Poděbrady - historie města, zámek, lázeňský park, Poděbradský pivovar

V Poděbradech jsme byli už 2x. Prvně jsme se tam stavěli před dvěma lety, když jsme jeli na výlet s důchodci našeho obvodu. To jsme byli v zámku, prohlédli si historické centrum, prošli se v parku a dokonce zašli na pivo do pivovaru. Jenže ten ještě nefungoval, pivo jim vařili jinde. Letos na jaře jsme tudy projížděli na dovolenou, to jsme se zastavili jen v pivovaře koupit pivo, které si už sami vaří ve svých prostorách.

Lázeňské město Poděbrady leží v úrodné polabské nížině, převážně na pravém břehu řeky, jen kousek od dálnice Praha – Hradec Králové.

Poloha nad řekou lákala k osídlení již v mladém paleolitu, ale také i v době pozdější - bronzové, železné, na území města byly nalezeny i římské mince. V těchto místech byl brod, kudy vedla v raném středověku důležitá obchodní Kladská cesta, která vedla z Prahy přes Hradec Králové do Slezska a dnešního Polska. U tohoto brodu bylo hradiště. Další raně středověké slovanské osídlení bylo přibližně 2 km na jihovýchod od dnešního centra. Dnes je tam radiotelegrafní stanice.

První šlechtické sídlo zde vzniklo někdy na přelomu 12. a 13. století, první písemná zmínka je z r. 1223 v souvislosti s Hroznatou z Poděbrad. R. 1262 toto sídlo získal český král Přemysl Otakar II., který v letech 1262–1268 nechal na kopci nad řekou postavit kamenný vodní hrad a později východně od hradu gotický kostel Povýšení svatého Kříže. To byl důvod, proč původní osada zanikla. Lidé se stěhovali do blízkosti hradu, kde vznikla nová ves. První písemná zmínka o ní je z r. 1345. Přemysl Otakar II. i jeho syn Václav II. zde často pobývali.

Za vlády krále Jana Lucemburského ztratilo panství na významu. Několikrát bylo i zastaveno. Od r. 1347–1495 zde vládl rod pánů z Kunštátu a Poděbrad. Koncem 14. století přestavěli hrad a na západ od něj založili městečko s velkým náměstím (dnes Jiřího náměstí) - to zůstalo centrem města dodnes. Okolo vybudovali opevnění se třemi branami. Kostel však zůstal už za hradbami. Založili zdejší rybniční soustavu, která byla až do 18. století jednou z nejvýznamnějších rybníkářských oblastí u nás. K tomu účelu vybudovali Sánský kanál, který propojil Cidlinu s Mrlinou a vytvořili tak přívod vody do těchto rybníků. Do tohoto rodu patřil i král Jiří z Poděbrad, který panství dále rozvíjel. Jeho synové Poděbrady povýšili r. 1472 na město a udělili jim řadu práv a městský znak.

Až na malé výjimky spravovala v letech 1495–1839 panství královská komora. Ferdinand I. Habsburský do okolí rád chodil na lov. Proto zde r. 1538 založil daňčí oboru a bažantnici a začal s přestavbou hradu na renesanční zámek. Ta probíhala v letech 1548–1582 a dokončil ji až Rudolf II.. Co nebylo zničeno během třicetileté války, lehlo popelem při velkém požáru r 1681. Byla zničena i většina písemností o historii města. Jen zámek nevyhořel. Nové domy byly už budovány z kamene a cihel. V Poděbradech se líbilo i císařovně Marii Terezii, několikrát zde i pobývala. Město nechala v letech 1754–1756 barokně přestavět.

R. 1839 koupil poděbradské panství, které mělo do té doby převážně zemědělský charakter, vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Jeho vnučka, provdaná za bavorského knížete Filipa Arnošta Hohenlohe z Schillingfürstu, byla posledním vlastníkem panství (až do r. 1912).

Významným mezníkem v historii města je r. 1905, kdy byl na nádvoří zámku objeven minerální pramen. R. 1907 už byly prameny tři a r. 1908 založil kníže Hohenlohe nedaleko od zámku lázně, kde se léčily zejména nemoci srdce a oběhového ústrojí. Původně měly jen 6 kabin, čekárnu a místnost pro personál. Ordinace byla naproti vchodu do lázní. V červnu 1910 Knížecí lázně, dnešní Letní lázně koupilo město a postaralo se o další rozvoj. Počátkem 20. let 20. století zde bylo 12 vřídel. Lázeňské budovy byly postaveny v secesním slohu. Rozvoj pokračoval. R. 1930 zde již bylo 16 vřídel. To už lázně vlastnila nově vzniklá akciová společnost. V r. 1932 byla lázeňská budova upravena. Dnešní podoba je z přestavby v 80. letech 20. století.

R. 1924 byl založen lázeňský park. Vznikl na místě bývalého panského sadu. Až do r. 1938 byl rozšiřován směrem k nádražní budově z r. 1932 (zdejší nádraží je prvním funkcionalistickým nádražím v Čechách a řadí se k architektonickým skvostům). V centru parku byla nad pramenem minerální vody r. 1936 Libenského kolonáda. Na místě bývalého statku vzniklo tenisové hřiště a voliéry. Do parku se smělo jen na základě legitimace lázeňského hosta. U vstupu do parku byly palmy.

