Rozhledny, skály a zříceniny aneb z Žernovníku přes Krkatou bábu na Trmačov

Kam a jak jedeme?

Tento výlet jsem si na začátku října naplánoval v takové rychlosti, že ho vlastně mohu pokládat za akci neplánovanou. Přesto ho mohu každému doporučit, protože ve své podobě opravdu spojuje technické zajímavosti se zříceninami kamenných gotických staveb nebo zajímavé skalní útvary s malebnými vesničkami někdejšího boskovického okresu. Vzhledem k tomu, že jsem vezl dceru na výběrové řízení směrem jižním, nečekaně se mi nabídla několikahodinová časová rezerva. A tu jsem se rozhodl využít pro uskutečnění poznávací cesty, kterou jsem měl již delší čas v plánu. Tedy - přesněji řečeno - její prostřední část, směřující ke skalnímu útvaru s pozoruhodným názvem Krkatá bába. Počasí bylo bezchybné, jen bylo místy se dalo až zbytečně moc poznat, že poslední dobou celkem slušně pršelo. Suchou nohou jsem do cíle rozhodně nedorazil, ale nijak mi to nevadilo. A hned na úvod bych měl napsat, že dopravně jsem sice kombinoval – v rámci časových možností – automobil a chůzi, ale celou trasu lze bez problému absolvovat jak na kole, tak po svých.

Začínám tedy v blanenském okrese, ve vesnici Žernovník. Žije tady nějakých 230 duší a obec je poprvé písemně zmiňována v roce 1351. Zdejší rozhledna je však podstatně mladší. Oficiálně zpřístupněna totiž byla až v srpnu letošního roku – kdy byla také po necelých čtyřech měsících dokončena - a dodnes září novotou. Nachází se v nadmořské výšce 440 metrů na jižním okraji obce Žernovník, na úpatí návrší „Na Skalkách“. Je vysoká 12 m a materiálově kombinuje dřevo a kov. Rozhledna je volně přístupná a na její vyhlídkovou plošinu vede celkem 63 schodů (14 betonových a 49 dřevěných). Vzhledem k oparu jsem si téměř kruhového výhledu moc neužil, ale za jasného počasí to musí stát za to, i když rozhledna na žádné velehoře nestojí. Na nějaké velké rozhledy po Boskovicku a Rájecku jsem toho rána sice mohl zapomenout - a o Jeseníkách či Pálavě ani nemluvě - ale rozhlednu na Malém Chlumu nebo zámek v Černé Hoře jsem viděl. Můžete se zde ovšem potěšit také pohledem na zříceninu Boskovického hradu nebo tozhlednu Babylon u Kozárova. A za zmínku snad ještě stojí fakt, že pro stavbu rozhledny bylo využito přízemí starého vodojemu i vice něž 2,5 milionová dotace z Regionálního operačního programu. Za tuto rozhlednu to vyhozené peníze určitě nebyly.

Za čím jedeme?

I další zastávka se nachází na Blanensku, jen je ještě menší. Ve vesničce Lubě, kde jsem u budovy obecního úřadu odstavil své přibližovalo, žije jen stovka obyvatel. Podle stáří první písemné zmínky je obec také o devět let mladší. Nějaké osídlení zde však bylo „registrováno“ zřejmě již v 11. století. Od 16. století byla obec rozdělena mezi pány z Černé Hory a z Lomnice a její název je odvozen od zastřešení zdejších domků kůrou, tedy lubem. Obcí protéká stejnojmenný potok - nebo možná spíše říčka - a ten mi dělal průvodce až hlavnímu cíli dne, tedy skalnímu útvaru a přírodní památce s kouzelným názvem Krkatá bába. Skála střeží romantické údolí toku Lubě a podle jedné z pověstí se jedná o zakletou velmi krásnou – ale zrádnou – nevěstu. I cesta k ní je tak trošku zakletá, ale to uvádím v odstavci líbilo / nelíbilo i ve fotogalerii.

Zdejší věžovité slepencové skalní útvary jsou přírodní památkou od roku 1977, ale písemně je prý Krkatá bába poprvé zmiňována již v zakládací listině Opatovického kláštera z roku 1073. Geomorfologicky neobyčejně cenné skalní útvary zde prý vystupují ze skalního podloží červených permských slepenců. Budiž. V každém případě však tato skalní věž, nacházející se v nadmořské výšce 328 m, dostala jméno podle svého tvaru, který připomíná hlavu na dlouhém krku. Samotná hlava je vysoká asi 2,5 metru a vznikla postupnou erozí slepence v „místě krku“.

Pověsti se ke Krkaté bábě vážou minimálně dvě. O té, podle které se jedná o začarovanou a prokletou nevěstu i se svatebními hosty, jsem se již letmo zmínil. Podle té druhé se naopak jedná o stařenu, která se tady živila sběrem bylin a pastvou dobytka. Zaklely se vzájemně se soupeřkou, která jí přišla do údolíčka v této činnosti konkurovat. Jedna z nich dodnes s dlouhým krkem hlídá své pasoucí se stádo, druhá se později rozpadla v pouhé kamení. Já zůstávám u verze s krásnou zlou nevěstou, protože když se nespokojíte s onou babkou krkatou, tak se v nejbližším okolí opravdu pár velmi zajímavých svatebčanů – ovšemže v podobě skalních věží – ještě najde. Na druhou stranu je pravda, že když se na hlavu báby podíváte pozorněji, uvidíte ksichtíky dva. Jeden hledí do údolíčka, druhý na opačnou stranu.

