Po stopách Nagela

Kam a jak jedeme?

Stejnojmenný název nese nově otevřená zážitková trasa vedoucí spodními patry Sloupsko-šošůvských jeskyní, prostorami, které nejsou přístupné při běžné prohlídce jeskyně. Nechali jsme se nabídkou Správy jeskyní České republiky zlákat a dobrodružnou výpravu do podzemí podnikli - stejnou cestou, jakou se do podzemních částí jeskyně dostal jejich objevitel, Jan Antonín Nagel.

Vyjíždíme do parného odpoledne k městysu Sloup. Jelikož máme ještě chvíli času, zastavujeme se v obci Veselice, kde na kopci Podvrší (590 m n. m.) ční rozhledna. Rozhledna s telekomunikačním zařízením zde byla postavena v roce 2001 a má výšku 32 metrů. Okolo zděného tubusu stavby telekomunikačního zařízení vede na Ochoz rozhledny točité kovové schodiště. Pohled na zem z ochozu vzbuzuje respekt, stejně jako dohlednost. Za hezkého počasí je odtud vidět Pálava nebo Dukovanská elektrárna.

Z rozhledny pokračujeme do Sloupu, kde se na jeho okraji podél Sloupských skal nachází Sloupsko-šošůvské jeskyně. Z dálky nás vítá symbol tohoto místa – samostatně stojící vápencová skála nazvaná Hřebenáč. Skála je hojně vyhledávaná horolezci, i dnes jich ve stěně pár vidíme.

Po vyřízení formalit u pokladny se jdeme připravit do šatny, která je nám k dispozici. Poté už vybaveni holínkami, rukavicemi a přilbami s čelovkami vyrážíme do jeskyně. Je nás pět a na starost nás mají dva průvodci - Martin a Tereza.

Kousek naší trasy vede po části běžného návštěvního okruhu. Jako první procházíme Nicovou jeskyní, kde jsou na jedné ze stěn umístěny plakety dvou mužů, kteří se významně podíleli na výzkumu jeskyně – Dr. Jindřicha Wankela a jeho vnuka prof. Karla Absolona. Odtud pokračujeme zkratkou, uměle vysekanou chodbičkou, do chodby U řezaného kamene. Chodba dostala svůj název podle velkého sintrového balvanu, ze kterého nechal kníže Hugo František Salm, kterému zdejší panství patřila, oříznout dvě desky na výrobu stolu. Stůl z tohoto sintru můžete dnes vidět na zámku v Rájci-Jestřebí. V chodbě je také vystavena kostra jeskynní medvědice, neboť jeskyně byly významným paleontologickým nalezištěm a kostí jeskynních zvířat se tu při výzkumu nalezly plné dva vagóny. Chodba U řezaného kamene ústí do Gotické chodby, nazvané podle klenutého stropu, v níž procházíme kolem dalších vystavených paleontologických nálezů až ke Stupňovité propasti, jíž budeme slézat dolů do spodních pater jeskyně. Zde končí část společná s běžným návštěvnickým okruhem, kde opouštíme betonový chodníček.

Stupňovitá propast je tvořena čtyřmi skalními stupni (odtud její název). Sestup do její sedmdesátimetrové hloubky zahrnuje několik serpentin po uklouzaném blátě zabezpečených jednoduchým zábradlím, po kterých následuje přes 140 schodů po kovovém schodišti nad skálou a opět serpentiny. Po nich přichází zlatý hřeb našeho sestupu – dvanáctimetrový Absolonův Macošský žebř. Slovo "žebř" je opravdu věrným vyjádřením velikosti žebříku, první asi dva metry mají sklon 45˚, zbytek se ztrácí ve tmě kolmo dole. Během vytáčení serpentin mi začíná pohasínat čelovka, která mi u žebříku zhasne dočista. Jelikož náhradní baterie má u sebe Martin, který už slezl dolů, nezbývá mi, než žebřík zdolat v záři světel mých speleokolegů. Po zdolání žebře a výměně baterií do čelovky nás čeká ještě pár serpentin a jsme dole - na dně Stupňovité propasti.

