Procházka Telčí

Kam a jak jedeme?

V jedné lidové písničce se zpívá o tom, že prý - " ošidila cérečka synečka, protože je Morava malučká ..." Po našem zážitku z cesty dálkovými busy ze Zlína až do nejzápadnější moravské výspy - Města Telče - si myslíme pravý opak ! ( Morava je široká až až !! ) Ranní spoj ze Zlína do Brna přes Buchlovské hory, Střílky, Bučovice a Slavkov byl v pohodě. Když pak po téměř 2.5 hod cesty přijíždíme v Brně na Zvonařku, tak se mne Jana ptá, ze kterého nástupiště nám odjíždí přípoj. Jen tak z legrace odpovím, že z toho, kde stojí ten největší zástup lidí. A pak se chytám za hlavu, protože je to fakt !!

A tak pěkně do fronty a přichází první zádrhel cesty : bus je místenkový a už teď je narvaný k prasknutí a řidič přitom přibírá stále nové lidi ! Dostáváme se až na konec vozidla a i když je venku slabých 30 stupňů, tady je tak o 20 víc a protože má bus neotvíratelná okna a klimatizace není zapnutá, tak z nás všech pot stříká přímo v gejzírech !! A do toho se těsně před odjezdem přiženou 3 pasažérky a protože mají místenky, tak se prodírají uličkou busu až těsně před nás. Lidé, co jim zabrali sedadla je musí pustit sednout a my už opravdu nemáme kam uhnout. Zavěšeni rukama za vrchní tyče jako cvičené opice konečně vyjíždíme - z nástupního ostrůvku na nás zklamaně kouká dav lidu, který se už do busu nevešel a my nevíme, jestli je máme litovat anebo jim závidět, protože v interiéru vozu je to - velmi slušně řečeno - na "vyvrácení" !! Řidič konečně pouští klimatizaci, ale když projíždíme přes Brno a já vidím šipku s nápisem Krematorium, mám chuť zařvat přes celý bus na šoféra, ať mi tady zastaví ...

Po 2 hodinách cesty - ( připadají nám spíše jako 2 světelné roky !!!) - se po cestě přes Rosice, Náměšť a Třebíč konečně dostáváme do cíle naší cesty - do Města Telče na konci Moravy.

Za čím jedeme?

Jen co se trochu vzpamatujeme a vydýcháme ze sebe tu horrovou hrůzu, vedou naše kroky vedle do stanice ČD a já si nechávám od paní vyjet zpáteční spoj vlakem na neděli, kdy se odsud budeme vracet. Dálkovým busem už takovou štreku nikdy, to radši budeme sedět půl dne ve vlaku !! Interiéry staniční budovy jsou velmi hezké, dokonce tu mají internet a vedle je na české poměry přímo vzorové WC ...

Od nádraží pochodujeme s těžkými krosnami - pod doruda rozžhaveným slunečním kotoučem - po hlavní Masarykově a Svatoanenské ulici těsně pod historické centrum města. Svažující uličkou se dostáváme k oáze, která naštěstí není Fatou Morgánou, ale je to skutečná zahrádka restaurace hotelu pod hrází. Užíváme si tu nevýslovnou rozkoš při konzumaci veliké vychlazené kofoly a kávičky na "nakopnutí". Pak dlážděným chodníkem, ve větších odstupech lemovaném sochami světců, a okolo části břehu Staroměstského rybníka do stejnojmenné městské čtvrti, na jejímž samém konci se v penzionku ubytováváme. Vedle nás je na nároží u silnice restaurace, jejíž symbolem u vchodu je dřevěná a pomalovaná atrapa egyptské mumie...

Po sprše a polévce se konečně trochu vzpamatujeme a jsme schopni vyrazit na prohlídku města. Vracíme se k té restauraci pod hrází, odtud nahoru a přes silnici k městské bráně. Ulice Palackého nás vede kolem části městských hradeb vlevo a kostela sv.Ducha s vyhlídkovou věží napravo na monumentální náměstí pojmenované po svém zakladateli - Zachariáši z Hradce. Ačkoliv jsme na bráně viděli ceduli, označující ulici jako pěší zónu, museli jsme uskakovat před projíždějícími auty a motorkáří, což nás trochu rozladilo. Největší šok ale přichází vzápětí , kdy se nám otevře výhled na celou plochu náměstí...

Což o to - články, fotografie a filmové dokumenty nelhaly - našim očím se opravdu otvírá výhled na jedno z nejfascinujících historických náměstí v zemi České a Moravské. Rynek má nálevkovitý tvar a je po celém obvodu lemován gotickými a renesančními měšťanskými domy s nádhernými štíty - ty jsou ale většinou už barokní anebo klasicistní - a přízemí téměř všech honosných domů je ukryto pod podloubím. Náměstí zkrašluje kašna a vysoký Morový sloup a na jeho horní konec je orámován nejznámější městskou kulisou - budovami rozsáhlého a členitého zámku s věžemi, kostela sv.Jakuba, chrámu Jména Ježíš a jezuitské koleje.

