Panská sídla Sloupu v Čechách

Kam a jak jedeme?

Do Sloupu v Čechách se nejlépe dostanete samozřejmě autem. Parkování je možné přímo pod hradem. Když budete mít štěstí a bude volno na parkovišti při silnici, tak uniknete poplatku. Pokud budete mít smůlu, tak musíte zaparkovat na parkovišti při cestě do hradu, kde už poplatku neuniknete. K Dopravě je samozřejmě možné také použít autobusové spojení a vystoupit v zastávce Sloup v Čechách. Další variantou je vlakové spojení. Vystoupíte ve stanici Nový Bor a po 4,5 km dojdete po červené turistické značce do Sloupu.

Za čím jedeme?

Zámek a hrad takřka na jednom místě zase až tak často ke spatření v Čechách není a tak, pokud se naskytne taková možnost, je třeba ji využít. Jsme ve Sloupu v Čechách, romantickém městečku sevřeném zelení, okolními skalami a romantickými vrcholky kopců Lužických hor. Květnové slunko se pomalu rozpaluje do „provozní“ teploty a ani těch aut na parkovišti pod hradem není zatím tolik. Takže vzhůru na hrad!

Hrádek vypadá díky bytelně vyhlížející, 30metrů vysoké, 100 metrů dlouhé a 60 metrů široké skále, hrdě a sebevědomě. Byť se jedná o pískovec, přesto bychom nechtěli tuto „nemovitost“ dobývat. Úzké schodiště vytesané ve skále jako jediný přístup do hradu, představovalo jednoduchou práci pro obránce těžkou úlohu pro dobyvatele. Hrát si na „píďalku“ a šplhat se po strmých sklaních stěnách, by se člověku nechtělo. O různých fekáliích a jiných „chuťovkách“ které obránci s oblibou vylévali na útočníky, ani nemluvě.

Počátek historie zdejšího hradu si zasaďme někam do 13. století, kdy jej patrně zbudovali a do svého majetku umístili Berkové z Dubé. Nicméně již v roce 1445 bylo sídlo zpustošeno vojsky Lužického Šestiměstí, přesto však hrad zůstával v državě jeho již zmiňovaných majitelů až do začátku 17. století. Jakou pouhá intermezza můžeme brát pobyty Hanuše Helfla, Pancířů ze Smojna či Viléma Ilburka. Cháska to byla všelijaká, ale jasně jim dominoval Mikeš Pancíř, vyrážejíc ze zdejšího hradu na loupeživé výpravy do okolí. „Úroveň“ skalního sídla snad trochu pozvedl až Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat, ale nevybral si právě nejlepší období. V Čechách zuřila třicetiletá válka, během níž hrad doznal úhony a do jakési obnovy se pustil teprve až Ferdinand Hroznata Kokořovec z Kokořova v roce 1690. Patrně jeho silný náboženský cit inicioval myšlenku na vybudování kláštera na tomto místě. Pravda, nedotáhl to úplně do konce. V 18. století tu ve vytesaných komůrkách přebývalo pouze šest poustevníků, jako připomínka snah o vybudování poutního místa. Dvě věci mu však upřít nemůžeme. Určitě snahu a zápal, které věnoval své myšlence a také zbarokizovanou podobu hrádku, o kterou se významně zasloužil. Právě v takové podobě přešel objekt v roce 1710 do rukou Kinských z Vchynic a Tetova. Éru hradních pánů ukončil August František Kinský, který v roce 1940 završil panování svého rodu na zdejším hradě. I když panování je možná trochu nadnesený výraz. Kinští totiž na zdejším hradě nikdy fyzicky nesídlili, ale užívali si přepychu a pohodlí nedalekého, stejnojmenného zámku. Hrad ukazovali svým návštěvám jako pozoruhodnou raritu. Přičtěme jim však k dobru, že hrad s poustevnou zpřístupnili v roce 1827 i veřejnosti. V souvislosti s tím byla logicky zrušena i zdejší poustevna, často spojovaná se jménem poustevníka Samuela Görnera. Jeho sochu tu ostatně naleznete dodnes. Dalekohled v rukou sochy není zaměřen nahodile vybraným směrem. Jeho hledí míří k jeskyni v protější stráni, kterou Samuel vlastníma rukama v letech 1718 – 1735 vytesal a obýval. Musel to být ostatně muž mnoha řemesel, neboť po přestěhování na zdejší hrad, se věnoval zahradničení i výrobě brýlí a dalekohledů. Ale dobře nedopadl. Sice vykonal pouť do Říma, ale po návratu byl ve své chýši na Svaté hoře u Příbrami zavražděn. A proč? Inu, pro peníze které si u něho uschovali poutníci. Jak jinak?!

