Okružní naučná stezka Drbákov – Albertovy skály

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Do přírody

Na parkovišti U Křížku - první zastavení

Na parkovišti U Křížku - mapa trasy

Na parkovišti U Křížku

I takové informační tabule nás na trase doprovázejí

Vyhlídka na Sedlčansko

Ukázka informační tabulí NS - zastavení 10.

Vzpomínka na Františka Veselého

Výstup na Albertovu vyhlídku

Albertova vyhlídka

Výhled z Albertovy vyhlídky

Ještě se jde po pohodlné lesní cestě

NS odbočuje ze žluté turistické trasy

Už klesáme

Klesání pokračuje

Kriticky ohrožená ještěrka zelená

Tady není vyhlídkové místo - jen ochrana před pádem

Chvíle odpočinku

Tohle by měla být Bílá skála, i když bíle moc nevypadá

is červený

Vyhlídka od Bílé skály

Ještě jeden tis červený

Stoupáme ze skal

To nejnáročnější máme za sebou

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (61 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Když jsme se rozhodli vyrazit na Sedlčansko za rozhlednami, hned mi bylo jasné, že si tuto naučnou stezku musíme projít. Zaujala mne množstvím vyhlídek na přehradu Slapy, když jsme vloni na jaře jeli na Moravu a zastavili se v Kamýku nad Vltavou. Tak teď to konečně vyšlo.

Za čím jedeme?

Naučná stezka vede národní přírodní rezervací Drbákov – Albertovy skály, prý nejkrásnějším místem středního Povltaví. Prvotním důvodem vyhlášení tohoto chráněného území v r. 1933 byl hojný výskyt tisu červeného ve zdejších suťových lesích, který patří k silně ohroženým druhům dřevin. Jeho dřevo roste velmi pomalu, je proto pevné. Používalo se na výrobu luků, kopí, hudebních nástrojů i vzácného nábytku. Proto byl na mnoha místech vykácen. Bohužel ani tady mladé stromky moc nepřibývají, protože chutnají i srnčí zvěři. Na jejich ochranu se proto budují oplocenky.

Jedna její část vede v příkrém převážně skalnatém srázu nad hladinou Slapské přehrady. Pěšiny jsou zařízlé ve svahu. Ve skalách a na skalních římsách jsou vytesané schůdky, nebezpečné úseky jsou jištěny řetězy. Mezitím se na mnoha místech otevírají nádherné výhledy do údolí Vltavy. Tento úsek nelze nikde zkrátit. Musí se projít celý. Proto upozorňují, že cesta není doporučena pro osoby, které trpí závratí. Také doporučují na cestu nechodit v dešti nebo za nepříznivého počasí. Pak se stává pohyb na stezce skutečně nebezpečný. Druhá část pak vede z větší části již po pohodlných lesních cestách, převážně v rovinaté oblasti.

Naučná stezka je zhruba 7 km dlouhá. Je značena klasickým zelenobílým značením naučných stezek. Je na ní 11 zastavení, kde se seznámíte s místními zajímavostmi, historií, zdejší florou i faunou. V r. 2010 byla zrekonstruována a byly sem umístěny nové panely. Na některých místech je možno se posadit, odpočinout si a samozřejmě se kochat nádhernými výhledy.

Zaparkovali jsme na parkovišti U Křížku, které je zhruba 11 km na severozápad od Sedlčan v blízkosti pravého břehu přehrady. Parkovné se zde neplatí. Je tady přístřešek a hned 1. zastavení NS, kde je mapka celé trasy s vyznačenými zastaveními, kde se seznámíte se základními informacemi, také s tím, jak se máte na stezce chovat a kde se dozvíte, že na fyzicky i technicky náročnou trasu dlouhou 7,3 km máte počítat s časovou náročností 3 – 5 hodin.

My jsme si sice vše pročetli, ale pořadí jednotlivých zastavení jsme neřešili. Takže na rozcestí Pod vyhlídkou jsme se vydali vpravo, kde vedla i žlutá turistická značka. Až později jsme zjistili, že ji jdeme v opačném směru. Ale myslím, že je to skoro jedno, protože tu nejnáročnější trasu stejně jdete vždy nahoru a dolů. Myslím, že ve správném směru to není o nic jednodušší. Naštěstí jsme tam byli mimo sezonu – v červnu a v pátek, takže jsme ani nikoho nepotkali a nikomu nepřekáželi. Vlastně potkali – kriticky ohroženou ještěrku zelenou. Téměř splývala s okolím, přesto jsme ji zahlédli a dokonce se mi podařilo ji vyfotit.

