 50 (výstavnější dům s jednosloupovým rohovým loubím a renesančním jádrem) a č. 52 (od pol. 18. století do konce 19. století zde byl židovský starobinec). Tím jsme došli na konec této krásné ulice a v č. 49 jsme se zastavili v Hospůdce pod zámkem se najíst a napít.

Zámek stojí na místě původní hradu z 11. století a je to další dominanta města. Panství od r. 1575 vlastnili Dietrichstejnové, kteří hrad na počátku 17. století přestavěli na renesanční zámek. Když r. 1645 město dobili Švédové, zámek na rok obsadili, poničili a když město opouštěli, odvezli 46 sudů nejcennějších knih a rukopisů. Další zkázu pro zámek znamenal požár r. 1718. Kolem r. 1730 Dietrichstejnové zámek obnovili v barokní podobě – v podstatě tak by se zachoval do dnešní doby, kdyby ho dne 22. 4. 1945 nevypálila ustupující německá armáda. Byla tak zničena malířská výzdoba i dovezené sbírky vč. originálu paleolitické sošky Věstonické Venuše. V zámeckém sklepě se jakoby zázrakem zachoval vinný sud z r. 1643.

Zámek má nepravidelný protáhlý tvar v severojižním směru. Nejstarší prvky jsou v jižní části, kde v 1. pol. 13. století bývala kamenná hradba 2,4 – 2,8 metru silná. Do dnešních dnů se zachovala kamenná okrouhlá věž s břitem zvaná Vlajková o průměru 9,5 metru. Zámek byl v 50. letech 20. století velkými náklady opraven. Nejcennější je zámecká osmiboká kaple Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, která byla r. 1380 vestavěna do vnitřního prostoru prvního patra staré strážní věže. Ta později získala osmihrannou nástavbu s cibulovou barokní střechou – dnes je to nejvyšší věž zámku a vlastně celého města. Mezi další unikáty zámku patří sál předků, který byl vybudován v severním bastionu počátkem 17. století, a zámecká knihovna, která byla založena ve 30. letech 17. století. V zámku nyní sídlí Regionální muzeum, kde je možno vidět několik zajímavých expozic, z nichž některé jsou komentované. Více informací o expozicích, otevírací době a vstupném najdete na stránkách muzea http://www.rmm.cz/.

My jsme interiér zámku nenavštívili, měli jsme ještě další plány a čas rychle utíkal. Prošli jsme si nádvoří a podívali se do zámeckého parku.
Vyšli jsme na historickém Náměstí nepravidelného tvaru. Dnešní podoba je z přestavby města po požáru r. 1584. Během 1. pol. 17. století zde byla postavena řada renesančních domů, z nichž některé se dochovaly do dnešních dnů. Historické středověké jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Do tohoto jádra patří i kostel sv. Václava, který je na Kostelním náměstí - severozápadně od Náměstí. Musí se k němu vystoupat po několika schodech. Již koncem 12. století zde stával románský kostel. Jádro současného kostela je z poč. 15. století. Jeho dokončení zabránil vpád husitů r. 1426, kteří ho jako nedostavěný vypálili. Po provizorní opravě vyhořel. Nejdřív byla dokončena věž – r. 1585 byla zvýšena o obytné patro, kde měl svůj byt věžník, a arkádový ochoz. Kostel byl definitivně dostavěn r. 1640. K zámku vedla krytá chodba. V té době již v kostele sídlila kolegiátní kapitula. Interiér kostela byl nově vybaven v letech 1762 – 1775, kdy získal i nové varhany. Ve vnější zdi kostela je řada náhrobků z 2. pol. 16. a 1. pol. 17. století.

My jsme se chvíli zdrželi na Náměstí, kde je skutečně řada zajímavých domů. Nejdřív jsme prošli na severozápadní straně okolo růžovobílého dvoupatrového domu (čp. 32), který má vrcholně barokní výzdobu hlavního průčelí. Přízemní fasáda má plasticky členěné zdivo, okna v patře jsou zdobena kovanými provlékanými mřížemi. V nice ve štítu je socha Immaculaty a na vrcholu socha sv. Floriána. V domě je dnes sídlo správy CHKO Pálava, v 1. patře je možno se podívat na zajímavou přírodovědnou expozici této oblasti.

