Předvánoční výšlap na Brdu ve VVP Jince.

Pstruhový potok u Velcí  •  Fotografie (10)  • Foto: citlatepetl

Jdeme se "provětrat" před vánočním obžerstvím do lesů a strání Středních Brd mezi Jincemi a Příbramí.

Po nedávné zkušenosti s perfektně posypanými všemi důležitějšími cestami ve VVP Brdy jsme tentokrát neriskovali a na výlet jsme se vydali pěšky. Asi jsme udělali dobře.

nekompromisní VLS  •  Foto: citlatepetl

Z nádraží ČD v Jincích (418m) jsme vyrazili na bývalou obec Velcí, kde je nyní umístěna rozsáhlá dělostřelecká základna. Počasí nic moc neslibovalo, poměrně hustá mrazivá mlha žádné výhledy neumožňovala. Vpravo jsme minuli vrch Vystrkov (541m) známé naleziště trilobitů, a po necelých třech kilometrech jsme se konečně vymotali z blízkosti jak relativně nových, tak i bývalých a polorozpadlých vojenských objektů. Překročili jsme Pstruhový potok (chráněná populace mihule potoční a raka) a ponořili se do lesů VVP Brdy. Cesta byla skutečně výtečně prohrnuta – a také pečlivě ošetřena inertním materiálem, takže jsme si gratulovali, že jsme běžky tentokrát raději nechali doma.

nádrž na Pstruhovém potoce  •  Foto: citlatepetl

Ruch v lese se nezklidnil ani v předvečer Štědrého dne, minulo nás několik vozidel VLS a z lesa jsme neustále slyšeli zvuk padajících kmenů po útoku harvestorů. Nemalou část cesty jsme také absolvovali v kaňonu poražených stromů – zážitek bohužel nyní v Brdech až příliš běžný. Cesta stále mírně stoupá, až po dalších 2 km docházíme k nádrži na Pstruhovém potoce (550m). Je zamrzlá a zapadaná, jak se dalo čekat. Příjemnější ale je, že doposud hustá mlha se začíná rozpouštět a pomalu zůstává pod námi. Stoupáme ještě asi 1,5 km, až dorazíme na počátek jinecké dopadové plochy, zvané také Brda nebo Baština (630m). Tady je už jasno a místy vykukuje i slunce. Vpravo od nás se zvedají Jinecké Hřebeny (721m) s řadou vojenských pozorovatelen, my ale uhýbáme z hlavní cesty vlevo na neprotaženou (a zavátou) silničku, vedoucí středem dopadovky. Vlevo ještě na okraji lesa míjíme betonovou pozorovatelnu (tzv.pixle), které zde postavili za války Němci a prošlapáváme si cestu mírně vzhůru. Tady to začíná pořádně foukat. Po 1200m zatáčíme vlevo přímo vzhůru a v nepříjemném větru a stále hlubším sněhu se nemůžeme dočkat, kdy dorazíme k okraji lesa, který nám připadá stále ještě daleko. Střídáme se v prošlapávání stopy, až konečně po dalších 500m dorážíme k toužebně očekávanému lesu (735m). Tajně jsme doufali, že tady najdeme alespoň cestu projetou nějakou technikou, ale máme smůlu. Je zde jen skoro neznatelný zbytek stopy lyží, zato sněhu přibylo. Alespoň, že jsme se skryli před větrem. Prošlapávat cestu hlubokým sněhem je stále protivnější – a tak jsme se rozhodli, že tentokrát vynecháme působivé skalní útvary na Černé skále (770m), jednom z několika vrcholů Hory Brda (773m) a půjdeme po „cestě“ rovnou do sedélka (757m) mezi Brdou a Černou skálou. Plánovali jsme si tady upéci buřty, ale beznadějné bílo, z něhož nevykukují ani žádné větve, vhodné k rozdělání ohně, nás od tohoto úmyslu odrazují.

V sedle definitivně zmizel i pozůstatek lyžařské stopy a nyní nás čeká prudký sešup, bohužel stále v hlubokém sněhu, kterým jsme nuceni se brodit. Nedá se bohužel ani často fotit – v aparátu zamrzá už slabá baterie. Po 900m prudkého klesání dorážíme na rozcestí u studánky pod Brdou (670m), kde konečně narážíme na stopu těžké lesní techniky. Nedaleko odtud jsme si také konečně opekli ty buřty a osvěžili se. Nyní nás už čekají jen pouhé 3 km stálého, ale už pohodlného, klesání do Obecnice (520m). Tady, v hospodě, místními nazývané „U Stalina“, jsme příjemně vyčkali příjezdu autobusu do Příbrami a náš vánoční výšlap tak skončil.

Potok  •  Foto: citlatepetl

Celá cesta je dlouhá cca 13 km. Byla by velmi příjemná, kdyby nebylo vichru na dopadovce a nepříjemného brodění hlubokým sněhem. Ale určitě ji můžeme doporučit. Těm, kteří se rozhodnou použít lyže, doporučujeme vyhnout se hlavní cestě na Jineckou dopadovku a využít jednu ze dvou možných variantních cest, které nejsou sypané. V září 2011 vydala Geodézie On Line, s.r.o. mapu Brd v měřítku 1:25.000(!), která zobrazuje jak území současného vojenského újezdu, tak i Třemšínské Brdy. Vřele doporučuji!!

V Jincích jsou různé obchody a restaurace, můžeme doporučit tu, která je hotelu Kratochvíl přímo u nádraží. Další restaurace je až v cíli, v Obecnici, podobně jako obchod.

Ubytovat se můžeme v Jincích, Obecnici (několik penzionů) nebo v Příbrami (hotely, penzóny).

Velebné bílé lesy, středočeská "divočina".

Až úděsné putování mezi nekonečnými poraženými kmeny, kdy se člověk táže, zdali je tohle ještě těžba, nebo jen likvidace lesa.

Jinecké Hřebeny (721m) z okraje dopadovky  •  Foto: citlatepetl

Poznámka: Pro ty, kteří by nám vyčítali, že jsme "hamtali" v lyžařské stopě. Mrzelo nás to víc než dost, ale ta stopa byla tak jako tak zavátá a skoro neviditelná, ale přeci jen jsme se v ní nebořili tolik, jako vedle. Mít jinou možnost, využili bychom jí. Tím se omlouvám všem případným běžkařům, kteří nás asi proklínali (pokud jim krátce nato napadlý nový sníh náš zločin nezkryl). Sám vím, jak dokážu nadávat, když někdo stopu rozšlape.

Poznámka II: Celá cesta vede územím VVP Brdy, kam je oficiálně vstup veřejnosti zakázán. O víkendech však bývá pohyb pěších, lyžařů a cyklistů úřady většinou tolerován. Přechod přes cílovou plochu je ovšem zcela na vlastní nebezpečí a neodvážím se jej doporučit.