Díky našemu opačnému směru jsme se téměř hned na začátku dozvěděli něco o historii naučné stezky (10. zastavení). Její základy jí dal v 50. letech 20. století Karel Bartůněk (1897 - 1972), původem zedník, později dělník v kamenolomu a hajný, ale hlavně velký milovník přírody a znalec snad všeho, co roste a žije. Do prvního zprůchodnění stezky se v téměř šedesáti letech pustil s krumpáčem v ruce. Proto i jedna z vyhlídek je po něj pojmenována. Na jeho činnost pak navázal František Veselý (1930 – 2000), známý pod skautskou přezdívkou Robin, sedlčanský turista, ochránce přírody a propagátor zdejšího kraje, který se s panem Bartůňkem seznámil při jeho náročné práci.

Dosud pohodlnou cestu nám trochu zpestřil výstup na Albertovu vyhlídku, která je na skále a která je považována za nejkrásnější vyhlídku celé trasy. Je tu vidět hodně do dálky, ale nám se líbilo i na ostatních vyhlídkách.

Od rozcestí Přední Hluboká začala cesta klesat. Na rozcestníku, kde nás speciální značky upozorňují na směr naučné stezky odbočujeme. Žlutá značka vede prakticky přímo do Častoboře. Po chvilce se pohodlná lesní cesta mění, začínáme prudce klesat. A už to začíná. Jde se nahoru, vzápětí dolů, chvilku je cesta úzká, ale pohodlná, chvíli po schodech, po skalách, skutečně je občas nutné se přidržet řetězů. Je to však náročné i proto, že se musíte koukat na cestu a při tom se musíte kochat výhledy na přehradu, které se otevírají i cestou, nejen na označených vyhlídkových místech. Ale nesmí se vynechat ani pohled na druhou stranu, kde jsou skály, ale také hezký les, kde se vyskytuje tis červený. Prostě nelze jen jít a jít. Tady jsme pochopili, proč je trasa tak časově náročná. Tato divoká cesta po skaliskách je dlouhá zhruba 3 km a nám to trvalo skoro 2,5 hodiny. Poctivě jsme však četli všechny tabule, kochali se a na jedné vyhlídce dali i svačinu. Byla to však skutečně krása.

Na rozcestí Drbákov – Albertovy skály jsme narazili na další rozcestník NS a také na modrou turistickou trasu. Po nich jsme se vydali už převážně pohodlnou lesní cestou přes Bartoňovu vyhlídku zpátky k autu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na celé trase žádné občerstvení není. Je to vedeno mimo civilizaci, takže svačinku a pití je nutné si vzít určitě s sebou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pro toho, kdo má rád přírodu a rád chodí, tady snad nemůže být nic, co by se nelíbilo. Kdo má větší problémy s chůzí, ten ať sem raději fakt nechodí. Pro ně by to mohlo být až moc náročné. Také pro malé děti to není moc vhodné.

Ostatní informace

Komu by se trasa zdála krátká, tak si ji může prodloužit cca o 5 km a dojít se z rozcestí Drbákov – Albertovy skály podívat do Křepenic, kde je renesanční vodní tvrz, kterou r. 1584 postavil známý rybníkář Jakub Krčín. Za vzor si tehdy vzal jihočeský zámek Kratochvíle. Z jedné strany byl rybník, z druhé hradba s baštami. Ve 30. letech 20. století koupil polovinu tvrzi pradědeček současného majitele, jenže r. 1948 o vše přišel. V tvrzi bylo JZD, MNV i svazáci. V 80. letech 20. století byla chátrající tvrz opuštěna. V 90. letech ji potomek původního majitele získal v restituci a postupně ji opravuje. Tvrz je nepřístupná, ale ze silnice do Nalžovic ji je vidět. Je však snad možno se s novým majitelem domluvit na prohlídce. Ale tato informace je bez záruky.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.718, 14.370)

Poslední aktualizace: 26.10.2018

Vyhledání vlakového spojení na výlet