V rámci časových možností jsem slepencové skalní městečko celkem poctivě propátral. V úctě před památkově chráněnou stařenkou jsem se jí však na hlavu vylézt nepokusil. Navíc jsem tu byl zcela sám a po předchozích srážkách bylo na skalách celkově dost vlhko a kluzko. Za svou píli jsem však byl přesto spravedlivě odměněn objevem již zmíněných „svatebních hostí“ i několika stopkovýtrusných. Proto upozorňuji, neopouštějte toto místo hned poté, co si prohlédnete hlavu na dlouhém krku …

Stejnou cestou jsem se vracel zpět. Teplota pomalu stoupala k velmi příjemným hodnotám, mlžného oparu obývalo a obloha dostávala jasně modrou barvu. A přede mnou byla závěrečná část s posledním cílem dne. Tedy nedaleká vesnice Hluboké Dvory, se kterou ještě v roce 1882 tvořily Lubě jednu společnou politickou obec. A dodnes mají hodně podobného. V někdejší Hluboké dnes žije jen asi sedm desítek obyvatel a poprvé byla tato víska písemně zmíněna v roce 1349. Hlavní zdejší památkou je dnes kaple Panny Marie z roku 1838, ale můj cíl se nachází asi šest stovek metrů za dědinou. Touto metou je někdejší gotická tvrz nebo hrádek, nesoucí jméno Trmačov.

Žádné mohutné pozůstatky středověké stavby zde ovšem nečekejte. Ono i v dobách největší slávy měl tento „hradní areál“, nacházející se v lese na malé horské ostrožině, plochu jen 27 x 22 metrů. Asi to opravdu zřejmě byla spíše kamenná středověká tvrz vladyky Ondřeje. Tato stavba existovala již počátkem 14. století, a protože její součástí byl také válcový bergfrit, bývá často označována za nejmenší moravský hrad. V roce 1466 už byla trmačovská tvrz - nebo hrádek, chcete-li - pustá. Dnes zde tedy uvidíte již jen příkopem oddělený obdélníkový areál v nadmořské výšce 395 m, nepatrné zbytky hradební zdi, část kamenného valu a výrazný fragment bergfitové věže, která měla průměr téměř 10 metrů. Tento pozůstatek je však vysoký přibližně 6 m. Tato věž chránila malý jednopatrový nárožní palác. Zřícenina Trmačova se nachází v okrese Brno – venkov a je státem chráněnou kulturní památkou. A mě už čekala jen druhá krátká zastávka na žernovnické rozhledně, vyzvednutí dcery a cesta domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na rozdíl od dcery jsem klasický oběd nestihl a musel se tentokrát spokojit jen s Tatrankou a jablkem. Dohnal jsem to nejprve – a pouze očním vjemem - nákupem tekutého chleba v podnikové prodejně černohorského pivovaru, a poté – už skutečným zahájením trávícího procesu – nákupem i okamžitou konzumací různých tvarůžkových laskomin v Lošticích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jihomoravští značkaři evidentně nepatří mezi celorepublikovou špičku, a pokud jste zvyklí – např. z Jeseníků – na značení kvalitní, můžete zde být dokonce lehce šokováni. I já jsem chvílemi přemýšlel o tom, jestli jsem se náhodou nějakou smyčkou neobjevil ve značkářském Mongolsku nebo Azerbajdžánu. Přechod přes potok je zde někde ignorován zcela, jinde stejné značení u mostku znamená v jednom případě „pokračuj po pravém břehu“ a o pár stovek dál naprosto stejná značka velí „přejdi na levý břeh“. Většina odboček z trasy je rovněž pomíjena a výrazy jako brána nebo potvrzovací značka jsou zde zřejmě naprosté tabu. Výše uvedené se týká úseku mezi návsí v obci Lubě a PP Krkatá bába, které spojuje červená TZ. Pozitiva však jednoznačně převažovala.

Ostatní informace

Jak jsem uvedl na úvod, celá tato trasa je absolvovatelná pěšky, a to stále pod vedením turistického značení, Výchozím místem může být například – převážně pivem proslavená – Černá Hora. Odsud dojdeme do Žernovníku (po červené TZ), kde si neznačeně odskočíme pár stovek metrů k rozhledně (celý tento úsek má asi 3 km). Pokračujeme do obce Lubě (asi 2 km a stále po červené), odkud se vydáme cestou necestou ke Krkaté bábě (stále červená a opět přibližně 2 km). Poté pokračujeme po červené ve směru Újezd u Černé Hory asi 1 km až dorazíme k rozcestníku Ve Žlebě. Zde nás čeká přestup na modrou TZ a asi 1,5 km do Hlubokých dvorů. A o nějakých 600 „modrých“ metrů dál se můžeme těšit na zbytky – řekněme hradu – Trmačova.

A zcela na závěr jen malý dodatek pro upřesnění časové náročnosti. Mezi první a poslední pořízenou fotografií (obě pocházejí z okolí rozhledny u Žernovníku) uplynuly 3 hodiny a 46 minut. Dalo by se to – samozřejmě – stihnout mnohem rychleji. Já ale nikam nespěchal a hodně se kochal …