Na Karlštejn, za honosným hradem Otce vlasti Karla IV.

Kam a jak jedeme?

Psát dnes cokoliv o hradu Karlštejn je sice možná stejně přínosné, jako snaha nanosit dříví do lesa nebo doplnit sbírku athénských sov. I tak je ovšem překvapivé, kolik lidí hrad našeho „taty“ navštívilo poprvé v životě až v souvislosti s nedávným kulatým výročím Karla IV. Přitom by se dalo očekávat, že minimálně od doby, kdy i fanynky úplně jiného Karlíka braly útokem nejen filmové sály a prodejny Supraphonu i Pantonu, ale i ložnici božského Waldy, musel hrad opakovaně navštívit i jedinec, který o Jaroslavu Vrchlickém v životě nezaslechl ani slůvko a pro kterého ani někdejší Lucemburk nepatřil k osobnostem nikterak významnějším, než byl například Rajko Doleček. V každém případě český hudební film z roku 1973, který popisoval jednu Noc na Karlštejně, miloval vždy i autor tohoto článku, zejména pak od chvíle, kdy zjistil, že ve filmu bylo do vedlejší role obsazeno také jízdní kolo (které ovšem zločinci z týmu filmových digitátorů mezitím po desetiletích radosti z úvodu filmu nadobro vystřihli).

Městys Karlštejn, ve kterém žije přibližně osm stovek obyvatel, je dopravně poměrně lehce dosažitelný (asi proto je zde vždy skutečně „lidí jako na václavském Václaváku“). Je součástí Středočeského kraje a okresu Beroun a leží mezi Mníškem pod Brdy a zmíněným Berounem, tedy vlastně ve směru na Plzeň i Příbram. V každém případě tudy vede železniční trať a své auto i něčí autobus můžeme zanechat na parkovišti v podhradí. Pokud nejsme kolmo nebo nechceme utratit část své výplaty za fiakr, musíme se pak stejně vydat ku hradu po svých. Cestou míjíme množství prodejních stánků, nejrůznějších restaurací i malých muzeí, a tak cesta vzhůru většinou poměrně rychle (nebo naopak nečekaně pomalu) uteče.

Za čím jedeme?

Vzhledem k významu tohoto místa nemůžeme jeho historii ani stavební vývoj zcela pominout, ale na druhé straně se jedná o fakta natolik známá, že tyto informace zkrátíme pouze na nutné minimum.

Královský hrad Karlštejn byl založen na vápencové ostrožně nad řekou Berounkou v polovině 14. století Karlem IV., tedy českým Králem a římským císařem. Původně měl sloužit jako takový „lepší sklad“ pro uložení královských pokladů, zejména mnohých Svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů (původní úkrytiště před loupeživými hordami husitskými přestalo být bezpečným až v období Třicetileté války, kdy byl také hrad dobyt, i když klenoty svého času přechodně „přemístil“ do Uher ryšavý synáček Zikmund – a ty říšské už se k nám nikdy nevrátily). Později se zde nacházel rovněž zemský archiv. Stavebně byl sice hrad dokončen teprve vysvěcením Kaple sv. Kříže ve Velké věži v roce 1365, ale Karel zde pobýval již o deset let dříve. Hrad se dočkal ve své dlouhé historii jen několika významných stavebních úprav - po roce 1480 se jednalo o přestavbu ve stylu pozdní goticky, v poslední čtvrtině 16. století (1579 – 1597) o úpravy rudolfínsky a sgrafitově renesanční a na přelomu 19. a 20. století (1887–1905) se zde architekt Josef Mocker „vydováděl“ v duchu gotického purismu. Jeho – mnohými často kritizované - dílo dokončil ale až ing. Krch.

