Objem duše a olomoucký Červený kostel

Kam a jak jedeme?

Důvodů, proč si čas od času zajet do Olomouce, se většinou najde dost a dost. Barokně-univerzitní hanácká metropole má prostě vždy co nabídnout. Při naší poslední návštěvě to byly – vyjma přehlídky starších elektrických lokomotiv a následných jízd nostalgie – zejména záležitosti kulturního charakteru. My se sem totiž v první polovině letošního srpna vypravili hlavně kvůli jedné zajímavé (dvoj)výstavě, která navíc byla záležitostí ryze olomouckou, a jedné – původně německé – kostelní knihovně pocházející z úplného počátku minulého století.

Na úvod bychom si ještě měli prozradit, že v rámci objektivity by se tento příspěvek měl správně asi jmenovat Objem duše, Algoritmus sochy, relativní století, Červený kostel a Píseň písní. Nebuďme však hnidopiši a šťouralové a pojďme na všechno postupně …

Za čím jedeme?

Olomoucké Muzeum umění postupně představuje své sbírky a tentokrát přišla na řadu ta sochařská. Tedy údajně to úplně nejlepší z 1.300 kusů v ní. Expozice Objem duše v Trojlodí Muzea moderního umění je postavena na dílech z minulého století, ale nechybí ani pár kousků z období gotiky, baroka a „století páry“. Výstava není uspořádána chronologicky, takže vlastně vytváří spíše neobvyklý dialog mezi – nebo napříč – staletími. Vystavena je asi stovka exponátů rozdělených do osmi „kapitol“.

Z všeobecně nejznámějších jmen jsou zde zastoupeni např. František Bílek, Otto Gutfreund, Vincenc Makovský, Josef Mařatka, Jan Štursa, Hana Wichterlová, Eva Kmentová, Jiří Kolář, Stanislav Kolíbal, Karel Malich nebo František Skála. Na výstavě poradensky spolupracovala i pražská Národní galerie a některé exponáty před ní prošly rukama restaurátorů, takže je návštěvníci uvidí tak nějak hezčí, než byly ještě nedávno.

Nevelká expozice v Galerii MMU je nazvaná Algoritmus sochy a jedná se o výstavu vysloveně komorní. Je zaměřena na kresby, skici a modely, takže svým způsobem nabízí intimní pohled do myšlení sochaře. Výstava přirozeně navazuje na expozici Objem duše a představuje vlastně přípravné práce, které se postupně proměnily v samostatné umělecké dílo. I zde je to hlavně o 20. století, takže o to více zaujmou dva barokní terakotové modely Giovanniho Giulianiho.

Na závěr muzejního pobytu jsme se po nějaké době opět vydali i do stálé expozice MMU. Většinou zde totiž narazíme na nějaké nově instalované dílko (nebo si jen připomeneme své „oblíbence). A poté již nastal čas navštívit v květnu zpřístupněný „knihovní“ VKOL Červený kostel …

Výrazná, zrekonstruovaná, sakrální stavba vznikla v letech 1901 až 1902 jako sídlo zdejších německých evangelíků. Její projekt vypracoval v roce 1898 stavitel Franz Böhm a následně jej upravil a zjednodušil architekt Max Löw z Brunšviku. Díky němu vznikla typická neogotická stavba ve stylu německé cihlové gotiky, jejíž dominantou je 55 metrů vysoká hranolová hodinová věž s jehlancovou střechou s makovicí a křížem. Z původního mobiliáře se v interiéru kostela dochovala pouze kazatelna.

Červený kostel sloužil svému účelu pouze do roku 1961, kdy byl předán pod správu Univerzitní (dnes Vědecké) knihovny jako sklad knižního fondu. Následně celé přízemí včetně sakristie a kněžiště zaplnily regály s knihami. Chrámové prostory byly ovšem pro skladování knih zcela nevhodné (kondenzace vlhkosti, výkyvy teplot, problémy s plísní apod.), přesto zde knihy zůstaly až do roku 2019. Poté byl kostel zrekonstruován podle studie atelieru architekta Miroslava Pospíšila. Vznikl tak kulturní sál pro 120 osob s širokým využitím a moderní přístavbou s recepcí a kavárnou. Celá rekonstrukce trvala více než 2,5 roku a kostel díky ní také získal nové umělecké prvky vytvořené sochařem Janem Dostálem.

Tento kostel rozhodně stojí za návštěvu a zdržení. Na závěr jsme si jej ještě v klidu obešli a i zvenku nafotili. Potom jsme si šli prohlédnout ještě několik zajímavých olomouckých domů … ale o tom snad až zase někdy jindy …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Po opravdu velmi dlouhé době jsme využili služeb olomoucké „nádražky“. A byli jsme spokojeni (a také překvapeni, jak tady bylo plno).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Coby pravidelní návštěvníci MUO jsme se před cestou trošku obávali, že jsme už všechny vystavované exponáty někdy někde viděli (většinově asi ano) a že budeme ve finále lehce zklamáni (ani náhodou). Navíc je výstava velice pestrá, takže se zde setkáte s gotickou Madonou stejně jako s modernou 20. století. A nechybí ani soudruh Lenin …  

Červený kostel v současné době zřejmě patří k největším olomouckým lákadlům ... a to plným právem. Jeho dlouho nepřístupný interiér je upraven vkusně a nesmírně zajímavě. 

Ostatní informace

Vstupné za obě výstavy v MMU (+ stálá expozice s vyhlídkovou věží) přijde na 150 Kč (snížené je za 90 Kč). K tomu nutno přidat náklady na dopravu a poživatiny, které budou u každého jiné. Sběratelé a „knihomolové“ si jistě neodpustí nákup některé z publikací vztahujících se k současným expozicím. Nejedná se však o nějaké objemné katalogy, ale spíše o drobné brožury (79 a 48 stran), sloužící jako průvodce výstavou s cenami 150 a 80 Kč. Jako připomínka pěkné „dvojvýstavy“ jistě plně dostačující. Brožovaná kniha o Červeném kostele přijde na 120 Kč.

Výstava Objem duše potrvá v Trojlodí až do 14. ledna 2024, Algoritmus sochy končí v Galerii už 29. října 2023. Výstavy v Červeném kostele probíhají nepravidelně, nejbližší bude Dialog v umění (Jemelka a Oliva), která potrvá do od 7. září do 27. října.

A komu by to bylo pořád málo, může si ještě zaskočit do Galerie Mona Lisa, kde se až do konce září koná výstava cyklu muchláží Jiřího Koláře, vytvořených roku 1979 na téma milostných svatebních písní.