Ze dna propasti se vydáváme nejprve Doprava, a to balvanitým říčním korytem Sloupského potoka. Máme štěstí, momentálně je málo vody a potok je v této části vyschlý. V řečišti se nachází vápenec, spadlé kusy sintru a naplavená kulmská droba. Na jaře a při záplavách je celý prostor, kde momentálně přeskakujeme kameny, zatopený, a to až k Absolonovu žebříku. Hladina potoka zde tak dosahuje několik metrů. Po pravé ruce jdeme nejprve po dně Kolmé propasti, poté procházíme dnem Nagelovy propasti, která je pojmenovaná po svém objeviteli, v jehož stopách kráčíme. Propast je se svojí hloubkou 90 metrů nejhlubší a největší podzemní propastí v České republice. Pohledem vzhůru zahlédneme v úzké skalní průrvě slabý paprsek světla – to horními patry jeskyně procházejí návštěvníci jeskyně po návštěvnickém okruhu, kde jim jsou pro výhled do propasti k dispozici dva vyhlídkové můstky.

Po opuštění koryta Sloupského potoka postupujeme naplavenou hlínou do míst zvaných U písků. Musíme se tu pohybovat jen po vyšlapané pěšince, vyskytují se zde totiž vzácné žížalovité hlíny. Hlína kolem cestičky je načechraná a pohybují se v ní cca 1-2 mm hubené různě dlouhé žížaly. Po naplaveninách se dostaneme až k rozcestí, kde se rozdělujeme na dvě skupinky.

Naše část se s Martinem vydává vzhůru bahnitou Kulmovou chodbou. Chodba je velmi těsná, asi půl metru Vysoká, hodně kluzká a vede prudce vzhůru. Po několika metrech se doplazíme k jejímu konci, který končí závalem. Nad hlavami nám trčí obrovský balvan zaklíněný mezi stěnami. Prostor je stísněný, i když ne tolik jako chodba, kterou jsme se sem doplížili, můžeme si zde sednout, aniž bychom si urazili hlavy. Zhasínáme čelovky a užíváme si absolutní jeskynní tmu a ticho. To je pojednou přerušeno duněním – to druhá skupina hodila do jezírka, ke kterému se vydala, kámen, aby vyvolala ozvěnu. Pro cestu zpět Kulmovou chodbou volíme skluz ležmo, neboť jiný způsob ani moc není možný.

Po příjezdu k rozcestí se střídáme s druhou částí skupinky a jdeme se podívat k jezírku. Cesta k němu je opět zčásti plazením, tentokrát je strop místy maximálně 30 cm vysoko a sestupujeme nejprve směrem dolů. Cestou obdivujeme krásný sintrový vodopád, záclonky, brčka a další výzdobu. Jezírko se nachází v hlubokém jeskynním závrtu a shora vidíme jen jeho část. Náš průvodce hází do vody kámen, aby si to druhá část skupiny v Kulmové chodbě také užila. Rána je hlučná, způsobená jednak výškou, ze které byl kámen vržen a jednak ozvěnou. Nacházíme se v hloubce asi 140 metrů pod zemským povrchem. Díky krátkému žebříku a lanu máme možnost slézt po mazlavé hlíně k bezejmennému jezírku blíže. Až k němu se ale nedostaneme, svah je zde kolmý. Z místa pod žebříčkem je možné nahlédnout do další slepé chodby. Jezírko je 9 metrů hluboké a shora do něho vede přímý sešup, dlouho se tu proto nezdržuji a škrábu se zpět nahoru.

Po návratu na rozcestí pokračujeme už všichni společně zpět k Absolonovu žebříku, který míjíme a zkoumáme levou část podzemí. Opět se musíme pohybovat po čtyřech a plazením, pohyb je tu ztížený tím, že se plazíme nikoli po hlíně, ale po kamenech, které tlačí. Co chvíli drcnu přilbou do stropu, ze kterého vyčnívají kameny, což mě nutí přemýšlet, jestli mám hlavu položit vlevo či vpravo, podle toho, kde shora trčí menší skála a zdola leží zaoblenější kámen.

