Rovina ve Svatoborské vrchovině.

Kam a jak jedeme?

Svatoborská vrchovina je mezi turistickou veřejností z velké části neznámou. Jen hory Svatobor ( 845 m.n.m.) a Sedlo ( 902 m.n.m.) jsou více navštěvované a to spíše z důvodu, že na jejich vrcholech stojí rozhledny. Na druhé straně jsou tady místa, kam turisté moc nechodí. Jedním z takových je i Rovina ( 723 m.n.m.). Nedaleké Hory Matky Boží jsou místem, kde lze parkovat a odtud jít na Rovinu. Louky a les pokrývají celý hřbet, který se dá označit spíše jako placka táhnoucí se v délce 1,5 kilometrů od severu k jihu. Její šíře je kolem 600 metrů a východní a západní svahy prudce klesají do údolí. Ještě před patnácti lety to na zdejších loukách kvetlo v národních barvách. Dnes je květin málo a v převaze jsou trávy. Les, i když v něm převažují smrky, je na tom o něco lépe. Kůrovec se zatím spokojil s málem a co bude dál, je otázkou.

 

Za čím jedeme?

Naše cesta začíná na návsi v Horách Matky Boží. Odtud pokračujeme cestou pod Kalvárií k severu. Vede nás žlutá značka a přibližně po půl kilometru jsme na loukách Roviny. Občas se otevře mezi stromy výhled k východu a jihu. Míjíme vyhlídku v Holubu a docházíme ke křížku na kraji lesa. Chci se především podívat po zdejší květeně a trochu se projít. Horko v lese je snesitelnější a občas je nutné se posadit a jen tak se dívat kolem sebe. Objevuji první zajímavou rostlinu, kterou je zatím nekvetoucí pstroček dvoulistý. Dobu květu mají za sebou šťavel kyselý a brusnice borůvka. Druhé jmenované tady jsou celé plochy, které se střídají s plochami trav. Nějak jsem zapomněl na čas a došlo nám pití. Doprovází mě pes Bak a má žízeň. Na západním svahu bývala studánka a tak ji jdeme hledat. Studánka je i s vodou a je nutné ji pouze vyčistit. Zakalená voda odtekla a můžeme pít. Vracíme se nahoru a jdeme nad východní svah. Překážkou je nádherná, několik desítek metrů dlouhá kamenná zídka. Je porostlá mechem a její původ bude zřejmě v době, kdy tady byla pole. Ale můžu se mýlit. Rovina má dva vrcholy, SZ je ten vyšší a my jdeme na JV, jenž má o dva metry méně. Cestou zpět máme štěstí na vraní oko čtyřlisté a několik trsů pomněnky lesní. Kapraď samec je poslední zajímavou rostlinou, kterou nacházím. Květena je tady poměrně chudá. Náš výlet se blíží ke konci a ve zvyšujícím vedru se vracíme na náves.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je nutné mít v batohu, nejbližší prodejna a restaurace jsou v Hrádku u Sušice, kde lze najít i ubytování. Ale v lese na kameni svačinka chutná nejvíce.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Rovina je nádherné místo, kam se rád vracím, lze tady potkat i jeleny a divočáky. Z ptactva na sebe jistě upozorní sojka a strakapoud. To, co zpívá v korunách stromů většinou není vidět. Navíc tu je klid a jen škarohlíd to neocení.

 

Ostatní informace

Moc jsme toho nenachodili, něco kolem pěti kilometrů s minimálním převýšením. Rovinou prochází žlutá značka z Petrovic do Kolince a lesní cesty jsou pohodlné. Většinou se ale prochází lesem. Rovina je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.