Procházka Liptálem - (2.část)

Kam a jak jedeme?

Po dostatečném poobdivování "Stromu života" pokračujeme Liptálem proti toku Rokytenky. Za zákrutou se mění scenérie dědiny: zatímco střed obce se téměř topí ve stínu okrasných dřevin, Vysokých líp a jasanů, tady kráčíme po chodníku patrně podél té rozšířované silnice, které musely stoleté stromy ustoupit, nechat se pokácet a odvézt na pilu. Tím pádem ale zase dobře vidíme na protější hezké Stráně a vršky nad dědinou. Obyvatele musíme pochválit, neboť mají hezky upravené předzahrádky a místy jsou do obytného komplexu zakompovány staré stodoly a části dřevěnic. Je to všechno okolo nás moc pěkné, nevíme na co se máme dívat a co fotit dřív. (Až na ty nešťastné a všudypřítomné sloupy a dráty elektrického vedení, které jsou prokletím našeho krásného Valašska!) Vlevo u cesty se vypíná honosná stavba evangelického kostela. Byl vystaven v letech 1904-7 v historizujícím slohu, je skutečně překrásný - oproti němu vypadá kostelík sv.Michala archanděla jen jako chudý příbuzný. Při focení z cesty se nám ale nevejde do hledáčků a kácí se nám linie, naštěstí není branka do "kostelní zahrady" zamčena, a tak se to dá napravit odtud. Jdeme dál. Zajímavý je i regulovaný tok Rokytenky, který je protknut lávkami k jednotlivým usedlostem a zdobí jej také množství malých splavů. Je to všude kolem nás parádní, ale naši radost začíná kalit černý mrak: moc se nám chce na malou, ale není kam. Naštěstí se jen kousek dál u cesty nachází zpustlá zahrada s Vysokou hranicí starého dřeva... a náš problém je vyřešen! (Možná by bylo velkou zásluhou, kdyby někdo namísto popisu všelijakých "kravinek" zmapoval síť veřejných WC v naší milované vlasti, protože marná sláva - na tato místa musí chodit pán i kmán!)

Míjíme horní otevřený obchod, venku postávají chasníci a namísto kávy drží každý v ruce láhvové pivo a snídá svůj ranní "vyprošťováček." Máme už s Janou hlad jak herci a tak s radostí vítáme, že se tady na horním konci Liptálu u točny busu nachází krytá zastávka. Interiér je přímo přepychový - skládá se ze dvou místnůstek s lavičkami a tak můžeme s manželkou svačit každý zvlášť a nezávidět tomu druhému to, co si dává do huby. Stejně máme sváču stejnou - čerstvý nakrájený salámek, slaninu a čerstvé pečivo. Až se divíme, že zastávka není počmáraná sprejery - no vlastně při celé naší procházce jsme žádný projev vandalismu nikde neviděli - zřejmě mají Liptáňané vzorně vychované děcka. Asi to chce nedbat norem EU, vychovávat ratolesti pěkně postaru a "ohýbat stromečky", dokud jsou mladé... (Jen se to nesmí s těma fackama moc přehánět, protože jedno krásné slovenské úsloví praví: "Ohýbaj ma mamko, dokáď som ja Janko - až ja budem Jano, narúbem ti mamo!!")

Za čím jedeme?