Naši pozornost však upoutal na protější straně dům U Rytířů s bohatou sgrafitovou výzdobou a nárožním čtyřbokým arkýřem. Pochází z doby před r. 1591. Druhé patro byla přistavěno až po polovině 19. století.

Po levé straně jsme měli radnici (čp. 1), kde je informační centrum. Dnešní podoba je z r. 1929. Dříve zde byl vrchnostenský pivovar, který jako nevyužívaný byl r. 1606 upraven na Radnici. Dokonce byla přistavěna i věž. Bohužel téměř vše lehlo popelem při požáru r. 1784.

Na konci této řady domů je velký renesanční dům (dnes č.p. 4), který nechal na několika parcelách postavit František z Dietrichsteina pro kanovníky, když r. 1625 byla ve městě založena kapitula. Interiér byl po požáru r. 1784 zcela přestavěn, exteriér si ponechal svoji renesanční podobu, na domě směrem do náměstí se zachovala i sgrafitová psaníčka.

Jihovýchodní část Náměstí uzavírá zajímavá stavba. R. 1612 zde stál kapucínský klášter. R. 1623 nechal vedle František z Dietrichsteina postavit napodobeninu Svaté chýše z italského Loreta. R. 1638 byla okolo ní zahájena stavba kostela sv. Anny – Svatá chyše byla uprostřed hlavní lodi. Současně při severní zdi byla postavena pohřební kaple Březnických z Náchoda a u jižní zdi sakristie s klenotnicí. K jihozápadní straně kostela byla přistavěna pohřební kaple Dietrichsteinů. V letech 1701–1706 bylo do strany náměstí přistaveno mohutné dvouvěžové průčelí. Po požáru r. 1784 zůstalo pouze kněžiště kostela s Náchodskou kaplí, obvodová zeď kostela s kaplemi a zděná část severozápadního průčelí. Původně bylo rozhodnuto, že zbytky kostela se rozprodají jako stavební materiál. Naštěstí z toho sešlo. Ruiny kostela byly zabezpečeny až r. 1837 za Františka Josefa z Dietrichsteina. V letech 1845 – 1852 nechal zbytky kostela přestavět na novou hrobku Dietrichsteinů. Arkády bočních kaplí byly zazděny a vznikly tak chodby, ve který byly uloženy rakve Dietrichsteinů, kteří zemřeli v letech 1617–1852 a které byly provizorně uloženy pod kostelem sv. Václava. Dnes je tam uloženo 45 rakví. Prohlídka je placená s průvodcem, určitě za to stojí.

Vpravo od hrobky – u jižní strany kostela sv. Anny byla v pol. 17. století vybudována sakristie s klenotnicí (č.p. 6), kde byly uloženy vzácné liturgické předměty a hmotné dary mikulovské Loretě. V letech 1678 - 1682 byla klenotnice přestavěna a doplněna nádhernou štukovou výzdobou. I když při požáru r. 1784 byla řada domů zničena, klenotnice požár přečkala i s nádhernou výzdobou. Přízemní sál klenotnice má valenou klenbou, lunety a je bohatě zdoben štukovým dekorem. Využívá se jako výstavní síň.

V dolní části Náměstí je barokní Sousoší Nejsvětější trojice z let 1723 – 1724. V horní části je kamenná kašna, která zde byla postavena kolem r. 1700 a sloužila jako zdroj vody pro obyvatele vnitřního města. Uprostřed je zdobený kamenný kvádr s chrliči a s alegorickou sochou Pomony s rohem hojnosti a se štítem, na kterém je rodový znak Dietrichsteinů.

