V malebných vesničkách na kraji Vysočiny

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Za kulturou • Do přírody

1. Křížek při nové cestě z Čížkova.

2. Zajímavě pojatá lavička.

3. Ta samá cesta, jen velký nezájem.

4. Citlivě opravená stavení jsou po celých Stanovicích.

5. Je na co se dívat.

6. Pachtův špejchar je nejvýznamnější památkou v obci. Ve štítu je dvojí datace 1862 a 1596.

7. Krásně vyvedená zastávka.

8. Obcí prochází jezdecká (koňská) stezka.

9. Kaple narození Panny Marie z roku 1906.

10. Pěkně řešená náves s pumpou.

11. Další zajímavé stavení.

12. Člověk neví, kam se dříve dívat.

13. Další zrekonstruovaný objekt i s rybníčkem.

14. Cestou do Nové Cerekve se zdaleka vyjímá zrekonstruovaná synagoga.

15. Židovská synagoga v Nové Cerekvi. Budova vznikla před rokem 1855 v maurském stylu na místě menší synagogy z neznámého období.

16. Domečky v bývalé židovské uličce.

17. Kostel sv. Tomáše z Canterbury byl vystavěn v letech 1750–60 v barokním slohu.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (18 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Za malebnou vesnickou architekturou, která se někde velice pěkně udržuje.

Za čím jedeme?

Stanovice jsou malebná obec nacházející se na Českomoravské vysočině nedaleko Pelhřimova.
První písemné zprávy o Stanovicích jsou z roku 1379. Tehdy patřily k nedalekému arcibiskupskému panství Červená Řečice. Vesnice však vznikla mnohem dřív už v době „vnitřní“ kolonizace. Ve 14.stol byly Stanovice poddanskou vesnicí robotnického typu. Obyvatelé sice hospodařili na svých usedlostech, ale byli povinni robotovat. Měli povinnost panská pole orat, sklízet a svážet úrodu. Na rozkaz chodili jako honci, když se panstvo vydalo do lesů na lov. Všechny platy, naturální dávky a úsluhy směřovaly do zámku v Červené Řečici. Bylo zde 26 hospodářů (Ondřej, Jakub, Vilúš, Vlk-slepý, Vítek-chudý...). Mlýn na Stanovicku držel jakýsi Johan. Jeho povinností bylo platit z něj 16 grošů.
Na konci 14. stol. žili ve Stanovicích dva "nápravníci". Úkolem nápravníka bylo nosit zbraň a chránit vesnici a okolí od lapků a proti vnějšímu nepříteli. V případě potřeby tvořili arcibiskupovi vojenskou hotovost. Název nápravník pochází od sousloví "na právu". Tím byl vyjádřen smluvní vztah mezi arcibiskupem a nápravníkem. Nápravník vykonával vojenskou službu a arcibiskup mu udělil výhody. Toto postavení bylo dědičné a umístění jejich dvorců vzhledem k ochranné funkci stabilní. V 16.stol. se v obci objevuje také statek „svobodnický“.
Svobodník nepodléhal žádné vrchnosti, pouze králi. V průběhu století se rozdíl mezi nápravníkem a svobodníkem postupně stírá. Po roce 1550 Pelhřimov i se všemi svými vesnicemi vykoupil Adam Říčanský. Ten dává přednost zisku před rytířskými ctnostmi a zavádí nový pořádek. První, koho se změna na panství dotkla, byli nápravníci. Adam nutil nápravníky k poddanství. Stanovický nápravník se obrátil se svými právy na královskou komoru, ale nepochodil. Stížnost se vrátila zpět k Adamovi Říčanskému. Ten za opovážlivost a neuposlechnutí odsoudil nápravníka k trestu smrti. Později mu odpustil, ale do pelhřimovských knih byl zapsán jako poddaný.