Severovýchod Slovenska: Od Tater k Dukle

Kam a jak jedeme?

Na Slovensko do Popradu (kde naše cesta začíná) se dostaneme autem, které nám pak dobře poslouží i při přesunech k jednotlivým turistickým cílům. Kdo nechce riskovat „ruskou ruletu“ a „Ťokův průsmyk“ s názvem D1, může využít vlakové spojení Českých drah www.cd.cz . Ideální volbou je noční spoj s lůžkovým vozem. Cestou se vyspíte, ve vlaku dostanete aj raňajky (pochopitelně nemůže chybět Tatranka) a odpočatí můžete vyrazit za poznáváním krás Slovenska. Dopravu po Tatrách pak obstarají Tatranské elektrické železnice

Za čím jedeme?

 První zastávkou na naší cestě je jeden ze symbolů Vysokých Tater - Štrbské pleso (1346 m n. m.). Počasí na konci listopadu nám moc nepřeje, přesto vyrážíme na krátkou procházku kolem plesa. Poprchává, vrcholky okolních skalních štítů již zdobí sněhové čepice. Krásné panorama hor s hotelem kazí nově budovaná soukromá rozhledna? Proč, kdo může něco takového na tomto místě povolit???

 Přesouváme se do Starého Smokovce, odkud pozemní lanovkou vyjedeme na Hrebienok. Náš původní plán, dojít přes Rainerovu chatu k Obrovskému vodopádu musíme bohužel vzhledem ke špatnému počasí přehodnotit. Po občerstvení v Rainerově chatě se vracíme k lanovce a ušetřený čas věnujeme návštěvě nedalekého Tatranského ľadového domu a prohlídce ledové Katedrály Notre-Dame.

 Druhý den naší cesty začínáme v Bachledovej dolině. Tu jsem navštívil a oblíbil si ji už před lety. Za těch několik let se „Bachledka“ posunula v turistické atraktivitě zase o pořádný kus dál. Nádherná příroda zůstala, stejně jako bobová dráha. Sedačkovou lanovku nahradila komfortnější kabinková a hlavně na vrcholu (1151 m n. m.) byla vybudována (stejnou společností jako na Lipně) Stezka v korunách stromů s restaurací a prodejnou suvenýrů. Výhledy za stezky jsou kouzelné, údolí přikrývá mlha a z mraků nesměle vykukuje sluníčko. Je sice jen lehce nad nulou, ale polojasné počasí (přesně podle předpovědi) je předzvěstí příjemně strávených následujících dní. Na vrcholu stezky je upevněna pochozí síť a 32 metrů „prázdnoty“ pod nohama nabízí nevšední zážitek. Jízda tobogánem ze stezky je pak radostnou „povinností“ nejen pro děti.

 Přímo u hranic Slovenska s Polskem, na břehu řeky Dunajec, navštěvujeme Červený kláštor. Svůj název získal podle červených střech a červeného ostění kolem oken. Klášter z počátku 14. století, obývaný řádem kartuziánů, získal v průběhu své existence různé výsady – právo rybolovu v Dunajci, mlynářské právo a právo vařit pivo. Po návštěvě muzea, které představuje historii kláštera a neskutečně asketický život mnichů, přijde právě místní pivo jistě k chuti! Kdo by se chtěl osvěžit ještě víc, má možnost v nedalekých lázních. Kúpele Červený Kláštor Smerdžonka jsou zaměřeny na léčbu kožních problémů a nemocí dýchacích cest. Pokud stejně jako my jen projíždíte, zastavte se alespoň u léčivého pramene s příznačným názvem Smerdžonka. Ochutnávka sirného pramene je pochopitelně spojena s patřičným sirným odérem.

 Brzký listopadový soumrak nás popohání k našemu dalšímu cíli - hradu Stará Ľubovňa. Hraniční hrad založený na přelomu 13. a 14. století sloužil k ochraně obchodní cesty do Polska. V letech 1655–1661 byly na hradě před Švédy uschovány polské korunovační klenoty, jejichž kopie lze spatřit v hradní expozici. Jako správný hrad je i tento na kopci a poskytuje romantický výhled na okolní vrchy, do podhradí na město a řeku Poprad.

 Před večeří navštěvujeme ještě jednu opravdu nevšední atrakci, kterou by na východě Slovenska asi čekal málokdo. Nestville park Hniezdne je lihovar, který vyrábí mmj. pravou Slovenskou Whisky! Zároveň jsou v areálu prezentovány ukázky původních řemesel, spojených s výrobou sudů. Nejen děti rády nahlédnou do stodoly s expozicí zemědělského nářadí, vybavení a strojů. Dospělí si v podnikové prodejně dovybaví bar.