Hrad Sloup v Čechách je labyrintem vytesaných chodeb rozčleněných do pater, vzájemně propojených kamennými schodišti. Dokonce i skalní kostel s věží tady najdete spolu se skalní kaplí. Komplex oživují terasovité zahrady na jižní straně masívu a obnovy se dočkaly dokonce i vinice na stejné straně. Na závěr snad ještě jedna rarita Do skály tu byl vytesán sedm metrů hluboký prostor, původně sloužící jako skladiště zrna. Jak paradoxně vyzní fakt, že v časech pozdějších tato sýpka sloužila jako hladomorna!

Dnes už tady moření hladem nehrozí. Objekt Skalního hradu je provozován nájemcem, který si chce na údržbu objektu a jeho další existenci vydělat z vlastních příjmů. V době od května do září se brána otevírá denně od 9.00 do 17. hodin kromě pondělí. Po zbytek roku je možno do skalního království vstoupit jen o sobotách, nedělích a svátcích mezi 9.00 – 16.00 hodin. Dospělí zaplatí 50,- Kč, důchodci, děti, studenti a ZTP mají nárok na slevu a zaplatí 25,- Kč. Pro rodinu je připravené vstupné ve výši 119,- Kč. Pro návštěvníky jsou připraveny prohlídky s průvodcem, své kouzlo má však i toulání areálem hradu s jeho tištěným plánkem v ruce. No a pro milovníky Romantiky se tu nabízí možnost neméně romantického svatebního obřadu ve skalním kostele.

Jakkoliv je zdejší hrad jedním z nejkrásnějších a nejmohutnějších Skalních hradů v Čechách, bydlení v něm, ruku na srdce, nijak pohodlné nebylo. Ale teprve rod Kinských dal dohromady dostatek prostředků na to, aby v obci pod hradem vybudoval podstatně pohodlnější objekt. Byl to hrabě Maxmilián Kinský, kdo nechal v blízkosti kostela zbudovat v letech 1730 - 1733 barokní zámek. Jeho pozdější empírová úprava v roce 1828 byla už dílem hraběte Karla Kinského. Pokochat se výzdobou zámeckých interiérů však v současnosti není možné. Po roce 1945 v zámku totiž sídlila nejdříve ozdravovna, následně pak škola v přírodě, ústav sociální péče a v současnosti domov důchodců. Místo je prý nabito pozitivní energií. Přejme tedy babičkám a dědečkům klidné roky strávené v místech, kudy kráčely dějiny. Nám ostatním nezbývá než pečlivě sledovat ojedinělé příležitosti k návštěvě tohoto bývalého panského sídla. Není jich moc, ale občas objeví například v podobě Dnů Evropského dědictví. Jedině tak budeme mít šanci zhlédnout tři sochy od Matyáše Brauna v portálu zámku, či sochy Merkura, Argose a Herkula v zámecké chodbě. Ani kašna s vodotryskem a sochou Neptuna s delfínem není volně přístupná, stejně tak jako původně anglický park, v roce 1828 ,v souvislosti s úpravou zámku, přeměněný na francouzský. Jeho dnešní podoba sice už neodpovídá žádnému z výše uvedených vzorů, přesto tu však najdete mnohdy vzácné druhy jehličnanů a listnáčů.

Setkání s historií ani poučení se tedy dnes na sloupském zámku nedočkáte. Přesto důchodcům jejich pobyt ve zdejším zámku z plna srdce přejeme. Určitě je to lepší, než aby se stal předmětem spekulací rádoby „podnikatelů“ a skončil, jako řada podobných objektů, v haldách stavební suti.

Nu což, alespoň nám ještě zůstane trocha času na prohlídku zdejší nádherné lipové aleje, spojující kapli se zámkem již od roku 1740. Na osmdesát vzrostlých lip jako kdyby dokumentovalo fakt, jak oblíbené jsou ve zdejším kraji tyto stromy. Nejen že byla zdejší alej v roce 1996 oficiálně zaregistrována jako významný krajinářský prvek, ale jedna ze zdejších lip je registrována již více jak „stoletá“. Více jak dvacet metrů vysokou, s obvodem přes 6 metrů ji naleznete v ulici Ke Hradu v blízkosti bývalého statku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože jsme sem přijel ze Zámku Zákupy, tak jsme měli oběd už za sebou. Jediné co jsme si dopřáli, byla točená zmrzlina na parkovišti pod hradem (26,- Kč). Stravování je možné v obci a s ubytováním tu také zřejmě problém nebude.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce nás oslovilo tiché a klidné prostředí zdejšího kraje. Pálící sluníčko, osvěžující větřík a nádherné výhledy - to vše patří k nádherně prožitému dni.

Ostatní informace

Vstup do zdejšího hradu činí 50, K4 na osobu. Děti, důchodci a ZTP platí polovinu (25,- Kč). platí se v hradní pokladně při vstupu do objektu, v níž můžete zároveň zakoupit i nejrůznější suvenýry.