Procházka Frenštátem

Kam a jak jedeme?

Když jsme za horkého letního dne cestovali brzkým ranním spojem do Frýdku-Místku, zaujal nás z oken vlaku úsek, kdy trať, vybudovaná vysoko v kopcovitém terénu kopírovala obliny Veřovických vrchů. A když jsme zahlédli vrcholek Velkého Javorníka s chatou, brzy nato jsme vjeli do města, které nese - tak jako Rožnov - přídomek "pod Radhoštěm." Pod severními svahy této bájné hory byla novojičínskými pány založena osada už r.1299 a brzy se svým významem rozrostla až do statutu města. Nacházela se totiž na křižovatce důležitých starověkých obchodních cest, díky němuž měli řemeslníci a jiní pracovití domorodci o kšeft postaráno. Jak město tvaru trojúhelníku, svíraném říčkami Lubinou a Lomnou, rostlo a prosperovalo, zarazily jeho rozkvět - tak jako jinde - četné války a jiné pohromy. Kromě neblahého období např.třicetileté války to bývaly také vpády vojsk z blízkého sousedního státu: krom Uhrů r.1479 si sem zhruba o dvěstě let později našli cestu i nechvalně známí Kuruci. Město se naštěstí ze všech těchto válečných pohrom, morových epidemií i požárů rychle vzpamatovalo a neutuchající píli domorodců bylo uvedeno do přijatelného stavu. (Díky všem těmto událostem se všude v našich městech přestavovaly budovy a kostely do nových - tehdy zrovna v módě letících slohů, a tak je občas na tato historická stavení "radost pohledět"...) V letním ránu vypadá nasvícený Frenštát moc hezky a my se proto s manželkou rozhodneme, že se tu odpoledne při naší zpáteční cestě na několik hodin stavíme...

Za čím jedeme?

No to jsme si ale dali! V pokročilém odpoledni - kdy se hladina rtuti vaří v teploměru na numeru jeho stupnice, označeném jako 34 - plížíme se od nádraží pod žhnoucími slunečními paprsky do centra města, vzdáleného asi 1.5 km. Když se konečně dostáváme na Horní ulici, jako přízrak se nám po levici zjeví impozantní budova Muzea (bývalá chlapecká měšťanka) s hodnotnými folklórními a jinými sbírkami z regionu. Bohužel, díky pokročilé odpolední hodině nejsou už jeho interiéry veřejnosti přístupné... Naštěstí tak tomu není u objektu vpravo přes cestu, jímž je kostel sv.Jana Křtitele, označovaný jako hřbitovní. I když je jeho hlavním atributem mohutná a podsaditá čtyřhranná věž s cibulovitou bání, není zase tak Vysoká, aby se více jak ze dvou třetin neztrácela v zeleni okolních stromů. Kostel je kupodivu volně přístupný, a tak s radostí chladím sluncem rozpálenou hlavu v chladivém přítmí chrámové lodi a hledím na novogoticky upravený interiér původně barokního kostela, vystavěného v roce 1640. Po důkladné prohlídce se nerad vracím do venkovního žáru za Janou a společně pokračujeme k náměstí Míru. Je to cesta "zarubaná", neboť městští radní se zřejmě nechali inspirovat stavebními úpravami, které velkoplošně probíhají ve Zlíně a rozhodli se je provádět i tady ve Frenštátě! (No proč ne - vždyť kdy je na rekonstrukce nejlepší čas, než přes turistickou sezónu, že?!?)

Okolo rozkopaného terénu a kličkujíce mezi hromadami stavebního odpadu a projíždějícími auty, jejichž řidiči si nelámou hlavu nad dodržováním nějaké potentované padesátky, se nakonec probíjíme na hlavní městský rynek. Zde nás čeká zklamání číslo dvě: na fasády pěkných měšťanských domů, měnících se od baroka přes klasicismus až po styl historizující a ozdobené místy v přízemní části podloubím, je pohled hezký. Stejně tak na městskou radnici, z jejíž střechy trčí namísto antény nápadná a nápaditá štíhlá nádstavba ve formě věžičky. Ranice byla vystavěna r.1891 na místě bývalého obecního domu a její styl nese podobu - (jak rád používí kolega markýz) - "neo" romantismu. Velikým zklamáním pro nás jsou ale další památky, nacházející se na centrální ploše náměstí - četné barokní sochy svatých a Mariánský sloup jsou totiž zahaleny do neprůhledného vlajícího zeleného obalu a nacházejí se v nejvyšší fázi rekonstrukce! Maličkou náplastí turistovi za toto příkoří je pohled na Neptunovu kašnu z roku 1840, ukrytou v centru rynku pod skupinou košatých líp... Svažitý charakter náměstí směrem k severozápadu umožní zaregistrovat špici věže dalšího městského kostela, nacházejícího se v ulici poblíž rynku. Je zasvěcen sv.Martinovi, a i když je tento chrám s bočními kaplemi, vystavěný r.1680, chrámem mohutným, i jeho Vysoká hranolová věž s barokní bání je utopena v okolní zástavbě!

Další naše cesta historickým jádrem města spočívá už jen v prohlídce interiéru nejbližší otevřené hospody, která nás zachrání před slunečním úpalem a doplní našim tělům úbytek tekutin. Když se poté, jak smrad, pod nelítostnými slunečními paprsky táhneme zpět k nádraží, mám co dělat, abych Janě vysvětlil, že je jinak Frenštát velice pěkným městem. Manželka je zde poprvé (a zrovna v takovém nevhodném ročním čase), já zde byl ale mnohokrát a vždycky se mi tu líbilo. Nejvíc asi, když jsme tu byli s učni na exkurzi ve frenštátském MEZu, poté si prohlédli tehdy nerozkopané centrum a zlatým hřebem se stala návštěva lyžařského areálu se skokanským můstkem na okraji města. O výstavbu se zasloužil rodák a skokan na lyžích Jiří Raška, který si v roce 1968 doskočil ze středního můstku na zimní olympiádě v Grenobku až pro zlatou medaili! K exkurzi skokanského můstku jsme využili Dopravy lanovkou a rád na tuto návštěvu Frenštátu a blízkého okolí dodnes vzpomínám...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jelikož jsme se ve Frenštátě ocitli v době mezi obědem a večeří, stavili jsme se zde jen na tekuté občerstvení. Ale restaurací a hospod tu mají dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ocitli jsme se zde díky horkému letnímu dni a rekonstrukcím v nesprávný čas, ale věřím, že příští návštěva města už bude daleko příjemnějším zážitkem.

Ostatní informace

Protože jsme nemohli navštívit ani Muzeum, utratili jsme penízky jen za doplňování tekutin do organismu ve formě černého moku, zrzavé vody s pěnou a jakési podezřelé růžové tekutiny. Tu naštěstí ale zkonzumovala manželka...