Prachatice, město pod Libínem.

Kam a jak jedeme?

Listopad na výlety není zrovna tím správným obdobím. Mlhy nás trápí po většinu dnů, ale sedět doma se také moc nechce. Navíc, když je ráno kvůli mlze vidět jen nejbližší okolí, je to tak na hození korunou. Je rozhodnuto a jde se na vlak. Odjíždíme na minutu přesně a během cesty můžeme jen hádat, že tam někde za mlžným závojem je řeka, hrad či víska. Rychlík od Plzně také nemá zpoždění a při přestupu v Číčenicích se nám zdá, že mlha zhoustla. Vláček odtud jede údolím Blanice a viditelnost se nemění. Na nádraží v Husinci je to již trochu lepší a když po dalších pěti minutách přijíždíme do Prachatic, klene se nad námi modrá obloha. Jen k Libínu jsou roztrhané cáry mlhy, které slunečním paprskům již nemohou odolat. Nálada je výborná a zbývá ještě nahlédnou jen krátce do minulosti města.

Na Zlaté stezce byly Prachatice z počátku jen malou osadou a byly rozloženy v místě dnešních Starých Prachatic Osada v této době měla právo obchodu s pasovskou solí. Osadu král Vladislav I. daroval ve 2. polovině 12. století vyšehradské kapitule. Až po roce 1310 došlo k založení města na novém místě. Od samého počátku se počítalo, že město bude obchodním střediskem. Domy se stavěly kolem velkého čtvercového náměstí, ze kterého vycházelo několik ulic. Město mělo i okružní ulici, která procházela mezi hradbami a náměstím. V roce 1323 město získalo povolení ke stavbě hradeb. Zároveň došlo k výstavbě kostela na SV straně náměstí. Významný pro město byl rok 1381, kdy získalo majestát stvrzující výhradní postavení v obchodu se solí. Za husitských válek bylo město husity dobyto a většina obyvatel vyvražděna. V roce 1436 se staly Prachatice opět městem královským. Byly ale několikrát zastaveny šlechtickým rodům. V roce 1692 byl ukončen dovoz soli z Pasova. Město z velké části zničil oheň v roce 1832. V této době byly majetkem Schwarzenberků a z jejich nadvlády se dostalo v roce 1848. Dnes je město městskou památkovou rezervací a jeho návštěva je nevšedním zážitkem.

 

Za čím jedeme?

Od nádraží jdeme novou částí města. Mají tady poměrně rozsáhlé autobusové nádraží. Následuje čtvrť, ve které jsou soustředěny obchody a několik úřadů. Za ní je již staré město. Již samotný pohled na vstupní Dolní bránu, kostel sv. Jakuba a část opevnění je nádherný. Při průchodu bránou odbočujeme vlevo na parkán. Tato část je upravena parkově a opět je odtud zajímavý pohled na již jmenované objekty. Vracíme se do brány a za ní vstupujeme na prostranství před kostelem. Samotný chrám je mimořádnou sakrální stavbou. Chrám má hlavní a dvě boční lodě, nad nimiž je nádherná klenba. Vnitřní zařízení je raně barokní a především hlavní oltář má něco do sebe. V okolí kostela je několik domů ozdobených sgrafity. O něco výše vcházíme na Velké náměstí. Na západní straně je radnice, které dominuje věž. Na protější straně má část domů podloubí. Zajímavé jsou i budovy na severní straně, kde je i budova městského muzea. Ve středu náměstí je kašna a velké staré kolo.

Z náměstí se vydáváme do uliček starého města. Procházíme okružní Neumanovou ulicí, na kterou navazuje ulice Horní a pokračuje se ve východní části města ulicí Dlouhou. Domy jsou tu většinou opravené a několik z nich jistě stojí za pozornost. V této části by se neměly vynechat ulice Křišťanova, Husova a Věžní. Nelze přehlédnout některé krámky, které jsou ale zavřené. Nacházíme tady i uličku, jež se dá jen projít. Na západním okraji města se dochovala část hradeb. Orientačním bodem je jižní věž kostela, která je vidět z několika míst. Vycházíme ze starého města a přes Malé náměstí jdeme ke Skalce. V minulosti měla několik jmen. Tento zajímavý a výrazný skalní útvar je i hezkou vyhlídkou na město. Ze skály jej máme jako na dlani a konečně vidíme, že město je skoro ze všech stran obklopeno horami. Těm na jižní straně dominuje známý vrchol Libína. K severu se vine údolí Živného potoka. Zbývá poohlédnout se po něčem k snědku.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Většina restaurací byla zavřena, v listopadu ani nemůžeme čekat nic jiného. V ulici nové části města nás přilákala vůně kebabu a docela jsme si pochutnali. Najít ve městě ubytování by nemělo být problémem.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Prachatice jsou jistě jedním z nejhezčích měst nejen v oblasti Šumavy, ale i celých jižních Čech. Byl jsem tady již mnohokrát a vždy objevím něco nového. Stará část Prachatic prostě nemá chybu. Navíc i počasí bylo na naší straně.

 

Ostatní informace

Za návštěvu jistě stojí i prachatické muzeum na Velkém náměstí. Kostel bývá většinou otevřen. Městem prochází několik turistických cest. Ta nejvíce užívaná míří na vrchol Libína. Výlet vlakem lze doporučit. Město má dobrá spojení jak na jih Čech tak i na Plzeňsko.