Konečně slyšíme šumění vody, naše cesta totiž vede k aktivnímu korytu Sloupského potoka. Po levé ruce míjíme krásný sintrový útvar – baldachýn. U potoka je tolik prostoru, že můžeme vstát. Potoční voda vytéká z Nagelova jezírka, které je díky momentálnímu suchu mělké, proto prolézáme průrvou mezi skalními bloky přímo ve vodě, kam až to jde. Čím dál, tím je hloubka větší, nechci nabrat vodu do holínek, proto se po několika metrech vracím na mělčinu a všichni pokračujeme opět kolem baldachýnu další odbočkou k Wankelovu jezírku. To je z jedné strany obklopené bahnitým břehem, ze dvou stran skalními stěnami a ze čtvrté kamenitým řečištěm Sloupského potoka, který jezírko napájí. U řečiště leží jedna kláda z historického voru, který si tu postavil Karel Absolon. Zbytek voru odnesly v průběhu let povodně. Voda z jezírka odtéká sifonem, který se ukrývá pod pěknými sintrovými záclonkami. Z bahnitého břehu jezírka, kam se přebrodím, svítí pod světlem čelovky dlouhý bílý sintrový vodopád.

Tady naše prohlídka končí, vracíme se zpět kolem baldachýnu na dno Stupňovité propasti, odkud vylezeme po všech žebřících, schodech a serpentinách zase nahoru. Z jeskyně vycházíme přes ponory Sloupského potoka. Ty tvoří velký jeskynní prostor, momentálně Suchý a plný naplavených věcí – nejvíce větví stromů, listí, ale vidíme i botu, pneumatiku, několik PET lahví, atd. Je tu o poznání tepleji než v jeskyni, neboť tento prostor má samostatný vchod a širokým otvorem sem proudí teplý venkovní vzduch. Na zemský povrch se vynořujeme u skály nedaleko Hřebenáče, celí zablácení, ale nadšení z nových zážitků.

Za čím jedeme?

Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou poprvé zmiňovány v roce 1669 v knize s poetickým názvem Podzemní bič Moravy od Hertoda z Todtenfeldu. Byly vymodelovány Sloupským potokem, který nyní protéká spodními patry jeskyně.

Na výzkumu jeskyně se podílel také matematik a fyzik vídeňského císařského dvora Jan Antonín Nagel (1717-1794), který prozkoumal nejen do té doby známé části horního patra jeskyně, ale Stupňovitou propastí sestoupil do patra spodního a došel až na dno propasti, která byla později nazvána jeho jménem. Dalšími významnými badateli byli Dr. Jindřich Wankel, Dr. Martin Kříž a prof. Karel Absolon, který nalezl cestu k Nagelově propasti shora (původně si ovšem myslel, že objevil propast zcela novou).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možnost občerstvení se naskýtá v bufetu přímo u jeskyní nebo v restauraci hotelu Broušek nedaleko jeskyně Kůlna, jež je výchozím místem z běžných prohlídkových okruhů a nachází se asi půl kilometrů směrem na obec Šošůvka.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ze speleologické výpravy jsem byla nadšená, líbila se mi jak výzdoba jeskyně ve spodním patře, tak průběh prohlídky. V neposlední řadě se mi také líbil způsob přesunu v úzkých prostorách - lezením po čtyřech a plazením - což jsem si náležitě užívala.

Ostatní informace

Cena zážitkové prohlídky spodního patra Sloupsko-šošůvských jeskyní je 500,- Kč.

Prohlídky se konají 2x denně, a to v 10.00 a ve 14.00 hodin. Je nutná rezervace předem na tel. 516 435 335. Prohlídka trvá 2-3 hodiny, přesná doba strávená v jeskyni závisí na počtu členů výpravy. Počet osob ve skupině je min. 2 a max. 10.

S sebou je dobré mít vhodné oblečení, holínky a neklouzavé ochranné rukavice, přilbu vám zapůjčí v jeskyních před prohlídkou. Po absolvování prohlídky obdržíte pamětní list.

Více informací na webu Správy jeskyní České republiky.