Plzeň: Svatý Jiří na Doubravce
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Výlet ke kostelu svatého Jiří jsem spojila s procházkou k Boleveckému rybníku. Jako dopravní prostředek jsem využila městkou hromadnou dopravu a své nohy. Na Doubravku se dostanete z centra Plzně trolejbusem číslo 16 (nebo 17). Protože jsem výlet ke kostelu spojila i s návštěvou Boleveckého rybníka a Bolevecké návsi vrátila jsem se do centra města tramvají číslo 1. Můžete také využít okružní autobus číslo 30, který staví všude možně například na zastávce U Kondrů na Bílé hoře, odkud je to blízko, jak k Boleveckému rybníku nebo na Doubravku ke kostelu svatého Jiřího.
Za čím jedeme?
Kostel svatého Jiřího se nachází nad soutokem Mže a Úslavy. Právě tady Mže změní jméno a jako Berounka pokračuje dále směrem ku Praze.
O historii kostela se můžete dozvědět přímo na místě z informační tabule nebo v povolanějších článcích, proto jen stručně.
Stavba se řadí k nejstarší památkám Plzně a okolí. Z informační tabule instalované u hřbitovní zdi jsem se dozvěděla, že podle jedné verze je jeho vznik dáván do souvislosti se svatým Vojtěch a břevnovským opatstvím. Vojtěch tu měl podle tradice založit kostel, kde sídlili benediktini. Ti pak měl odejít právě do kláštera na Břevnově. Je to romantická verze, ale velmi málo nepravděpodobná. Kostel by pak totiž musel pocházet z 10. století, podle všeho mladší, pochází z 12. nebo ze začátku 13. století. Navíc jsem se později dozvěděla, že Vojtěch ve zdejší krajině strávil asi jen tři měsíce.
Podle jiné teorie býval tento kostelík původně tvrzí, o čemž má údajně svědčit jeho neobvyklý půdorys. V památkovém katalogu je uvedeno, že kostelík býval snad tvrzí spojenou s kaplí, a uvádí tu i příklady dochovaných příkopů a opevnění v terénu.
Kostelík je každopádně v jádru románský, později si prošel gotickými a barokními úpravami. Na hřbitově jsem objevila i několik zajímavých náhrobků, nejhonosnější je asi náhrobek rodiny Treybalovy.
Než jsem se ke kostelu z konečné trolejbusu dostala, prošla jsem parkem (park Potoční) u vlakové trati směřující na Rokycany a dále na Prahu. Dostanete se tu tak vlastně nadohled k vjezdu k Ejpovickému tunelu. Pěkné je to také u řeky Berounky. Z lávky přes řeku můžete pozorovat vodní ptactvo, viděla jsem divoké kachny, labutě a lysky černé.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Neb jsem měla v plánu strávit celý den v městské přírodě, vybavila jsem se svačinou a termoskou s horkým čajem, zásoby jsem si doplnila v pekárně Malinová.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Krajina okolo kostela, a i samotná stavba mně překvapila. Opustíte trolejbus, který vás během dvaceti minut z centra města odvezl na konečnou zastávku a za dalších dvacet minut (ani tolik možná cesta nezabere, pokud půjdete rychlou chůzí) stojíte u kostela uprostřed luk. No, dobře, hned za vodou se sice tyčí červenobílý komín, ale ten je snadné ignorovat.
Potkala jsem tu množství lidí všech věkových kategorií – na procházce, s kočárem, s dětmi na kole, se psem … prostě to tu působí dojmem místa, kam lidé rádi chodí trávit volný čas, a které je častým cílem procházek.
Ostatní informace
Text o historii kostela jsem zpracovala na základě toho, co mi v hlavě uvízlo z textu na informační tabuli před hřbitovní zdí a údajů v památkovém katalogu.