Sádek, hrad nad řekou Rokytnou.

Kam a jak jedeme?

V kraji, na pomyslné hranici mezi drsnější Českomoravskou vrchovinou a vinnou oblastí Moravy, se nad pravým břehem říčky Rokytnévypíná vrch Sádek. Jeho vrchol ve výši 568 m.n.m. zdobí rozsáhlý objekt stejnojmenného hradu, který se postupně změnil na zámek. Jeho zakladatelem byl, někdy kolem roku 1276, Štěpán z Uher. Tehdy se jednalo o menší strážní hrad. Po roce 1310 je majetkem Jimrama ze Sádku, který se časem vypracoval na zdatného lapku. Přítrž jeho konání musel udělat samotný král Jan Lucemburský, jehož vojsko v roce 1312 hrad dobylo a pobořilo. Při následném účtování byli zajatci z hradu popraveni, kromě již zmíněného Jimrama. Král mu dokonce vrátil pobořený hrad, dobře věděl, že jej již nedokáže obnovit.

V roce 1399 je na hradě Zdeněk z Valdštejna, který jej nechal znovu vystavět a rozšířit o předhradí a dvě mohutné bašty. Od roku 1497 jsou na hradě Pernštejnové a po nich se na hradv polovině 16. století vrací Valdštejnové. Ti se v roce 1587 rozhodli pro velkorysou renesanční přestavbu sídla. Bylo postaveno nové východní křídlo s arkádami a několik reprezentačních sálů. Hrad i nadále ale zůstal dobře opevněn. O tom se v roce 1643 přesvědčili Švédové, kteří hrad nedokázali dobýt. Co se nepovedlo Švédům, to se povedlo blesku. Při požáru v roce 1694 byl hrad ohněm dosti poničen. Při jeho dalším obnovení mělo hlavní slovo baroko. K renesančnímu předbráni byla přistavena budova s arkádovou lodžií. Následovali ještě úpravy v klasicistním slohu v 19. století a v této podobě jej vidíme i dnes. Poslední šlechtický majitel, hrabě Viktor Chorinský, přišel o hrad po roce 1945. Na hradě se začalo učit a děti zde do školy chodily až do roku 2008. Současný majitel zámek postupně opravuje.

Za čím jedeme?

Hrad tvoří dvě rozsáhlé části, které mají dvě nádvoří,propojená třemi branami. Západní, větší část, tvoří čtyři patrové budovy s raně Gotickou věží kolem obdélníkového nádvoří. Je tady barokní kaple se štukovou výzdobou a na nádvoří dvě věžičky se schodišti. Tato část je na jižní, západní a severní straně obehnána hlubokým příkopem. Východní část s nepravidelným nádvořím máněkolik budov. Jsou zde již výše zmiňované arkády. Do hradu se vchází z východní strany, přes most nad příkopem. Po obvodu jsou mezi budovami zbytky hradeb. Nad příkopy u hradních zdí lze vidět pozůstatky bašt. Kolem hradních příkopů vede stezka, po které se dá část hradu obejít. Níže pod hradem je bývalá hospodářská budova a kaple sv. Františka z Asissi.

Okolní les se zřejmě mění na lesopark. Pod severním svahem hradu je rozestavěn přístřešek a část tohoto prostoru bude vyhrazena dětem. Kopec je protkán cestami a najde se tady několik informačních tabulí. Na jižním svahu pod hradem je stará lípová alej. Les na svazích je převážně listnatý a převažují akáty. Ještě níže, při okraji lesa, je amfiteátr. Tady se také rozkládá viniční trať o rozloze 19, 2 ha. Vinná réva se zde pěstovala již kolem roku 1750 a tehdy to byly hraběcí vinice. S obnovou vinic se opět začalo v roce 1986. V současné době jsou vysázeny na 4 ha. Nad vinicemi je hotel a restaurace Sádek.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hotel Sádek jsme si vybrali jako výchozí místo pro výlety po západní části Moravy. Byli jsme zde ubytováni několik dní k naší plné spokojenosti. Dobře tady vaří a zdejší víno má také něco do sebe.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbil se nám, i přes menší viditelnost, výhled do kraje. Za dobré viditelnosti je prý vidět i hlavní město Rakouska, Vídeň. Hezká byla i procházka okolním lesem. Hrad také patří mezi rozsáhlejší objekty v této části Moravy a když to vše shrneme, tak se nám tu skutečně líbilo.

Ostatní informace

Hrad je v současné době opravován a je veřejnosti nepřístupný. Dá se ale skoro celý obejít a najde se i skulinka pro nahlédnutí dovnitř. Nejbližší vlakovou stanicí jsou Kojetice na trati z Okříšek do Znojma, kam jsou to asi dva kilometry. Horší je to s kvalitou silnic v okolí. Některé se silnicím moc nepodobají.