A jak tak odpočíváme a svačíme, tak kolem pomaličku projíždí v bouráku jakýsi starší pán,hledí na nás a za zastávkou otočí auto, vystoupí z něj a jde k nám. A on je to ten bývalý starosta Vaculík, na kterého jsem dostal tip od panímámy předtím v tom katolickém kostele. A nejlepší fór je, že on si myslí, že jsme novináři!! (Jana totiž předtím fotila dvůr jeho domu i se psem). Se smíchem mu vysvětlujeme, že žurnalisté tedy opravdu nejsme - (jen nepatrní přispěvatelé do webu Turistika) - a ptáme se, co by potřeboval. Z pana starosty vyleze, že chystá k vydání knihu, takovou kroniku obce, ale že to prý má moc stran a proto shání nějakého editora, který by ty paměti podstatně zestručnil. Mrkneme s Janou na sebe a pomoc nás napadá vzápětí: manželčina maminka z Uherského Hradiště je paní učitelka, nyní už v důchodu a celý život učila právě jazyk český a ruštinu. A tak si na pana starostu bereme kontakt s tím, že prosondujeme, jestli o spolupráci na knize bude mít zájem a my mu pak dáme vědět... Ještě nějakou dobu probíráme různá zajímavá témata a pak už se s panem Vaculíkem definitivně loučíme a my se vracíme k naší rozpapané svačině. "Novináři" - no to je dobré... i když já přece žurnalistou skutečně jeden večer a noc byl!! (Stalo sa to jakýsi ten rok po převratu, když sa v kulturáku ve Valašských Klobúkách konál první slavný bigbítový festival. Kromě kapel z našéj "dědiny" (Brumova - Bylnice) a okolí tam aj jako host vystúpila vsetínská grupa Ciment. Já sem měl domluvené, že přídu sedět za ogarama z kapely Intolerance a Power Five, ale vchod navrch k nim na pódium hlídala jakási nesympatická čarodějnica. Nechtěla tam nikoho pustit ani bohovi aa tož sem jí mosél nakecat, že su "novinář" ... a teprv potem mně bylo umožněné vstúpit do zakázanéj zóny. Celé to dopadlo takto: kapely byly výborné, pendloval sem mezi nima a gdyž hráli, tož sem chodíl lovit na parket cérky a do "pekla" přikrmovat opicu. Hrálo sa dlúho do noci a gdyž hudba přestala hrát, tož sem si sedl za ogarem Péťů Zezulkovým z Cimenta, moc sme si padli do noty a takéj společně potrestali flašku jakéjsi pálenky. Gdyž sem potem těžkým krokem ruského bohatýra opůšťal interiér kulturáku, tož venku už svítalo a u vchodu na mňa čekala tá bosorka s klíčama a laskavo ně pravila " "Tož poď, ty jeden novinářu!"

Tak to byla krátká vzpomínka na blbinky z mého hříšného mládí, ale teď dojíst, vztyk a odchod! Sluníčko už je totiž nějak moc vysoko na obloze a nám ještě zbývá projít kus dědiny. Po zelené pokračujeme z točny dál údolím. U domů okolo nás přibývá prvků lidové architektury - např. pěkné roubené sklípky a šopy vpravo u cesty. Míjíme pomník padlého partyzána J. Daněho a o kousek dál vidíme takovou raritku - na střeše stodoly má majitel umístěny solární panely! Kdysi jsme se jako děcka školou povinné učili takovou debilní básničku. Začínalo to: "Z pradědečků žádný dnes, nepoznal by naši ves, družstevníci mladí staří, společně tu hospodaří..." Dál už si to nepamatuju, ale kdyby ti stařečci mohli vidět, jak to dnes v jejich rodných dědinách vypadá, tož by jich asi znova "kleplo"! Za posledním domem začíná naše silnička s doprovodem zelené značky stoupat mezi pastvinami a lesem údolím na hřeben Hostýnských vrchů. Krajina okolo je překrásná, proto samozřejmě volání neznámých modrých dálav neodoláme, loučíme se s krásným Liptálem a vyrážíme dál do hor.

(Ale to už je zase úplně jiné vyprávění...)

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu jsme si zakoupili v centru obce, na oběd bylo brzy.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo se nám všechno a nejvíc ten starostův omyl s "novináři" ...

Ostatní informace

Pokud můžeme srovnat Liptál s Jasennou: obě jsou to dědinky, ležící v horských údolích, v každé z nich se nachází jak kostel katolický, tak i evangelický, V Liptále mají nefunkční zámek, v Jasenné zase namísto zámku zachovalé fojtství s muzeeem. Obě obce mají spoustu dalších drobných památek a zajímavostí a obě obklopuje překrásná - i když pokaždé jiná příroda. Pokud bychom tedy měli rozhodnout, kde se nám líbilo víc, tak je to nemožné a tak toto dilema musíme vyřešit "plichtou" - JE TO 1:1!!