Podzim na Medvědí stezce.

Kam a jak jedeme?

Medvědí stezka zcela jistě patří mezi nejhezčí a nejzajímavější cesty na Šumavě. Stezkou jsem procházel ve všech ročních obdobích už mnohokrát, ale na podzim nedám dopustit. Je tou nejpříhodnější dobou, kdy krásy tohoto koutku pohoří člověk nejlépe vnímá. Jaro sice odkrývá krásu jednotlivých skalních útvarů, ale chybí barvy. Léto je zde až příliš hlučné a v zimě průchod stezkou dá zabrat. Nu a podzim, kromě nádherných barev, je dobou i zajímavých a překrásných rozhledů. Navíc slunce je již níže nad obzorem a jeho paprsky se skalami hrají pohádkovou hru světel a stínů. Pro svoji mimořádnost se již v roce 1967 stala první naučnou stezkou nejen Šumavy, ale i celých jižních Čech. Příroda si se zdejší plekenštejnskou žulou skutečně pohrála. Z tohoto kamene jsou i masivy Třístoličníku a Plechého. Většině skal dali lidé jména, ale každý je může vidět i trochu jinak. A tak zbývá dojet motoráčkem na zastávku Ovesná a vyrazit na mimořádně hezkou cestu.

Za čím jedeme?

Hned od zastávky začíná stoupání a po opuštění asfaltové silnice se objevují první skalní útvary. Pěšina nás přivádí k prvním větším skalám a tak postupně jdeme od jedné ke druhé, občas se vracíme a obcházíme jednotlivé útvary. Jména, jako Skalní vyhlídka, Soutěska lapků, Dračí tlama, Skalní hrad, Kazatelna, Gotická kaple, Hřib, Viklan, Kamenná kráska, Obří kostky a další a navíc i ty bezejmenné, jsou jakoby z pohádky. Občas se na různé strany objeví výhled do údolí Vltavy či Špičák a Hvězda v Želnavských vrších. Přibližně za 1, 5 hod docházíme na skalnatý vrchol Perníku ( 1049 m.n.m.). Je odtud vidět masiv Boubína a pás hraničních hor. Stoupání máme za sebou a po 1 km se již díváme na hladinu Jeleního jezírka. Jedná se o umělou nádrž, která zásobovala vodou nedaleký plavební kanál. Za osadou Jelení vrchy docházíme k tunelu Swarzenberského plavebního kanálu. Délka tunelu je 419 m a u dolního portálu je zajímavé povídání o této unikátní stavbě. Pokračujeme po žluté a to již po hezké lesní cestě a pozvolna klesáme. K pomníčku, v místě zastřelení posledního šumavského medvěda, vede krátká odbočka. Na kameni je nápis „ Bärenstein 14. 11. 1856“. Další zajímavost je o 2 km dále. Pěšinou se dostaneme ke kulatému kameni s nápisem Rudolfstein 17. 7. 1873 a o kus dál je další nápis Kronprinz Rudolf steig. Připomínají návštěvu korunního prince Rudolfa na schwarzenberském panství. Přicházíme k mostku přes říčku Hučinu a odtud spolu s modrou to máme na nádraží v Černém Kříži necelých 20 minut, kde tento krásný výlet končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití jsme si nesli v batohu. K posezení přímo vybízí skála na Perníku. V sezóně je otevřeno malé občerstvení v osadě Jelení vrchy anebo na konci cesty v Černém Kříži. Pokud dojde voda je možné se napít z některého potůčku při cestě.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Medvědí stezka je výlet přímo královský. Kdo ji jednou prošel, jistě se sem bude rád vracet. Šel jsem po ní mnohokrát a vždy jsem objevil něco nového. Zajímavá je velká louže na lesní cestě před Perníkem. Celá léta se tu setkávám s několika čolky. A jestli se nám něco nelíbilo. Takové místo tady prostě není.

Ostatní informace

Celá stezka, pokud se jde po žluté, má asi 14 km. Převýšení bude něco přes 300 m a když si chcete stezku užít, počítejte přibližně s pěti hodinami. První úsek až pod Perník je poměrně obtížný, zbylá část cesty je pohodlná. Okolní lesy jsou z velké části smíšené. Lépe je začínat na zastávce Ovesná, opačným směrem to prostě není to pravé ořechové. Z Jeleních vrchů do Černého Kříže je možné jít i po modré, údolím říčky Hučiny, ale žlutá je zajímavější. Autem je možné dojet do Nové Pece anebo do Stožce. Vše se najde na mapě KČT č. 66 Šumava – Trojmezí