Tím jsme ukončili prohlídku historického centra, ale ještě jsme se chtěli jít podívat na Svatý kopeček, kde je poutní kaple sv. Šebestiána, zvonice a Boží hrob. Je to další dominanta města, která je na východ od centra. Navíc je tam velké množství zákonem chráněných druhů rostlin. To je důvod, proč r. 1946 byl vyhlášen botanickou rezervací a r. 1992 přírodní rezervací. Je to jeden z kopců Pavlovských vrchů, ale na jižních svazích rostou rostliny skalní stepi. Vyskytují se tam i do takové oblasti patřící hmyz, ptáci, plazi.

Na Svatý kopeček vede křížová cesta – tou jsme se rozhodli nahoru dojít i my. V jižní části Náměstí, kde odbočuje ulice Svobody je turistický rozcestník. Modrá turistická značka odtud vede ke křížové cestě a vlastně až nahoru. Na kraji města – v Koněvově ulici – kousek za odbočkou modré na kopeček - je zajímavá barokní štítová stavba z konce 17. století. Je to bývalá kaple Panny Marie Pomocnice, která byla postavena u městského lazaretu. Nad vchodem je plastika Panny Marie. Ale pak už jen ten kousek zpátky a hezky do kopce. U posledního domku nám na cestu pokynul sv. Jan Nepomucký z niky pravděpodobně dnešní vinárny, ale to už jsme viděli před sebou první kapličky křížové cesty. Současně s modrou značkou vede nahoru i naučná stezka Svatý kopeček v Mikulově. Je tedy co číst, na co se dívat, při pohledu zpátky k městu se otevírají úžasné pohledy na město. Až k Božímu hrobu to je pouze 1 km.

Tuto křížovou cestu založil majitel mikulovského panství olomoucký biskup kardinál František z Dietrichsteina. Ve 20. letech 17. století byla pravděpodobně postavena křížová cesta se sedmi kapličkami, kaple sv. Šebestiána, zvonice a kaple Božího hrobu. Až v letech 1750-1776 bylo postaveno dalších sedm kapliček. Bohužel r. 1786 za vlády císaře Josefa II. byla kaple sv. Šebestiána odsvěcena a křížová cesta přestala být využívána. I když Dietrichsteinové některé objekty využívali pro soukromé účely, začal celý areál chátrat. Konečně v letech 1862-1865 se křížová cesta, včetně kaple sv. Šebestiána a zvonice dočkala obnovy. S výjimkou doby 2. světové války se poutě na Svatý kopeček stále konají. Samozřejmě po válce musely být stavby opět opravovány.

Když vystoupáte po cestě k 11. kapličce – k 11. zastavení křížové cesty, dostanete se prakticky na vrchol, odkud je nejkrásnější výhled na město a kde je zvonice a kaple sv. Šebastiána, které jsou zdaleka viditelné.

Zvonice je otevřena o víkendu během července a srpna od 10 hodin, v sobotu do 16 hodin, v neděli do 14 hodin. My jsme měli smůlu. Byli jsme zde až v září. Tato zvonice jako jediná se používala od doby svého vzniku bez přestávky. Současný zvon je z r. 1768 . Váží 4360 kg, jeho průměr je 185 cm, je vysoký 165 cm a k jeho rozhoupání musí být 4 zvoníci. Používá se zejména ke slavnostnímu vyzvánění a je ho slyšet až do vzdálenosti 20 km od Mikulova. Po válce až do r. 1989 byla stanovištěm hlídek pohraniční stráže.

Kaple svatého Šebestiána byla postavena jako první stavba na tomto kopečku, tehdy nazvaném ještě Tanzberg. Základní kámen byl vysvěcen dne 2. července 1623. Předpokládá se, že hlavním důvodem bylo vyjádření vděčnosti Bohu za překonání morové epidemie r. 1622. Renesanční podoba kaple má připomínat chrám sv. Petra v Římě. Má půdorys řeckého rovnoramenného kříže. R. 1714 byla k východnímu průčelí přistavěna barokní sakristie. V této podobě ji známe dnes. Po odsvěcení zde bylo vojenské skladiště, za nepříznivého počasí se zde ukrývaly i ovce, které se v okolí pásly. Kaple je otevřena ve stejnou dobu jako zvonice a samozřejmě i při různých poutích a slavnostech.

