Přes Velhartice na vrch Háj.

Kam a jak jedeme?

Jeden z mála hezkých listopadových dnů není možné prosedět doma. Tak rychle jízdní řád a prvním možným spojem opouštím město. Pohled z okna autobusu do údolí říčky Volšovky je povzbuzující. Po půlhodince vystupuji na Zahálce, což je na křižovatce silnic, z nichž jedna míří do VELHARTic. Nade mnou je modré nebe s bílými mráčky a k tomu slušná viditelnost. Ještě pohled do mapy a můžu jít. Z autobusové zastávky jdu přes sklizené kukuřičné pole a louku na hráz rybníka Bušku. Ten je prvním cílem výletu Velhartickou hornatinou.

 

Za čím jedeme?

Rybník Bušek napájí Čeletický potok a je jedním z mála, který dostal jméno po šlechtici. Má rozlohu 2,7 ha, je to ráj rybářů a v létě se stává příjemným koupalištěm. Obcházím rybník po jižním a východním břehu. Pěšinka na prudkém svahu mezi trsy již odkvetlých vřesů je přikryta několika vývraty. Po nedávné vichřici tu je několik vyvrácených stromů a tak jsem rád, když les končí. Pokračuji kolem potoka na silnici do VELHARTic. Tady ještě před mostem přes Ostružnou by měla procházet modrá. Po chvilce ji mám a jdu po ní směrem k Nemilkovu. Někde tady je starý židovský hřbitov. Po několika desítkách metrů je mezi stromy hřbitovní kamenná zeď. Hřbitov byl založen v roce 1858 a od roku 2006 je kulturní památkou. Vrata jsou zavřena a zeď je vysoká, že přes ní není vidět. Hřbitov je poměrně malý a kolem zdi je vyšlapaná stezka. V jednom místě mohu zvednout foťák nad zeď a nakonec pár fotek mám. Od hřbitova se vracím na silnici. Za mostem přes říčku je po pravé straně výklenková kaplička se sochou sv. Jana z Nepomuku. Modrá pokračuje po silnici a tak ji opouštím a šplhám po svahu ke hřbitovnímu kostelu sv. Máří Magdaleny. Přes dva pásy křovin to je horší, ale cíl je na dosah.

Kostel má sice novou střechu, ale jinak volá po opravě. Snad se dočká. Byl založen již v roce 1373, v 16. století se přistavěla kaple na východní straně a v 19. století byl nově sklenut presbytář, upravila se okna a uvnitř přibyla kruchta. Obcházím kostel a mám dojem, že nestojí ve směru východ – západ jak je u katolických kostelů běžné. Kompas moji domněnku potvrzuje, je to SZ – JV. Samotná svatyně je jednolodní, na loď navazuje presbytář a střechu zdobí malá věžička. Vstup do kostela je na severní straně. Okolo kostela je hřbitov obehnaný zdí. Od hřbitova se jde k VELHARTicím hezkou březovou alejí. Otevírají se odtud hezké výhledy jak na městečko tak i na hrad. Na západě je vidět vrch Háj. Nedaleko hřbitova stojí u cesty zajímavá boží muka. Na okraji obce se opět potkávám s modrou, která mě provází až na malé náměstí. Tady stojí nejhezčí sakrální stavba obce. Tou je původně románský kostel Narození Panny Marie. Byl postaven kolem roku 1240. Je to dvoulodní stavba, na kterou navazuje pětiboký presbytář. Při východní straně je velká hranolová věž, druhá věž je při západní straně. Nedaleko kostela je kašna z roku 1857.

Hrad je v listopadu již zavřený a tak hledám červenou, která by mě měla vyvést z městečka. Ještě se jdu podívat na velhartické lípy, které jsou severně od náměstí u budovy fary. Míjím několik starších stavení, na které navazuje nová výstavba. Jsem za posledním domkem a červená mě vede na silnici do Malonic. Začíná dlouhé a nepříjemné stoupání po asfaltu k okraji lesa pod Hájem ( 777 m.n.m.) S přibývající výškou se otevírají pohledy na město a hrad v údolí, Svatoborskou vrchovinu a část Šumavy. Ta je ale hodně zamlžená. Jsem u lesa a volně přes louku a pole stoupám východním svahem Háje. Dostávám se do lesa a i tady si vichřice docela zařádila. Po lesní cestě jdu pod vrchol. Okolí je porostlé šlahouny ostružiníků a když nacházím cestu k západu, jdu po ní. Po chvilce začínám sestupovat k okraji lesa. Řada modřínů svítí zlatou a louky začínají rezivět. Míjím kamenný křížek a opět vcházím do lesa. Kamenitá cesta mě provází k louce, po které scházím ke Chrastovu dvoru a po několika minutách jsem na nemilkovském nádraží.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Předpoklad, že se zastavím na oběd ve VELHARTicích byl mylný. Všechno, kromě cukrárny, bylo zavřeno. V té na mě čekal poslední chlebíček a teplý čaj. V listopadu je lepší mít jídlo a pití v batohu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je to hezká cesta, především pro výhledy na Svatoborskou vrchovinu a při dobré viditelnosti i na Šumavu. Když se k tomu přidá zajímavé městečko VELHARTICE, převládne spokojenost.

 

Ostatní informace

Hora Háj patří do Velhartické hornatiny. Její nejvyšší bod je na východní straně hřebene. Z větší části je porostlá lesem, jen východní svah tvoří louky a pole. Celá cesta je dlouhá okolo 10 kilometrů s celkovým převýšením přibližně 250 metrů. Od Zahálky, kde zastavuje autobus, lze jít po modré a z VELHARTic po červené. Přes Háj značené cesty nevedou.