Pastýřská stěna – rozhledna a okružní výlet

Již před šesti lety mne lákalo si zde udělat nějakou procházku. Tehdy na to nebyl čas. Letos – při návratu z dovolené v Hřensku jsme to naplánovali tak, aby to časově vycházelo. Nahoru se dokonce nechá vyjet i autem, kupodivu se zde parkovné neplatí.

Pastýřská stěna – to je skalní masív i 1,6 km dlouhý skalnatý hřeben, restaurace, rozhledna, od r. 2014 i horolezecká „via ferrata“ a hlavně dominanta Děčína, která se vypíná 120 metrů nad hladinou Labe na jeho levém břehu. R. 1849 byl zprovozněn 279,35 m dlouhý tunel Ovčí stěna, který byl vysekán ve skále této stěny.

Roku 1892 bylo na skále postaveno dřevěné občerstvovací zařízení. Jenže zájmu turistů brzy přestalo stačit. R. 1905 ho proto nahradila kamenné stavba s 8 pokoji pro hosty, která připomíná středověký hrad. Její součástí je i 13 metrů vysoká vyhlídková věž s ochozem. R. 1983 byla dokonce uvnitř skály vysekána šachta a postaven výtah se vstupem z nábřeží. Jeho provoz byl však ztrátový, navíc se brzy začaly vyskytovat i technické problémy. Jeho provoz byl ukončen r. 1994.

Při rekonstrukci hotelu někdy v 90. letech 20. století bylo ve věži vybudováno soukromé apartmá, rozhledna byla přístupná jen výjimečně po předchozí dohodě. Když hotel r. 2016 získala do nájmu děčínská zoologická zahrada, opět zpřístupnila rozhlednu. V její části jsou výstavní prostory. Od r. 2017 provoz restaurace a vyhlídky zajišťuje nový nájemce, ale rozhledna je naštěstí stále přístupná.

Věž je 18 m vysoká, na vyhlídkovou plošinu ve výši 13 m vede 60 schodů. První část je rovné betonové schodiště potažené kobercem, pak točité betonové a nakonec točité kovové. Vstup je zpoplatněn. Výhled není o moc větší než z terasy pod rozhlednou, ale určitě za to stojí nahoru vystoupat. Už to, že jsme ve věži, je zážitek. Je vidět Děčín, Lužické hory, České Středohoří.

Odtud vyrážíme na 6 km dlouhý okruh. Začali jsme po červeně značené cestě, která vede po hřebenu. Je vidět, že je to oblíbené výletní místo, na cestě je několik hezky vyřezávaných laviček i vyhlídkových míst. Zhruba po 1,5 km červeně značená cesta prudce klesá okolo skalisek, z nichž nejznámější je skalní věž Pastýřská jehlička. Kus jdeme po schodech, kus cik cak po cestičce. Došli jsme do Žlíbka, což je část Děčína. Ještě kousek jsme prošli mezi domy po červené. Ta však kousek za zastávkou autobusu odbočuje prudce vlevo, my jsme pokračovali ulicí Na Výšinách a po chvíli jsme odbočili vpravo Alešovou ulicí již bez značení. V místě, kde se ulice prudce stáčí vlevo a kde vlevo odbočuje i ulice Slunečná, odbočujeme vpravo po úzké pěšině přes oblázkové soukromé parkoviště. Ota mne zrazuje. Má pocit, že skončíme u někoho na zahradě. Nenechám se však odradit a za chvilku pokračujeme po pohodlné lesní cestě. Tady jsem pro jistotu využili GPS v tabletu. Cest tu bylo víc než na mapě. Díky tomu jsme na cestě, která zleva přicházela, správně odbočili ostře vpravo. Za Červeným vrchem (314 m) se cesta rozdělovala. Ta pohodlnější vedla vpravo z mírného kopečka, ta méně pohodlná vlevo do mírného kopečka na vrch Špičák (315 m), kde na mapě byla vyznačena vyhlídka. Ota ji samozřejmě kvůli vzrostlým stromům zpochybnil, ale nakonec přece jen se mnou šel. Měl pravdu, moc toho vidět nebylo, i když mezi stromy byly kopečky na druhé straně vidět. O chvíli později však byly výhledy zajímavější - je hezky vidět na přístav, ale i na druhou stranu na město. Ota už byl konečně spokojený. Výhledy – to je prostě jeho.

Následoval trochu prudší serpentinový sestup, tady jiná volba nebyla. Doklesali jsme na vyhlídku Červený vrch s odpočívadlem a dostali jsme se současně na žlutě značenou turistickou trasu. Po ní jsme původně chtěli dojít až k řece a pak po červené vystoupat zpátky k hotelu. Nakonec jsme zkusili zkratku – i když  skoro omylem. Po žluté jsme mezi domy po blátivé cestě neodbočili, ještě kousek jsme pokračovali po silnici a odbočili až na silnici Červený vrch vlevo. Cestou jsme viděli pár zajímavých roubených domků. Domnívali jsme se, že na žlutou po chvíli zase narazíme. Na rozcestí s Bělskou ulicí, kde mezi tújemi byl malý památník s lavičkou, jsme pátrali v tabletu, kde máme žlutou. Díky tomu jsme objevili zkratku. Místo abychom se vydali dolů k řece, jsme odbočili vpravo a po chvíli po cestě po okraji lesa vlevo. Bylo to o to příjemnější, že jsme šli ve stínu a ne po rozpálené silnici. Zkratka se povedla. Proti nám zdola od řeky přichází červená značka – odbočujeme po ní vpravo do kopečka. Cestu jsme si zkrátili a nyní už stoupáme vzhůru po starých hodně prošlapaných kamenných schodech. Teď už nám nic jiného skutečně nezbývá. Na hřeben je to zhruba 200 metrů, takže to zas tak velký problém už nebyl. K autu už to bylo po rovině.

Na kopci je restaurace, v létě se nechá posedět i venku s výhledem na město. U pokladny – u vstupu na věž nabízeli i točenou zmrzlinu.

Je tady moc hezky, ani se nemusí chodit na věž, aby se jeden mohl hezky rozhlížet. Na vrcholu u restaurace bylo živo, ale na trase nebyl skoro nikdo, dokonce ani na hřebenu. Dost možná proto, že je pátek dopoledne a ještě k tomu červen. Odpoledne je tu určitě živěji.

Na své si tady přijdou asi všechny věkové kategorie. S dětmi se nechá nedaleko navštívit zoologická zahrada, sportovci mohou využít ferratu, na hřebenovce je spousta odpočinkových míst. Turisté se mohou vydat po červené přes hřebenovku až na rozhlednu Děčínský Sněžník (9,5 km). Zpátky se mohou vydat po zelené a následně žluté a vyjde to na cca 23 km.

V okolí je i řada cyklotras, i když přímo přes tento vrchol žádná nevede.

Pastýřská stěna – rozhledna a okružní výlet na mapě