Podzimní výlet na Sedlo.

Kam a jak jedeme?

Pohled z okna do zrakem neproniknutelné mlhy věští, že další víkendový den nebude nic moc. Vyjít z domu znamená zjištění, že je to ten správný smog, který zaplnil každé místečko v údolí řeky.Navíc „vůně“, které se na člověka valí ze všech koutů jsou dokladem, že se pálí snad všechno, co hoří. Jediná možnost je, tomu někam uniknout. Tak, děvče moje, asi to zkusíme na Sedlo a dál se uvidí. Po chvíli již projíždíme městema za dalších několik minut máme Sušici za zády. I když stále stoupáme, je mlha všude kolem. V Zaluží to ale již vypadá, že náš tip byl správný. V Albrechticích se to natolik zlepšilo, že při příjezdu na parkoviště u pensionu pod Sedlem je jisté, že mlha zůstala pod námi. Zbývá srovnat batoh na zádech a můžeme vyrazit.

Za čím jedeme?

Ještě před výstupem na Sedlo zacházíme k albrechtickému kostelíku. O této raně gotické svatyni s prvky románského slohu jsou již na stránkách Turistiky nějaké řádky. Nás dnes zajímá především pohled z louky pod hřbitovem. Je odtud nádherný výhled k severu a východu, dnes se ale díváme na nekonečné moře mlhy. Musíme prostě o něco výše. Od pensionu stoupáme po červené smrkovým lesem. Jeho značná část, tak jako na celé Šumavě, byla vykácena. Z pasek v okolí cesty se ale otevřely pohledy na Sušicko. Z mlhy pod námi vykukují jen vrcholky Svatoboru ( 845 m.n.m.), Borku ( 859 m.n.m.) a Telečku ( 886 m.n.m.). Paseku střídá les a my se zastavujeme u velké skály na okraji rozsáhlého hradiště. Vždy, když jdeme kolem mám pocit, že toto místo muselo být svatyní všech obyvatel, které kdyna hradišti sídlili. Ještě dnes lze celé hradiště po jeho okraji obejít. Poslední krátký úsek lesem a tu nejkrásnější a nejpohodlnější dřevěnou rozhlednu v zemi máme nad hlavami.

Článek na Turistice o této krasavici je také. Přesto znovu musím složit poklonu člověku, který ji projektoval. Tady, i když člověk stoupá po schodech má dojem, že jde po rovině. Na vyhlídkovou plošinuse dostáváme bez většího zadýchání. To, co nám v dalších okamžicích bere dech, je pohled z rozhledny. Prostě popsat tuhle podzimní nádheru snad ani nejde. Jih a jihozápad jsou doménou dlouhého hřebene Šumavy. Nedaleký Hrad Kašperk je spíše „ tajemným hradem v Karpatech“ . Je to takové nadýchané a jakoby zabalené do mlhové krajky. Západním směrem rozeznáváme nejvyšší horu pohoří, Velký Javor ( 1456 m.n.m.). Na jihovýchodě je sluncem ozářená Javornická hornatina. Severu a východu vládne jen a jen mlha. Je od ostatní oblohy oddělená přesnou přímkou, kterou pouze v dáli na východě narušuje obláček par temelínské elektrárny. Přímo pod rozhlednou, v korunách jedlí, se rozpadají přezrálé šišky, jakési tmavé ostrůvky v moři zeleně. Den se dávno přehoupl do druhé poloviny, když se vracíme stejnou cestou zpátky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I když je pod Sedlem pension, jeho otevírací doba během podzimu je omezena. Ale nedaleká Sušice vše vynahradí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pohled z rozhledny byl nádherný a skutečně jsme si ho užili. V této době na Sedlo moc turistů nechodí, ale výhledy v říjnu a listopadu odtud nemají chybu. Prostě se nám tady moc líbilo.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá kolem 4 kilometrů. Celkové převýšeníje přibližně 150 metrů. Stoupání je pouze v některých místech strmější. Sedlo je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Fotografie jistě lépe přiblíží krásu tohoto místa.