Přes Hofmanky k pramenům řeky Řezné.
Tipy na výlet • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory
Kam a jak jedeme?
Prameniště řeky Řezné se nachází na jižním svahu Pancíře ( 1214 m.n.m.). Řeka se sice na území Čech dlouho nezdržuje, její délka na hranice je pouze 8,7 km. I tak se z ní stává poměrně vodnatý tok a to díky mnoha přítokům. Z těch nejvýznamnějších je to Jezerní potok z Čertova jezera a říčka Svarožná. Její zvláštností je skutečnost, že je jediným přímým přítokem Dunaje, který pramení na území Čech. K soutoku s tímto veletokem u Regensburgu to má od pramene 169 km a přináší mu v průměru 35 m3 vody za vteřinu. Okolí prameniště připraví především na podzim, díky listnatým stromům na loukách pod prameništěm, kouzelnou hru barev. Navíc se odtud otvírají výhledy k východu a jihu.Pro tento výlet jsme výchozím místem zvolili nádraží na Špičáku a cílem Železnou Rudu. Navíc je to i výlet za sluníčkem, z našeho mlhou a smogem zastřeného údolí.
Za čím jedeme?
Z nádraží na Špičáku, jako tradičně, jdeme stezkou k hotelu Sirotek. Tady se chytáme zelené a po ní stoupáme lesem a později loukou k hotelu Hrnčíř. Po dlouhé době odtud zase vidíme Alpy a tak nezbývá než si pospíšit na Hofmanky než se nám zase schovají. Od Hrnčíře pokračuje stoupání lesní cestou a na rozcestí pod Pancířem odbočujeme po zelené vpravo. Po dvaceti minutách stojíme u budovy a Alpy máme před sebou. I když to není zrovna to pravé ořechové, má tenhle pohled něco do sebe. Od hrůzného hotelu pokračujeme k prameništi. Lesáci tu upravují cesty a to pro zdejší, ještě slušné lesy není dobrá zpráva. Jeden pramének vedle druhého zde prýští ze země, ale ukázat prstem na ten pravý, je zřejmě oříškem. Obdiv patří desítkám trsů kapradiny žebrovice ( Blechnum spirant) a pak již se dáváme po žluté, Hadí stezkou, na bývalou Gerlovu huť. Otevírají se nám pohledy k východu a jihu. Je vidět, kromě jiných, Sklářský vrch ( 1195 m.n.m.), Polom ( 1295 m.n.m.), Hůrecký vrch (1099 m.n.m.) a další hory Šumavy. Od rozcestí u Hůrecké silnice nabíráme po zelené směr Železná Ruda. Širší lesní cesta několikrát nabídne pohled na Pancíř a Špičák ( 1202 m.n.m.). U hotelu Grádl je několik hezkých skal a poté již vcházíme do Železné Rudy.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Malou svačinku jsme měli v batohu, ale v Železné Rudě je několik možností se najíst. Je nutné si dobře vybrat. To se nám dnes bohužel nepodařilo. Zašli jsme do hospody pod zastávkou Železná Rudy – centrum. Dvě zamračené číšnice se ploužily kolem a teprve dotazem, jestli obsluhují i česky mluvící hosty, jsme jednu přiměli k objednávce. Sice to s ní moc nepohnulo, ale po delší době jsme se piva a kávy dočkali. Na víc jsme si již netroufali.
Ubytování v Železné Rudě je v současné době bez problému. Viděli jsme během cesty hodně nabídek i za dobrou cenu.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Tento výlet, až na jeho závěr, jsme si užili. Šumava je pro nás záležitostí srdíčka a tak jí promíjíme i některé hrůzné stavby, které sem prostě nepatří. Alpy se také nevidí každý den a podzim je na Šumavě většinou nádherný. Kouzelné jsou praménky Řezné a louky na jižním svahu Pancíře. A pokud celý den svítí sluníčko, tak co si více přát.
Ostatní informace
Celá cesta je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko. Její délka je asi 12 km a jediné stoupání je k rozcestí pod Pancířem. Kromě krátkého úseku na začátku cesty jsme šli po značkách. Z větší části se jde lesy, které jsou v této části Šumavy v poměrně dobrém stavu. I když při důkladnějším pohledu se dá říci, že to nepotrvá dlouho. Vlakem jsme přijeli na Špičák a odjížděli domů ze Železné Rudy – centrum. Jedná se o trať č. 183 z Plzně do Železné Rudy – Alžbětína. Krátká procházka patřila i městu. Zdejší kostel stojí za zhlédnutí. Tak zase někdy na Šumavě nashledanou.