Pecka, hrad i okolí

Kam a jak jedeme?

Ať už se blížíte k Pecce od Dvora Králové nebo od Nové Paky, první, co vás napadne je, že tohle má tedy k hradu velmi daleko. Velká obdélníková budova na kopci nad obcí rozhodně neevokuje představu hradu tak, jak jej v jeho typické podobě známe, vypadá spíše jako budova nějaké střední školy či švýcarského penzionátu pro šlechtičny. Abyste propadli kouzlu Pecky se vším všudy, musíte dojít až k ní; teprve tady uvidíte romantické zbytky hradu původního a až se z nich porozhlédnete po okolní krajině, pochopíte, co sem panstvo táhlo...

Rozhodně si povšimněte okolí, ať už sem pojedete z kterékoliv strany. Pokud to bude od Dvora Králové, můžete se kousíček před Peckou zastavit na Zvičině, nejvyšším bodu tohoto regionu a pokochat se nádherným výhledem do kraje. Až budete projíždět malými podkrkonošskými vískami, rozhodně svoji pozornost věnujte překrásným roubeným dřevěnkám, jichž si ve valné většině jejich majitelé hledí a snaží se je udržovat v původním stavu. Pohled na Pecku (obec i hrad) se vám pak otevře z kopce a je to obrázek k nezaplacení: střídající se rozkvetlé louky, hnědá či zlatá pole, zelené lesy a Pastviny, v dáli při jasném počasí vrcholky Krkonoš a obec, jíž vévodí na nejvyšším bodě hrad a pod ním, dobře viditelný jako další dominanta, barokní a nedávno restaurovaný kostel sv. Bartoloměje.

Naopak "zespoda" uvidíte Pecku při cestě od Nové Paky; vyjedete z lesa a hrad se tyčí na nejvyšším bodu nad vámi jako pán celého kraje...

Za čím jedeme?

Dovolím si malý exkurz do historie: první zmínku o Pecce najdeme v r. 1322, kdy měla patřit Budivojovi z Pecky. Pak se tu vystřídali další majitelé: vladykové Hořičtí z Hořic a Škopkové z Bílých Otradovic, ale asi nejznámějším a nejslavnějším majitelem hradu byl Kryštof Harant z Polžic, Bezdružic a na Pecce, který také na začátku 17. století na Pecce dokončil úpravu interiérů. Kryštof Harant měl zřejmě Pecku tuze rád, pobýval tu v pohnutých dnech před staroměstskou exekucí a místo aby po varování přátel utekl, stejně jako jiní nevěřil, že by se císař odvážil trestat vysokou českou šlechtu a dřepěl tu na Pecce jako pecka, čekaje na svůj smutný osud - který, jak se snažím doufat, zná i každé dítko školou povinné:-)

Při prohlídce Pecky, ať už před nebo po, nezapomeňte na impozantní pohled do kraje ze všech stran, přičemž si prohlédnete i zbytky starého zdiva a při troše fantazie si představíte Pecku v dobách jejího rozkvětu, s válcovými zdmi a obklopenou vodním příkopem; nelehký oříšek pro případné dobyvatele.

Expozice v hradu zahrnuje expozice, na jaké jsme zvyklí i odjinud: renesanční nábytek, dobové hrací nástroje, stylizovanou středověkou mučírnu či černou kuchyni. Jsou tu ovšem věci, které rozhodně stojí za zmínku a jinde je třeba neuvidíme: cechovní prapory, unikátní oponu "peckovského" divadelního spolku, sto let starý a funkční orchestrion, nádherné podkrkonošské malované truhly a skříně.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Přímo na náměstí obce jsou dva hotely s restauracemi, Koruna a Roubal. Byli jsme u Roubala a dáváme mu z pěti pět hvězdiček. Koruna ovšem vypadá stejně lákavě. Pokud na Pecku zavítáte v létě, posaďte se do venkovní zahrádky a můžete obdivovat neobvyklý a překrásný morový sloup.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jako vždy byl každý zaujat něčím jiným. Manželovi se velmi líbily některé z mučících nástrojů a při pohledu na mě se ptal, zda by se někde daly sehnat. Benjamínek byl okouzlen orchestrionem navzdory tomu, že když ho průvodkyně spustila, lekl se tak, až couvl o tři kroky. Pravda, zvuk to nebyl nejtišší... Mně se tuze líbil obrovský koš, s nímž místní chodili vyzvedávat opilce ze strouh a škarp, bude k nahlédnutí samozřejmě ve fotogalerii.

Ostatní informace

Informace o cenách, vstupech a akcích:

http://www.hradpecka.cz/index.php

Šílený sběratel tu samozřejmě uloví turistickou známku a pro další se může zastavit o pár kilometrů dál v Raisově chatě na Zvičině.