Hřensko - soutěsky

Hřensko - soutěsky.

Českosaské Švýcarsko je pojem, který turisté dobře znají. My dnes – obrazně řečeno - míříme přímo do jeho srdce - do soutěsek na malebné říčce Kamenici. Bohužel ještě předtím, než se ponoříme do stínu strmých srázů a začneme postupovat proti proudu Kamenice, musíme začít počítat. Parkovné za osobní auto na dobu delší než 3 hodiny – 120,- Kč! Bum! Vstupné do údolí, kterým se míří k plavebním úsekům kaňonu – 40,- Kč! Bum! Když se trochu vzpamatujete z této připomínky tržního hospodářství, můžete se začít pomalu rozhlížet kolem sebe. Líně proudící říčka pod námi si užívá svobody, se kterou pokojně plyne na své pouti do Labe a ještě mnohem dále. Žádné pokladny ji nezajímají a nám jen připomíná chvíle, kdy příroda nesloužila jen jako zdroj zisku. Strmé pískovcové stěny, které vymezují údolí, zde zůstaly jako připomínka dob, kdy vše kolem nás bylo dnem prehistorického moře a ve kterém horotvorné procesy a především erozní činnost vody vytvarovaly údolí do dnešní podoby.

Až do konce 19. století představovaly zdejší soutěsky velkou překážku pro obyvatele Mezní Louky i Hřenska, v jejichž katastrech se nacházejí. Jak už to tak bývá, myšlenka na proplutí soutěsek vznikla roku 1877 v jedné z hřenských hospůdek. Znáte to. V ovíněných hlavách se zrodí lecjaké ztřeštěnosti, ale kupodivu pár dní na to, na 4 metrovém dřevěném voru několik zdejších chasníků soutěsky proplulo a otevřelo tak cestu k poznávání dosud málo prozkoumané oblasti. Významnou roli v historii soutěsek sehrál kníže Clary –Aldringen, na jehož náklady dorazili k říčce Kamenici italští odborníci, pod jejichž vedením začalo na dvě stě dělníků s budováním lávek, tunelů, můstků, stavidel a jezů, jenž umožnily 4. května 1890 ve spolupráci s Horským spolkem pro Českosaské Švýcarsko, otevřít Edmundovu soutěsku veřejnosti. O osm let později, v roce 1898 se rozevřela opona i nad Divokou soutěskou a plavba s celkovým počtem 21 pramic, mohla být zahájena v plném rozsahu.

Pokud dnes přicházíte ve směru od Hřenska, jak první se Vám do cesty postaví Edmundova soutěska. Z vašich peněženek se vykutálí obnos 75,- Kč za osobu a Vy můžete zasednout do na první pohled vratké pramice, která se sice pěkně kýve, ale do cíle vás doveze bezpečně. Strmé skalní stěny kvádrového pískovce se tu přibližují natolik, že padají kolmo do vody a činí z pramic jediný dopravní prostředek, kterým se dá tento úsek překonat. Převozník a průvodce v jedné osobě pohání pramici bidlem a přitom upozorňuje na skalní útvary tu na pravém a zase hned na levém břehu. A tak jednou z bezprostřední blízkosti, tu zase vysoko ze skalní stěny na nás hledí drak, had, delfín, lev či velbloud. A když se pak na pokyn převozníka ohlédneme, tu spatříme vysoko nad údolím skupinu skal zpodobňujících rodinku či postavu strážce. Stačí jen trocha fantazie. Za bezesporu největší atrakci lze považovat umělý vodopád, který je uváděn do chodu převozníkem, jenž přes táhlo umístěné nad vodou, otevírá stavidlo umístěné vysoko ve stráni.

Po 960 metrech plavba končí. Stezka pokračuje přes Mezní můstek zhruba o půl kilometru dále. Tady z dalšího přístaviště pokračuje cesta 450 metrů dlouhým plavebním úsekem Divoké soutěsky. Nejdříve ale ulevíme naší peněžence o další padesátikorunu. Navzdory názvu soutěsky, tato zde už nepůsobí až tak „divoce“ a i skalních útvarů je tu méně. Snad by této soutěsce více slušel název Opuštěná. S přicházejícím večerem tady dole rychle houstne šero a okolní stráně, jako kdyby se už také ukládaly ke spánku. Nikde ani pípnutí a tak ticho ruší jen šplouchání vody a občasný výklad převozníka v českém i německém jazyce. Při pohledu do líně plynoucí vody docela věříme tomu, že se zde dříve proháněly hejna pstruhů a lososů. Trošku hůře si tu už však představujeme plavbu dřeva, která sloužila v dřívějších dobách jako jeden ze zdrojů obživy tehdejších obyvatel okolních vesnic. Při plavbě dokonce nacházíme místa, kde zalesněný svah sestupuje až ke břehu, čehož v dřívějších dobách využívali pašeráci přecházeli zde z jednoho břehu Kamenice na druhý i s jejich „kontrabandem“. Brzy se přiblíží i konec Divoké soutěsky a my se chystáme na zpáteční cestu. Závěrem lze snad říci ještě dvě věci. Soutěsky se každoročně otevírají o velikonočních svátcích a provozní doba je sympatická. Začíná se o sedmé hodině ranní a jezdí se až do tmy. A ta druhá věc je spíše upozornění. Pokud navštívíte soutěsku s přítelkyní či s přítelem a budete si chtít projet soutěsky oběma směry, vyčleňte si na to minimálně 600,- Kč. Ve jménu Unie, ve jménu služby vlasti, vybudujem pokladny, navýšíme zisky!