Pohled na toto vše je přenádherný a navíc podbarven krásným, modře zbarveným nebem, které dávají náměstí patřičnou prostorovou hloubku. Člověk by měl chuť se štípnout do ruky, jestli se neocitl v pohádce - ( a že se v Telči těch slavných filmových pohádek něco natočilo !) - kdyby ... kdyby nebyly všude kolem přízemí těch nádherných historických domů zaparkovány desítky ba přímo stovky osobních aut a které nám úplně zkazily celkový dojem z tohoto nádherného místa !! Takhle tedy v reálu vypadá pod záštitou UNESCA chráněné centrum jednoho z našich nejspanilejších měst ?!? Proč na takováto místa není vjezd autům zakázán a nejsou přístupna jen pro pěší ??? Vždyť centrum Telče přece není tak rozlehlé, aby ho po odstavení svého vozu nebyl schopen kdokoliv z návštěvníků projít po vlastních nohou ...

Kdybys tak tu hrůzu mohl vidět, pane Zachariáši z Hradce !!! I my sami jen nevěřícně kroutíme hlavami a raději pokračujeme k zámku. Protože je dneska svátek, zítra též a lid český má až do neděle volno, probíhají zde 4 - denní trhy. Z čehož vyplývá, že se tu nachází převeliký mumraj lidu, řvoucích dětí a psů - a taky tu čekají davy na prohlídku zámeckých sálů. No - my se toho z těžkým srdcem raději vzdáváme - naštěstí máme doma několik cestopisných dokumentů o Telči a zámku na DVD a tak se budeme muset protentokráte spokojit s prohlídkou zámeckých interiérů na naší domácí TV obrazovce ...

Protože nám už kručí v žaludcích hlady, musíme naše poznávání krás Města Telče na chvíli přerušit. Obcházíme si kolem dokola náměstí a vybíráme si hospodu, přijatelnou pro naše peněženky. U Zachariáše to nebude, neboť tady děsí cena jídla dokonce i cizince a tak nakonec nacházíme azyl v restauraci u Švejka přímo pod zámeckými zdmi. Vlídný pan vrchní nás zve dovnitř do interiéru restaurace, kde je docela příjemný chládek a já si zpříjemňuju čekání na jídlo listováním v brožuře o historii Telče. O několik stručných faktů se s Vámi rád podělím :

Telč se rozkládá okolo okolo břehů Telčského potoka a soustavy tří rybníků, obklopujících historické jádro města a zeměpisně ho můžeme zařadit na okraj Českomoravské vrchoviny. Kdysi dávno tu byl založen nějaký opevněný hrádek s věží a malá osada. Brzy poté ale - v r.1339 - tuto oblast získává Jindřich z Hradce a zakládá v těchto místech město Telč. Městečko zažívá bouřlivou historii, kdy jej na střídačku ničí velké požáry, ale i husitští bojovníci. Pak ale nastává období jeho největšího rozmachu a prosperity. Děje se tak za vlády Zachariáše z Hradce, který přestavuje starý hrad na velice pohodlné a reprezentační místo a staví si také zámek s přenádhernými interiéry. V té době "frčí" renesanční styl a pozvaní italští stavitelé budují nejenom nové skvostné panské sídlo, ale přestavují měšťanské domy a staví jejich pohádkově krásné štíty, v přízemí domů vznikají podloubí. Pan Zachariáš zakládá soustavu rybníků - rybníkářství bylo v té době velice prosperující a výdělečnou činností - a taky těží v okolí vzácné kovy.

Ve 30 - leté válce je město vydrancováno švédskými vojsky, po ní se v Telči zabydlují jezuité. Staví si tady nejen jezuitskou kolej, ale i chrám s neobvyklým názvem - kostel Jména Ježíš...

Vidím, že nám pan vrchní už nám nese lákavě vonící jídlo a tak musím rychle končit : za jezuitů hlavní stavební éra města končí a za vlády Lichtensteijnů už ve městě vznikají jen drobnější stavební památky, jako jsou sochy, kašny a Mariánský sloup ...

Zavírám brožurku, popřejeme si s Janou navzájem dobrou chuť a vrháme se na obsah plných talířů ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jana si pochutnává na řízku a já na uzeném kolenu se zelím a bramborovým knedlíkem. Dobré jídlo si zaslouží být zalito dobrým nápojem a tak si poroučím plzeňské pivo, bohužel je to ale "dvanáctka" a ta leze rychle do hlavy - proto třetinu dopíjí manželka. Nechci totiž další telčské zajímavosti vidět "dvojmo" ...

Zaplatíme, vyrážíme ven do ulic a nyní nás čeká okruh okolo Telčských rybníků ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jak už jsem psal, pohled na historické části Města TELče jsme si představovali opravdu trochu jinak : když tu kdysi dávno po náměstí naši předci projížděli na koních a panstvo se tu vozilo v kočárech - bylo to aspoň stylové a k té době kůň neodmyslitelně patřil.

Kdežto ty dnešní "koně" jsou ukryty pod kapotami nablýskaných moderních povozů, které parkují všudě možně a hlavně před těmi nejkrásnějšími historickými domy a kazí celkový dojem. Dříve kouzelný "Genius loci" Města TELče se poznenáhlu vytrácí bůhvíkam ...

Ostatní informace

Protože jsme prohlídku zámku odložili na neurčito, nemůžu posloužit aktuální informací o výši vstupného. Na náměstí je prozatím vstup zdarma ....