Na Doubravu – a nemusí být nutně fesťák

Kam a jak jedeme?

Vcelku tradičně každý červenec (až na výjimky) vyrážíme na rockový, vlastně metalový festival Masters of rock do valašských Vizovic. Jak člověk přeci jen (přiznejme si) se rok od roku poněkud mění (neříkejme stárne), volnou chvíli se snaží užít i k jiné činnosti než jen postávání a skákání v davu pod pódiem, brouzdání po pivních stáncích či lelkování po místních putykách.

Za ta léta co sem jezdíme už máme v městečku i dobré kamarády (u kterých trávíme noclehy), takže když se naskytne možnost podniknout i nějaký výlet do okolí za pomocí Jirkova (vlastně Olinina) vozidla, neváháme.

Za čím jedeme?

Z místa kde nocujeme (i jinde z Vizovic) je dobrý výhled na nedaleký vrch, který poznáme podle vysoké telekomunikační věže, Doubrava. 672 m vysoký kopec patří v soustavě vysočiny Vizovických vrchů k té přední polovině a již delší dobu jsem výlet na Rozhlednu plánoval. V loňské sezóně se tomu skutečně tak stalo, právě i díky domluvě s domorodcem, který nastartoval ráno automobil a vydatně nás k cíli přiblížil. Přes hlavní hřeben Vizovických vrchů totiž vede silnice do Loučky, která výrazně túru urychlí (přeci jen chceme stihnout i něco v programu festivalu). Kdo by se sem chtěl vydat pěšky, přeci jen musí počítat s nějakou hodinkou navíc, od zmíněných Vizovic je to přes 6 km a to do celkem slušného převýšení přes 360 m.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení je přímo u Rozhledny ve stánku se vstupenkami a drobným občerstvením (pivo, limo, tatranky apod., pohlednice). A protože velkou část výletu zpět absolvujeme po svých, cestou narazíme na nealkoholickou studánku a v městečku třebas na stylovou kolibu Valašský šenk.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jirka nás tedy vyhodí v sedélku Pod Doubravou (608 m), zbytek už nezbývá pěkně vylézt vlastními silami. Kopec to sice není nijak závratný, z Jeseníků jsme přeci jen zvyklí na vyšší vrcholy, ale protože Vizovické vrchy patří k mladším pohořím (alpínské vrásnění jak známo probíhalo ve třetihorách), jsou Karpaty poněkud ostřejší oproti zbývajícím českým horám, které vznikly v dřívějších dobách (Hercynské vrásnění). Modrá značka nás tedy provede k vrcholu, který přeci jen nějakou plochou část na svém temeni má. Nakonec Doubrava byla již dříve turistickým cílem, první dřevěná Rozhledna tu stála v první polovině minulého století, v 50. letech pro zchátralost stržená. V dalších letech socialistického růstu (zřejmě i ke škodě turistů a vzteku pamětníků) nebylo na takové vymoženosti pomyšlení, muselo se bojovat s imperialismem.

S návratem kapitalismu (ale hlavě s rozvojem mobilní telefonie) se začaly na kopcích stavět Rozhledny nové, nebo – v tomto případě – stožáry či věže telefonních operátorů.

Zde zřejmě po domluvě s obcí, turisty, krajem apod. měli štěstí, že operátor vybudoval ve více než padesátimetrové věži i vyhlídkovou plošinu. Jaké štěstí, takových podobných stožárů se u nás najde, i rozhled by z nich byl, bohužel se domluva nepodařila takže je vidět p.d.

Tady tedy to štěstí přálo, a protože výška výhledové plošiny je udávaná 33 m, jen tak ji nějaký ten okolní smrky nepřeroste (sekvoje či douglasky u nás zatím hojně nerostou).

Faktem je že po výstupu po kovovém schodišti se může leckomu útlocitnému trošku zatočit hlava, ale odměnou je skutečně dokonalý kruhový výhled. Kdyby tu s námi byl takový Franta, určitě by nám neznalým pojmenoval většinu kopců, tak jakožto cizinci spíš odhadujeme. Určitě ale poznáme Klášťov (nejvyšší hora Vizovických vrchů na SV, není zas tak daleko), velmi na severu (až SSV) Beskydy, blízké Vizovice jsou dekorovány pozadím Hostínsko-Vsetínské hornmatiny, i vzdálenější ale dosti velký Zlín je jednoznačný. K západu jsou přeci jen ty kopečky nižší, zato na východě, případně severovýchodě jsou hory dostatečně velké (Javorníky, Bílé Karpaty). Úplně v dáli v oparu tušíme snad Malou Fatru (spolu s místním znalcem). Za to na jihu to znám, byl jsem i na Velkém Lopeníku i Velké Javořině, takže tuším které kopce to jsou.

Zpáteční cestu do Vizovic absolvujeme po svých, naštěstí v parném létě se můžeme cestou osvěžit v Chladné studánce s poutní kapličkou, cestou potkáme i pár výletníků s barevným proužkem na zápěstí, což dokazuje, že jsou i jiní rockeři, kteří rádi do hor zavítají. Ve Vizovicích zakotvíme na okraji v kolibě, kde si nás nakonec Jirka vyzvedne, prý už se jim stýskalo…

Ostatní informace

Kdo nemá to štěstí, musí na celou horu po svých, vstupné na samotnou rozhlednu je vcelku lidové (15,- Kč, jako turista jsme ukecal slevu na pětku, tj. 10,- Kč, bůra je pro děcka).

Rozhledna je otevřená od března do listopadu, pravidelně o víkendech a svátcích, od června do srpna i ve středu a v pátek, může se to měnit, podle počasí i obsluhy bufetu, ale to si dnes zřejmě umí většina lidí na webu najít.