Na dostřel od Pravčické brány

Kam a jak jedeme?

Slyšel jsem, že je tam Boží klid a mír, že můžu přijít a zahrát si kdykoliv, vždycky se nějak vejdu. Že je tam rozhled po krajině plné skal a kopců, že je kam jít po golfu, že je tam okolo několik penzionů, kde se předhánějí, co všechno hostovi nabídnout. A hlavně – že jsou tam dobří lidé.
Takto informován jsem setrval ještě asi dva roky bez toho, že by mne napadlo se do Janova vypravit. Pak mne osud v podobě rodinné dovolené zavál do blízkého okolí, a protože hole z auta nevyndávám ani když je sebeplnější, bylo jaksi nasnadě, že se můžu přesvědčit o všem, co jsem o Janovu slýchal.

Za čím jedeme?

O tom hřišti jsem slyšel už dávno. Janov. Prý pěkná devítka. Je velice blízko hranice s Německem, u veleznámého Hřenska, ale perfektně skryté před turistickokomerčním blázincem v tom vietnamském údolí, v něž se přeměnila kdysi idylická obec Hřensko.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Přímo pod Pravčickou bránou si můžete sednout do bufetu.

A kde se tu spí? Přímo golf ubytování nemá, ale v Janově je celá řada penzionů.

Zdejší kuchyně není vůbec špatná – běžná jídla v dobré kvalitě, porce úměrné hodinám odpracovaným na jamkách.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Hřiště tady existuje nemnoho let, ale ti, kdo se o jeho vznik postarali, měli veliké štěstí na skvěle utvářenou krajinu: nemuseli dělat žádné velké úpravy terénu, skoro bych řekl, že (kromě zaříznutí některých greenů do svahů) žádné: tak perfektně splývá reliéf jednotlivých jamek s okolím.

Ideím klubu nahrává celé okolí, které je jako stvořené pro příjemný pobyt celých rodin. Hřensko je nádherné: domy zasazené mezi skály v hlubokém úzkém údolí. Ale i výš je to pěkné – jsme v oblasti Národního parku České Švýcarsko, a to znamená skály, přírodu, skály, lesy, a zase skály. Pokračuje to i přes hranici, vzdálenou kilometr po proudu Labe – v Německu je těch skal ještě víc, jejich Saské Švýcarsko je ještě rozsáhlejší, scenérii dominuje proslulý hrad Königstein na kopci vysoko nad Labem. Nádherný pás skal je vidět z vyšších jamek tím směrem, kde tuším hřenské údolí, skály jsou vysoko nad ním. Někde tam je i Pravčická brána včetně zbytku mé rodiny. K ní se každý den táhnou nekonečné proudy návštěvníků.

Sedmičce na zajímavosti nechybí vůbec nic, subjektivně ji považuju za nejtěžší, 382 metrů dlouhý čtyřpar, v relativně široké dopadové zóně je na 160 metrech příčná voda, dál to jde kolem několika maličkých nově budovaných jezírek a jednoho původního, krásného, ke greenu u lesa. Tohle jezírko je jako z pohádky, vyloženě pro víly, malé, kolem něj ze všech stran vysoké břízy.

Ostatní informace

Kam se tady chodí koupat? Nejlepší je to v Bad Schandau, to je město pár kilometrů „za čárou“, tam jsou Toscana Therme, lázně, kde se vznášíte v mořské vodě, v níž zní Beethoven, zatímco na stropě se střídají psychedelické obrázky… golfisté tyhle lázně hojně využívají, jak venkovní, tak vnitřní bazény – podle počasí. Do Bad Schandau taky vede podél Labe cyklostezka, hojně využívaná. Provoz horských kol je v oblasti omezen na vybrané cesty, všude se nesmí. Víc se tady chodí pěšky, ty skály jsou všude a krásné.