Hrad na každého jistě zapůsobí již svým původním stupňovitým uspořádáním. Dolní část hradu tak tvoří Předhradí, Studniční věž a Purkrabský palác, střední pětipodlažní Císařský palác a Mariánská věž a tu horní zakončuje 60 metrů vysoká, monumentální, Velká věž. K tomu je potřeba doplnit důmyslný systém hradního opevnění s cimbuřím. Soukromé císařovo sídlo rychle doplnily sakrální prostory, v tomto případě zejména slavná zlatě-drahokamová a devatero Zámky uzavřená kaple sv. Kříže s obložením ze 129 deskových obrazů Mistra Theodorika, kapitulní kostel Panny Marie s nástěnným apokalyptickým cyklem Mikuláše Wurmsera (původně a celým názvem Slavné a ustavičné Panny, rodičky Boží, Marie) a trezorová kaple sv. Kateřiny (pův. Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského). Významným místem se ovšem stalo také např. druhotně vestavené schodiště s nástěnnými malbami s výjevy ze života sv. Václava a sv. Ludmily.

Jistou kuriozitou v dějinách hradu se stal rok 1625. Jestliže nám Vrchlický tvrdil, že za Otce vlasti do zdí Karlštejna nesměla vstoupit ženská nožka (pro Velkou věž to svým způsobem zřejmě opravdu platilo, ale jednalo se pouze o akt poležení s ženou, byť i vlastní), tak s touto datací začíná období, kdy z někdejšího císařského sídla vytvořil Ferdinand II. „trvalé“ věno královen. Mezi pozdější majitele hradu patřil také Ústav šlechtičen a Československá republika. Dnes zde republiku Českou zastupuje NPÚ. Hrad Karlštejn byl, pochopitelně, již dávno (r. 1962) zařazen mezi naše nejvýznamnější národní kulturní památky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že je Karlštejn jednou z našich nejnavštěvovanějších památek vůbec, nepřekvapí jistě ani vysoký počet občerstvoven, které cestou ku hradu potkáme. A i když mnohé z nich „zdobí“ nápisy a jídelní lístky v azbuce, nechybí zde ani nabídka pro běžného turistu cenově i chuťově naprosto přijatelná. Zejména mnohé Moravany cena za guláš a točenou Plzeň mile překvapí …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Svým způsobem je dnes Karlštejn hlavně skvěle fungující komerční firmou. Pomineme-li pořádání svatebních obřadů, různé kejklíře i vzhůru mířící koňské povozy, tak minimálně Muzeum tortury, řada kulturně-společenských akcí nebo „tradiční festivaly“ typu Karlštejnské kulturní léto, Královský průvod nebo Karlštejnské vinobraní hovoří za vše. Na druhé straně je pravdou, že hrad Karlštejn prostě ke klenotům této země patří. Jeho návštěva asi nikoho nezklame a představa cyperského prince Petra, brnkajícího mezi kvetoucími keři, zde jistě i dnes zběsile rozbuší mnohé ženské srdéčko, jindy zcela kamenné … 

Návštěva hradu Karlštejn jistě není zcela levnou záležitostí. Jak dnes bývá běžným zvykem, hrad nabízí několik prohlídkových okruhů, z nichž některé je navíc potřeba si dlouho dopředu rezervovat. I. (základní) okruh se jmenuje „Soukromé a reprezentační prostory císaře Karla IV.“ a zahrnuje Císařský palác s 1. patrem Mariánské věže. II. (exkluzivní) okruh je zván „Posvátné prostory hradu včetně Kaple sv. Kříže“ a v tomto případě uvidíme 2. patro Mariánské věže i přízemí, 1. a 2. patro Velké věže. Jedná se o jediný prohlídkový okruh, který si musí rezervovat i jednotlivci. III. okruh je nejnovější i nejskromnější, nazývá se „Vyhlídka z Velké věže“ a čeká nás zde 3.-5. patro Velké věže. Všechny trasy jsou přístupné pouze s průvodcem, ale notorické Harpagony možná potěší fakt, že Studniční věž se 78 metrů hlubokou hradní studnou je přístupná volně.

Ostatní informace

Aktuální informace o otevíracích dobách a cenách vstupného je nejlepší si najít na oficiálních stránkách hradu. Otevírací doba se většinou pohybuje někde mezi 9,00 až 17,30 hod. a vstupné se liší podle jednotlivých okruhů. V roce 2016 se platilo plné vstupné (I. – II. – III. prohlídkový okruh) ve výši 170 – 330 – 150 Kč, pro ten letošní by se tato cena měla změnit jen částečně, a to na částky 190 – 330 - 160 Kč.