Na Velký Špičák

Kam a jak jedeme?

Výlet na opomíjenou horu Krušných hor s nádherným kruhovým výhledem

Za čím jedeme?

Vycházíme z parkoviště před restaurací Mědník v Měděnci. Jdeme kousek po modře značené cestě, z které po chvíli odbočujeme na žlutě značenou cestu. V dálce je vidět kužel Velkého Špičáku, cíl našeho výšlapu. Panelová cesta vede okolo bývalého odkaliště místního rudného dolu. To je dnes již vysušené a porostlé malými stromky.

Přicházíme k hájovně Na Paloučku a k silnici vedoucí z Kovářské k vodní nádrži Písečnice. Jdeme kousek po silnici směrem ke Kovářské. V levotočivé zatáčce pokračujeme rovně lesní cestou směřující k Velkému Špičáku. Počasí nám nepřálo. bylo velice oblačno a poprchávalo.

Na vrchol nevede značená cesta a tak jsme volili cestu podle vlastní orientace. Z cesty jsme přešli na zarostlou pěšinu, která prudce stoupala k vrcholu. O správnosti cesty nás občas přesvědčila nově udělaná lavička. Pěšina nás dovedla na trávou zarostlý vrcholový hřebínek, který na nejvyšším místě končí kamennou sutí a dřevěným křížem s vrcholovou knihou.

Z vrcholu bývá nádherný kruhový výhled, ale díky oblačnosti jsme ho tentokrát měli dost omezený. Prý je odtud výhled ještě hezčí než z nedaleké Jelení hory. A ten je úžasný! Tak někdy příště.

Z vrcholu jsme viděli holý vrchol Středního Špičáku. Tak jsme si řekli, že se na něj podíváme. Snad se mezi tím počasí zlepší a budeme mít lepší výhled.

Při sestupu jsme na stromě uviděli šipku a nápis k altánu. Udaným směrem vedla pěšina a o kus dál stálo turistické odpočívadlo. Bylo vidět, že tudy vede další cestička od silnice na vrchol. Začali jsme po ní sestupovat. Pěšina byla zarostlá vysokou mokrou trávou a nebyla vůbec používaná. Za chvíli se nám v porostu úplně ztratila. Nechtěli jsme se vracet a tak jsme se prodrali hustým porostem na silnici. Byli jsme do pasu mokří.

Střední Špičák nás i nadále lákal a když už jsme byli mokří tak nám další cesta vysokou mokrou trávou nevadila. Vybrali jsme si cestu, která obcházela vrchol Středního Špičáku. Skrz hustý porost není vrchol vůbec vidět. Nenašli jsme žádnou skulinu kudy by se houštím s vysokou trávou dalo projít. A tak jsme došli až na silnici. Tady jsme svůj pokus o výstup vzdali a po silnici jsme šli do Kovářské. Bylo teplo a tak jsme cestou stačili trochu oschnout.

Šli jsme navštívit muzeum leteckých bojů nad Krušnými horami, ale měli jsme smůlu. Muzeum bylo zavřené.

Po občerstvení jsme se vydali po nově značené trase nordic walkingu. Kousek po silnici do lesa na Antonínův háj, kde se odbočuje ne pěknou lesní silničku. Ta vede přes vrchol Rašeliniště k bývalému rudnému dolu. Rovný úsek cesty, z kterého se otevírají pohledy na kapličku na vrcholu Mědníku.

Cestu jsme zakončili dobrým pozdním obědem v restauraci Mědník a následnou prohlídkou nově zpřístupněné štoly Země zaslíbená.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možnost občerstvení až v Kovářské a pak v Měděnci

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nádherný holý kuželovitý vrchol sopečného původu /pozůstatek přívodní dráhy vulkánu/ s kruhovým výhledem.

Nádherný výhled od kapličky na Mědníku.

Ostatní informace

Škoda, že na tento nádherný vrchol Krušných hor nevede turistické značení. Podle záznamů ve vrcholové knize vrchol navštěvuje víc německých turistů než českých.

Bližší údaje o štole na https://www.turistika.cz/mista/stola-zeme-zaslibena