Dnes je park oblíbeným místem procházek lázeňských hostů, místních i turistů. Jsou zde vzrostlé stromy, keře i květinové záhony. Park doplňují sochy B. Smetana, Ant. Dvořáka, T.G.Masaryka a další umělecká díla, fontány a nová Kolonáda profesora Libenského, která nahradila původní sloupovou prosklenou kolonádu. Unikátní jsou květinové hodiny z r. 1937, které skutečně ukazují čas. Jejich květinová výzdoba se každoročně mění. Nedaleko je v rákosí schovaný malý trpaslík, který čas odbíjí na klobouček muchomůrky. Okolo parku je řada významných vil, hotelů a lázeňských budov.

Ve městě byla r. 1992 vyhlášena městská památková zóna, která zahrnuje historické jádro města i přilehlou lázeňskou čtvrť.

Centrem je obdélníkové Jiřího náměstí, na jehož jihovýchodní straně je největší dominantou již zmiňovaný zámek. Dnes je tam muzeum s expozicí, která přibližuje život Jiřího z Poděbrad. Jedna místnost je zařízena jako králova rodná světnice, i když ten se zde v zámku nenarodil. V zámku je také Ústav jazykové a odborné přípravy zahraničních studentů Karlovy univerzity. Naproti zámku je pomník Jiřího z Poděbrad z r. 1891 – jezdecká socha krále Jiřího, která je téměř dvojnásobkem životní velikosti. Socha zachycuje okamžik, kdy se po bitvě u Vilémova usmiřuje s Matyášem Korvínem. Je vytepána z 12 měděných plátů, které jsou přichyceny na ocelové kostře. Šest metrů vysoký podstavec je pískovcový. Socha patří k vrcholným dílům české monumentální plastiky 19. století. Na druhém konci náměstí stojí Mariánský sloup z r. 1765. Byl vztyčen na památku morové epidemie r. 1714. Na rohu na severozápadní straně Jiřího náměstí je novorenesanční jednopatrová budova nové Radnice, která byla postavena r. 1906. Dnes městský úřad sídlí v sousední moderní přístavbě. Původní stará Radnice je na opačném konci náměstí naproti zámku. Tomuto účelu sloužila od r. 1775 do 2. světové války. R. 1814 byla přistavěna zvonička. V budově je dnes městská knihovna a infocentrum.

Když se okolo staré Radnice vyjde z náměstí Palackého ulicí, dojde se k původně gotickému kostelu Povýšení svatého Kříže ze 14. století. Až do 18. století zde byl i hřbitov. V kostele má být pochována Kunhuta ze Šternberka - první manželka krále Jiřího z Poděbrad.

U zámku je parkoviště. V jeho blízkosti se nachází přístaviště, odkud je možno plout výletní lodí do Kovanic nebo přes plavební komoru k soutoku Labe a Cidliny. Tam je také hydroelektrárna se zdymadlem. O stavbě těchto vodních děl bylo rozhodnuto r. 1900 v souvislosti s celkovou regulací Labe. R. 1914 se začalo se stavbou zdymadla, r. 1915 se stavěla elektrárna. Stavbu přerušila 1. světová válka, takže stavba jezu a plavební komory se dokončila až r. 1923. Zdejší vodní elektrárna patří k nejstarším stavbám tohoto druhu na Labi. Navíc je stále funkční. R. 2017 byla prohlášena za národní kulturní památku ČR.

Na břehu řeky – prakticky za novou Radnicí je restaurační Poděbradský pivovar. V budově bývalého měšťanského pivovaru navázal na dlouhou tradici zdejšího pivovarnictví. Pivo se zde vařilo od r. 1502 s malými přestávkami až do r. 1950. Poslední název piva byl Poděbradský zdroj. Proto současný majitel navázal na tradici se vším všudy a i své nové pivo po více jak šedesáti letech pojmenoval opět Poděbradský zdroj. Pivo nabízí ve stylové restauraci, kde je 280 míst, bezbariérový vstup, venkovní terasa a zahrádka s výhledem na Labe. Je tam dětský koutek a mají vlastní parkoviště. Dokonce mají i stylovou vinárnu s kapacitou cca 40 míst. Skupiny minimálně 5 osob mohou zajít do pivovaru i na exkurzi.

Protože je restaurace na trase cyklostezky Nymburk - Kolín, je v areálu i cykloservis.

Těžko říct, co se nám líbilo víc. Byli jsme v zámeckém muzeu na prohlídce památníku krále Jiřího z Poděbrad, prošli jsme se náměstím i lázeňským parkem. Líbilo se nám všude.

Na jih od města vede podle pravého břehu Labe a přilehlými lužními lesy okružní naučná stezka Skupice – Huslík. Začíná a končí nad zdymadlem, měří 7,4 km a je na ní 10 zastavení, kde se dočtete o řece a její regulaci, o lužních lesích v Polabí nebo o soutoku Labe a Cidliny. Cesta prý není v terénu značena.

Na levém břehu řeky vede modrá turistická trasa. Dostanete se po ní na rozcestí Přívoz, odkud můžete po zelené přes Oseček zpátky do města. Okruh je cca 15 km dlouhý.

Městem prochází dálková Labská cyklotrasa. Také je možno si udělat např. zhruba 30 km okruh kolem jezer a písečných dun, který začíná u mostu přes řeku. Vede po zpevněných, nejčastěji asfaltových komunikacích, je nenáročný a je vhodný i pro výlet s dětmi – viz https://www.livetouring.com/cs/track/0186-podebrady. Na kole se však nechá zajet i jinam.

Poděbrady - historie města, zámek, lázeňský park, Poděbradský pivovar na mapě