Nález keltských mincí u Leskovic

Kam a jak jedeme?

Letos uplynulo 99 let od chvíle, kdy u Leskovic na Pelhřimovsku, po mnoha staletích, spatřily světlo světa zlaté mince zvané duhovky. S velkou pravděpodobností šlo o oběť bohům z doby, kdy zřejmě i tuto oblast obývali naši předci, Keltové.

Za čím jedeme?

„V oblasti Čech lze duchovní svět Keltů sledovat po celé období mladší doby železné podle ukládání různých druhů depotů. Ty se vyznačují záměrným výběrem některých předmětů denní potřeby nebo předmětů mimořádné ceny, předmětů přímo souvisejících s oblastí kultu, amuletů speciálně vyrobených pro kultovní praktiky nebo předmětů již rituálně zdeformovaných. Praxi ukládání depotů začínáme sledovat na pokladech keltských mincí. Soubor předmětů podobného charakteru (zbraně, šperky, nástroje, polotovary, mince atd.) záměrně uložených do vybraného prostředí z různých důvodů: nábožensko-rituální jako obětina, nebo ochranný za účelem uschování majetku v případě války nebo jiného ohrožení. Depoty ukládané jako obětiny/votiva se často nacházejí v kontextu výrazných krajinných prvků: skály, samostatné kopce, prameny, bažiny atd.“

Duhovka
Je lidový název pro zlaté keltské mince – statéry. Raženy byly patrně v období od 3. do 1. století př. n. l. a nacházejí se v celé oblasti někdejší laténské kultury, tedy i na území Čech.

Depot
Jinak též poklad, sklad, hromadný nález.

Leskovický nález
Významným nálezem na rozhraní jižních Čech a Vysočiny je depot snad 27 kusů zlatých keltských mincí (bezpečně doloženo 9 kusů) z mladší a pozdní doby laténské, známých jako duhovky. Byly nalezeny u Leskovic na Pelhřimovsku.
Nález učinil v březnu 1923 Josef Novák z Moravče na svém poli, v nejjižnějším cípu katastru obce Leskovice. Bohužel nebylo možno zjistit podrobnější okolnosti nálezu, který se ostatně nestal najednou, nýbrž nadvakrát. Náhodný objev několika zlatých „cvočků“ při zřizování polního trativodu vedl k opětnému prohledání vykopané hlíny, v níž pak bylo nalezeno několik dalších exemplářů. Zlaté čočky prý se z hlíny vysypaly docela volně, nebyly v žádné nádobě a nebyla prý zpozorována žádná stopa po ztrouchnivělém dřevě, kůži ani po čemkoliv podobném.

Mince byly objeveny „v místě, kde to bublalo“, tedy v prameni. Osud obsahu tohoto pokladu je velmi spletitý. Významný český historik J. Dobiáš zaregistroval devět bójských mincí, z nichž osm sám získal.
Rozpoznal mimořádný význam pokladu a zveřejnil jej na stránkách Numismatického časopisu československého.
V roce 1994 se J. Fröhlich pokusil lokalizovat místo pokladu, což se mu povedlo, a zároveň získal informaci, že zde bylo nalezeno dalších 18 mincí. Tento zatajený rodinný příběh navýšil celkový počet nalezených mincí na 27 kusů. V dochované části pokladu je zastoupeno sedm statérů mušlového typu a jedna osmina statéru mušlové řady. K ukrytí tohoto nálezu došlo zřejmě někdy na přelomu 2. až 1. století před naším letopočtem.
Leskovický poklad je velmi zajímavý. Spojitost s místem nálezu v prameni naznačuje jeho symbolický, votivní charakter. Navíc samo místo nálezu je zcela výjimečné, neboť z regionu Pelhřimovska osídlení z doby laténské až na ojedinělé výjimky neznáme.“
Leskovický nález je zajímavý ještě po jedné stránce, svým nalezištěm. Z toho, že nejvíce duhovek bylo dosud nalezeno v Čechách, se soudí, že to jsou mince domácího původu. Valná část těchto nalezišť byla v blízkosti míst, kde se v horninách a řekách nalézalo zlato. Pro správnost tohoto názoru by se mohlo naleziště těchto leskovických duhovek zdát ukázkovým důkazem. Neboť na potoce, k němuž se sklání leskovické pole s nalezištěm, bývaly vidět rozsáhlé sejpy, tedy stopy po velmi intenzivním dobývání zlata v dávno minulých dobách. Takové stopy po těžení zlata nejen z potočního písku, ale i z údolních teras se dosud přes všechny meliorační práce zachovaly v přímém sousedství i na obou pramenech Novocerekvického potoka, tekoucích od Lidmaně a Markvarce.

Zlátenka
Jinou stopu po rýžování uchoval vrch Zlátenka, pod nímž pramení potůček tekoucí kolem naleziště leskovických duhovek.
Stejně se jmenuje i sousední ves, zvaná dříve i Zlatná Lhota, v níž podle tradice bydleli horníci dobývající tu zlato.

Z prostoru mezi Leskovicemi a Moravčí je uváděn také nález souboru laténské keramiky, který bývá interpretován jako doklad sídliště s možnou souvislostí s těžbou zlata.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití z vlastních zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pravděpodobné místo nálezu je obklopeno ohradníky, kde se pase dobytek. Není to jednoduché prozkoumávat.

Ostatní informace

Platilo se za vlak do a z Leskovic.