 Město Bardějov bylo po právu v roce 2000 zapsáno do seznamu UNESCO. Historické centrum města = Radniční náměstí s radnicí, Bazilikou svatého Jiljí a kompletně zachovanými měšťanskými domky po jeho obvodu, je prostě nádherné! Socha kata na náměstí odkazuje k roku 1365, kdy Bardějov získal hrdelní právo. Stejně tak nedaleké, aktuálně rekonstruované hradby, názorně ukazují, jaká důležitost byla městu v historii přikládána.

 Bardějov je také městem lázeňským a v Bardejovských Kúpeľoch se za přispění zdejších pramenů léčí celá řada nemocí.

 Milovníci sakrálních památek mohou na severovýchodě Slovenska obdivovat dřevěné kostelíky. Ten v obci Hervartov byl v roce 2008 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

 Severovýchod Slovenska a Dukelský region je výrazně spojen s osvobozováním Československa na konci 2. světové války. K uctění památky padlých slouží pomníky ve Svidníku (Památník sovětské armády) a Památník československého armádního sboru na Dukle (nedaleko Vyšného Komárnika). Bojovou techniku si návštěvníci mohou prohlédnout v „Údolí smrti“, kde během bitvy v průběhu třech dnů padlo na 20.000 vojáků…

 Aby naše cesta nekončila tak smutně, vyrazili jsme za poklady do podzemí. Na návštěvu Slovenských opálových baní (3 km od obce Červenica) jsem se osobně moc těšil. Kráse opálů jsem „podlehl“ již před 20 lety v Austrálii, kdy jsme navštívili tamní lokalitu Coober Pedy, která patří k několika málo místům na světě, kde se opály těží. Tehdy jsem o nalezišti opálů na Slovensku slyšel poprvé a trvalo dlouhých 20 let, než mne osud na toto místo zavál. Asi hodinovou prohlídku mohu jednoznačně doporučit, průvodce byl úžasný. Proti Austrálii, kde se opály nacházejí v pískovci – čili ne tak tvrdé hornině, to zdejší horníci měli výrazně těžší. Před objevem střelného prachu tu ručně palicí a kovovou tyčí dělali do pevné skály díry, do které zasunuly výplně z tvrdého dřeva. Ty pak cca 10 dní máčeli vodou. Bobtnající dřevo roztrhalo skálu a umožnilo ji dále rozbít palicí na menší kusy. Touto technikou se horníkům dařilo vykutat jeden metr štoly za měsíc. Střelný prach pochopitelně práci výrazně urychlil a metr štoly s ním horníci vyrazili za jediný den. Největší zde nalezený opál Harlekýn váží 594 gramů, ale chcete-li se na něj podívat, musíte vyrazit do vídeňského přírodovědeckého muzea.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

 Kdo chce zažít v Tatrách maximální luxus, zvolí jistě Hotel Lomnica**** v Tatranskej Lomnici. Krásně rekonstruovaný prvorepublikový hotel nabídne svým návštěvníkům vysokou dávku luxusu, ale v příjemné formě, bez prvoplánové okázalosti. Vše je dokonale sladěné, vyvážené a s důrazem na detail. Ač jsem zažil stovky snídaní na hotelech, v různých částech světa, snídaně v tomto hotelu byla nejlepší snídaní v mém životě!!! Ne jen z důvodu šířky nabídky pokrmů a nápojů, kdy jsem marně přemýšlel, co bych si tak mohl dát, abych to v nabídce nenašel. Dám pár příkladů: káva bývá kamenem úrazu – hosté jí vypijí u snídaně poměrně dost, proto často bývá snídaňová káva méně kvalitní, než třeba ta, kterou si dáte odpoledne u baru. Tady byla káva výtečná. Pečivo bývá u snídaně logicky čerstvé, ale tři druhy chleba, u kterého kůrka při skousnutí až zaskřípe mezi zuby, jak je nádherně křupavá?!? Tak dobrý chleba jsem dlouho nejedl (pokud vůbec). Polotmavou bulku jsem snědl „suchou“ – jak byla výborná. K palačince máte na výběr skvělou marmeládu ve skleničce nebo čerstvě rozvařené maliny. Míchaná vajíčka jsou udělaná tak akorát a voda s čerstvou citronovou šťávou je namíchána v poměru 1:1? Grilovaná zelenina a žampióny – vše výborné. Na snídani jsem byl v 7:15 sám, za okny vycházelo slunce, z reproduktorů se linula pohodová hudba (klavír) a já upíjel tu lahodnou kávu a říkal si, co víc si člověk může asi tak přát? V ten moment ke mně tiše přistoupila servírka (jak jinak než krásná) s otázkou „dáte si Prosecco?“

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výlet na Slovensko se vydařil, líbilo se nám všude - níže se můžete podívat na krátké video z naší cesty:

Ostatní informace

Další informace z tohoto regionu najdete:

www.severovychod.sk

www.slovakia.travel