Z vrcholu je nutno pokračovat po stejné cestě dál. Okolo dalších dvou kapliček se dojde ke kapli Božího hrobu. Je to napodobenina Božího hrobu v Jeruzalémě, do kterého byl uložen Ježíš. Ke kapli vede schodiště se 33 schody, které symbolizuje délku Ježíšova života. Nynější pískovcové schody byly postaveny znovu r. 1908. Kaple je veřejnosti nepřístupná, lze do ní nahlédnout přes restaurovanou barokní mříž.

Poslední – 14. kaplička je ještě kousek dál za Božím hrobem – jde se k ní ve směru šipky. Modrá turistická trasa k ní nevede.

Ze Svatého kopečka se nechá jít různými směry:
- nejkratší je cesta po modré zpátky.
- nechá se jít dál po modré a naučné stezce. Dojde se na rozcestí Pod Božím hrobem, odkud se zelená trasa a NS vrací zpátky do Mikulova – pak je to cca 2,2 km.
- z rozcestí Pod Božím hrobem se nechá pokračovat ještě dál po modré na rozcestí Mikulov – Mariánský mlýn a po naučné stezce Po stopách novokřtěnců pokračovat vlevo a dojít zpátky do města. Cesta končí u Dietrichsteinské hrobky a měří 3,3 km.
- do města se dostanete také od zvonice a kaple sv. Šebastiána po žluté s napojením na naučnou stezku Po stopách novokřtěnců. K hrobce je to pak 2,8 km.

Tím skončilo naše putování po památkách města. Abychom večer nestrádali, zastavili jsme se ještě v hospůdce U Chlupatého slona, kde prodávají mikulovské pivo Mamut. Dát si ho nemůžeme, tak kupujeme aspoň petku. A už spěcháme k autu. Je září, tedy také období burčáku, tak pivní zásoby doplňujeme na trase k autu také touto lahůdkou.

Při této výpravě jsme jedli v židovské čtvrti. Když jsme městem projížděli na kole, zastavili jsme se v restauraci v domě U Rytířů na Náměstí. Možností je tady však spousta.

Město je to nádherné a dá se říci, že vše je poměrně blízko, tak se to nechá za den docela pohodlně zvládnout. I když stále tu jsou věci, které jsme nenavštívili.

Kromě tří uvedených stezek (Židovskou čtvrtí - ta však v mapě není zakreslená http://www.mikulov.cz/turistika/aktivni-pobyt/pesi-turistika/naucne-stezky/detail/?contentId=81404, Svatý kopeček v Mikulově http://www.mikulov.cz/turistika/aktivni-pobyt/pesi-turistika/naucne-stezky/detail/?contentId=174057 a Po stopách novokřtěnců http://www.mikulov.cz/turistika/aktivni-pobyt/pesi-turistika/naucne-stezky/detail/?contentId=160526) městem prochází ještě Vinařská naučná stezka Mikulov http://www.obec-pavlov.cz/turisticke-zajimavosti/vinarska-ns-mikulov/ a na sever od města je krátká naučná stezka Turold http://palava.ochranaprirody.cz/prace-s-verejnosti-a-evvo/naucne-stezky/naucna-stezka-turold/, která vede k jeskyni Na Turoldu. Byla zpřístupněna v letech 1958 – 1967 a znova od června r. 2004. Prohlídková trasa měří 300 metrů. Místo krápníků zdobí stěny tzv. turoldská výzdoba, kterou u nás nikde jinde neuvidíte. Vypadá jako bělostná pěna s množstvím dutinek a drobných krystalů kalcitu. V jeskyni je naše největší zimovištěm netopýrů, proto nemůže být otevřena po celý rok, ale pouze od května do října.

Mikulov – procházka po památkách města a jejich historie na mapě