Nymburk, město památkami přímo přeplněné

Kam a jak jedeme?

Někdy to vypadá, že titul Městská památková zóna se uděluje každému, kdo o to požádá. Že bohatě postačí, pokud se v centru města najde pár domů, o kterých se dá napsat, že mají nejen klasicistní fasádu, ale i jisté fragmenty původního středověkého jádra. U středočeského okresního města Nymburk je situace přímo opačná. Patnáctitisícové město na Labi je památkami všeho druhu doslova napěchované (jen těch oficiálně státem kulturně chráněných je více než dvacet – a nejedná se přitom o žádný obvyklý soubor domů na náměstí), takže je všechny v rámci jednodenního výletu rozhodně ani nezahlédnete. Zůstává však alespoň důvod se sem zase brzy vrátit …

Město je dostupné snad všemi existujícími dopravními prostředky (Nymburkem protéká významný evropský veletok a z letadla se dá seskočit všude, že ano – navíc tady regulérní letiště pro sportovní létající zařízení skutečně mají), takže problém, jak se sem dostat, asi nikomu nenastane. Odměnou bude pobyt v královském městě, které už „kdysi dávno“ - tedy někdy v II. polovině 13. století – založil náš možná nejvýznamnější panovník, tedy Přemysl Otakar II. A je asi dobře, když svůj pobyt ve městě zahájíme ve zdejším informačním centru, nacházejícím se na náměstí Přemyslovců. A také by si zde měl každý zajít na basket …

Za čím jedeme?

My ale zůstaneme hlavně u těch památek a historického jádra města, tedy v podstatě se vůbec nepohneme z pravého břehu Labe. A začít můžeme rovnou na již zmíněném náměstí Přemyslovců.

Tady se nachází renesanční radnice pocházející z let 1524 až 1546, pár zajímavých historických domů a paláců (např. Morzinský z II. poloviny 16. století), barokní mariánský morový sloup z roku 1717 nebo novodobá lavička Bohumila Hrabala. V blízkosti tohoto náměstí se nachází další pozoruhodné památky, např. základy renesanční sladovny z 16. století, Vlastivědné muzeum v bývalé synagoze z let 1891 až 1892, gotická kaple sv. Jana Nepomuckého (která je ve skutečnosti dochovaným presbytářem někdejšího klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie Růžencové), Turecká věž (což je vlastně původní renesanční městská vodárna z roku 1597 nebo jedna ze zdejších barokních soch sv. Jana Nepomuckého (konec 17. století, autor Jan Brokoff)

Další hutnou sbírku pamětihodností najdeme také na Kostelním náměstí a v jeho těsném okolí. Jedná se zejména o gotickou „cihelnou katedrálu“ sv. Jiljí (stavba z let 1290 až 1390 se pyšní mj. 66 m věží a interiérovou plastikou sv. Mikuláše z dílny Petra Parléře), někdejší nymburský hrad, který se později změnil v rychtu zvanou Kamenný dům a později v soudní budovu (dodnes), druhou sochu sv. Jana Nepomuckého (tentokrát z roku 1742), staré děkanství (polovina 17. století), věž Kaplanku (přelom 13. a 14. století) a za výlohou umístěnou pravěkou mohylu (unikátní skříňový mohylový hrob z pozdní doby kamenné).

No a odsud už to máme jen „na skok“ k jednomu z nejznámějších symbolů Nymburku, tedy k pásu cihelného městského opevnění. To sice vzniklo již za Václava II. – a tedy na přelomu 13. a 14. století – ale jeho současná romantická podoba je výsledkem rekonstrukce z počátku století minulého. Ze dvou řad hradeb se vstupními branami se však dochoval pouze jeden nedlouhý pás se šesti obrannými baštami (věžemi) nacházející se nedaleko řeky Labe.

Velmi zajímavé jsou rovněž všechny zdejší technické památky, které spojuje tekutý živel (není tím teď ovšem myšleno pivo). Patří mezi ně secesní vodárenská věž (městská vodárna u vodního příkopu s kamenným mostem, arch. Osvald Polívka, rok 1904), zdymadlo (arch. František Roith, 1914 – 1924) s hydroelektrárnou na Labi, Roithův železobetonový most z roku 1912 a již zmíněná Turecká věž, což je vlastně také vodárna

Seznam zdejších památek však tímto zdaleka nekončí, ale ty ostatní už se většinou nacházejí „někde za velkými valy“. Zmínit musíme alespoň funkcionalistický Husův sbor z roku 1936, evangelický kostel, renesanční – a původně hřbitovní - kostelík sv. Jiří z roku 1569, neorenesanční Žákovu budovu Sokola z roku 1898, kolonii pro železniční zaměstnance z let 1870 až 1873 nebo někdejší Šafaříkův mlýn. A opomenout nelze ani budovu gymnasia, která byla postavena v neorenesančním stylu roku 1907 (maturoval zde i Bohumil Hrabal).

Na levý břeh tak vlastně zůstává pouze legendární Nymburský pivovar, jehož Postřižinské pivo tak proslavil Bohumil František Kilián z brněnských Židenic (pokud toto jméno přijde někomu neznámé, možná mu pomůže, že se jedná o spisovatele Bohumila Hrabala, který si svého času v nedalekém Kersku pořídil chatu a v klidu si na ní „pábitelil“).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Se stravováním a ubytováním v Nymburku problém není (koneckonců je to okresní město) a nemusíme kvůli tomu ani opouštět jeho historické centrum.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: V podstatě úplně všechno. Kdyby měl ale autor článku uvést pomyslné medailisty, byly by to vodárenské věž s démonickými chrliči, zdejší cihelná „katedrála“ a nejznámější symbol města, tedy hradby s baštami. Potěší i vybavenost zdejšího „íčka“ a ochota jeho personálu.

Nelíbilo: Málo času, zavřený kostel sv. Jiljí i klášterní kaple a zrovna poledně odpočívající loď Blatnice, sloužící zde jako bezplatný přívoz nahrazující lávku pro pěší.  

Ostatní informace

Protože jsme tentokrát nenavštívili žádné muzeum, tak veškeré naše náklady tvořily investice do jídla, tekutin, turistických vizitek a dalších drobných suvenýrů. Z tohoto důvodu je tento tip na výlet využitelný i v době koronavirové.