PÁLAVA

Kam a jak jedeme?

Tím je podmíněna také souvislost „Pálavy“ a „Pannonie“ a osídlení jižní Moravy květenou a zvířenou, která k nám přicházela od jihu, jihovýchodu a východu. Jihomoravská nížina s Pavlovskými kopci je sevřena dvěma obrovskými masivy – Českomoravskou a Karpatskou soustavou. K tomu přistupují vlivy alpské, neboť Alpy leží v bezprostřední blízkosti. Všechny tyto vlivy se projevují ve složení květeny a zvířeny, v jejich bohatství a hýřivé kráse.

Oblast Pálavy již odedávna přitahovala zájem člověka, o čemž svědčí archeologické nálezy sídliště lovců mamutů, staré více než 25 000 let, odkryté ve spraších u Dolních Věstonic (Věstonická Venuše). Z pozdějších období zanechali své pozůstatky Keltové (na Stolové hoře), Římané (u Mušova) a Slované (v Pohansku u Břeclavi). Během středověku byly na Pálavě vystaveny tři hrady: Dívčí hrady, Sirotčí hrádek a Neuhaus. Do tváře krajiny dolního Podyjí se nejvíce zapsala období baroka a romantismu a šlechtické rody Lichtenštejnů a Dietrichštejnů. Lichtenštejnové pomohli ke vzniku jedinečné a neopakovatelné krajiny Lednicko-valtického areálu, který snad nemá ve střední Evropě obdoby, včetně překrásných zámků v Lednici a ve Valticích, Dietrichštejnové zase měli svůj velký podíl na utváření architektonického klenotu – města Mikulova.

Kromě těchto hlavních atraktivit je zde i řada míst dosud málo známých a probádaných, která určitě stojí za to projít.

V úseku mezi Mikulovem a Dolními Věstonicemi zpřístupňuje červená turistická značka nejkrásnější a nejzajímavější místa celého hřebene Pavlovských vrchů. Trasa dlouhá 17 kilometrů vychází z historického jádra města Mikulova, které rozhodně stojí celé za prohlídku, prochází kolem židovského hřbitova, a na konci města pak pomalu stoupá přes přírodní rezervaci na výrazný, z velké části zalesněný vápencový vrch Turold (385 m.n.m.). V jeho svazích se nacházejí rozsáhlé opuštěné lomy, které pomalu zarůstají původní vegetací, na hřebenu se nachází několik krasových závrtů a ve skalních stěnách řada jeskyní a propastí. Největší a nejvýznamnější jeskyní Pavlovských vrchů je Jeskyně na Turoldu, jejíž délka všech chodeb, síní a dómů přesahuje 1 km. Bohužel není v současné době přístupná.

Z Turoldu pak sestupujeme k silnici Mikulov-Klentnice a po ní pokračujeme necelé 2 km, než značka odbočí vlevo a začne stoupat na vrcholek vápencového bradla Stolová hora (458 m.n.m), nazvaného podle plochého, téměř rovného vrcholu, v jehož svazích je několik skalních věží a puklinových propastí.

Z vrcholu následuje mírný sestup k dalšímu vápencovému bradlu Růžový vrch, s řadou skalních věží, na nichž stojí zřícenina Sirotčího hrádku, připomínaného již ve 13. století jako pomezní hrad. Odtud sestupujeme po červené značce dolů do obce Klentnice a po jejím projití docházíme za silniční křižovatkou k rozcestníku s modrou značkou. Červená pokračuje 1 km přímo do Soutěsky, zatímco my se raději vydáme po modré značce stoupáním nad lomem západními svahy Kotle – výrazného vápencového bradla se dvěma vrcholy, navzájem oddělenými sedlem. Připojuje se zelená značka a pěšina pokračuje kolem severozápadních svahů, které jsou strmé, lemované skalními stěnami a věžemi (Martinka, Trůn aj.) až ke zbytkům středověkého opevnění Nového hradu (Neuhaus) z pol. 14. století. Pokračujeme dál po zelené značce, která zatáčí vpravo a pomalu klesá do hluboké rokle Soutěska, která odděluje bradlo Děvína od Kotle. V horní části procházíme kaštanovým hájem, až přijdeme k rozcestníku s červenou značkou a zelenou naučnou stezkou Děvín. Nad námi se tyčí mohutné ohlazené vápencové skalní stěny s oválnými prohlubněmi a několika jeskyňkami. Kousek odtud se nachází upravený pramen pitné vody, která nás příjemně osvěží.

Ze Soutěsky nás nyní čeká téměř 200 metrové stoupání červeně značenou cestou na vrchol nejmohutnějšího a nejvyššího z bradel Pavlovských vrchů – Děvína (549 m.n.m). Procházíme přírodní rezervací s nejtypičtější pálavskou flórou i vzácnou horskou vegetací, vyskytují se tu i vzácné druhy živočichů. Pokračujeme hřebenem až k severovýchodnímu okraji masivu Děvína, kde se tyčí zřícenina Dívčího hradu, pomezního zeměpanského hradu ze 14. století, pobořeného Švédy za třicetileté války. Naskýtají se odtud daleké výhledy na krajinu Podpálaví, s přehradními nádržemi Nové Mlýny. Z Pavlovských vrchů odtud můžeme sejít buď po zelené značce do vinařské obce Pavlov anebo po červené do Dolních Věstonic, známých odkrytým sídlištěm lovců mamutů ze starší doby kamenné. V barokní budově bývalé radnice na náměstí je instalována archeologická expozice odkrytých památek na lovce mamutů (kopie Věstonické Venuše) i nálezů z okolních staroslovanských sídlišť a pohřebišť.

Za čím jedeme?

Pálava, jak se krátce označují Pavlovské vrchy a její bílá vápencová bradla s nejvyšším vrcholem Děvín (554 m.n.m), tvoří dominantu jižní Moravy. Výrazné, zdaleka viditelné vyvýšeniny se táhnou v délce asi 20 kilometrů od Dolních Věstonic přes Mikulov až na území Rakouska. Vrchy jsou tvořeny především odolnými jurskými vápenci, které byly během alpínského vrásnění vysunuty podél zlomů z podloží na čele karpatských příkrovů. Pavlovské kopce mají zcela výjimečnou polohu v rámci celé střední Evropy. Leží v zálivu velkých nížin maďarských a vídeňské pánve. Tyto nížiny tvořily společně starou Pannonii – úrodnou zemi prastaré kultury.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Restaurace Bonsai Mikulov

Republikánské Obrany 10
692 01 Mikulov

E-mail: restauracebonsai@seznam.cz
Tel.: +420 608 113 205

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Historické jádro města Mikulova, vápencové skalní stěny Soutěsky, Dívčí hrady

Ostatní informace

Použitá mapa : Edice KČT č. 88 PAVLOVSKÉ VRCHY

A DOLNÍ PODYJÍ 1 : 50 000