Skála smrti s vyhlídkou

Kam a jak jedeme?

Při procházení Okrzeszynským výběžkem, sevřeným z jedné strany Vraními horami (Góry Krucze) a z druhé Hraničním hřbetem, jsme chtěli obhlídnout v mapě zakreslenou Skálu smrti (Skała Śmierci). Z klidné silničky spojující obce Uniemysl a Okrzeszyn jsme však žádnou skálu tyčící se nad potokem Szklo neviděli.

Za čím jedeme?

U kostela Narození nejsvětější Panny Marie (Narodzenia Najświętszej Maryji Panny) v Okrzeszynie jsem se zeptal postarší paní na cestu k hledanému cíli. Paní sice nevěděla, ale oslovila místního muže, který nám jen řekl, ať okamžik počkáme, že se doma zeptá svojí ženy. Za chvíli se skutečně vrátil, nikoli sám, ale i se svojí manželkou a velkým vlčákem. Společně jsme vyrazili na Skálu smrti.

Vydali jsme se kolem zdobeného rybníčku a samostatného stavení k úpatí vršku Urwista (567 m n. m.). Lesní cestou vlevo jsme došli po pár stech metrech k tabuli informující o Skále smrti. Tabule je zastávkou č. 9 naučné stezky. Zde musím dodat, že polské naučné stezky většinou postrádají jakékoliv průběžné značení, vždy pouze objevíte informační tabuli. V tomto ohledu jsou naše naučné stezky, co se týká značení, zlaté.

Stojíc u informační tabule fotografuji skálu ukrytou v hustém porostu. Od našeho průvodce se dovídám, že to ještě není ta pravá Skála smrti, nýbrž jen jedna z několika. Název Skála smrti je poněkud zavádějící, protože ve skutečnosti se nejedná o jeden skalní útvar, ale o několik bezejmenných i místně pojmenovaných skal. My máme namířeno na tu nejvyšší skálu s vyhlídkou do kraje.

Pár desítek metrů vlevo za informační tabulí se začínáme drápat lesem nahoru. Výstup je krátký. Podle našeho polského průvodce je cesta pozvolnější, než kdybychom se na temeno nejvyšší skály vydali nejkratší cestou. Navíc takto obejdeme i další skalní útvary. Z jejich útesů lze však fotografovat pouze hustě zalesněný terén, žádných výhledů se nedočkáme.

Zajímavým skalním útvarem je Pociąg (Vlak), který svým tvarem skutečně připomíná lokomotivu s vagóny. Pořídit v hustém porostu věrohodnou fotografii však není jednoduché. Alespoň ne v létě, kdy listy stromů cloní nejvíce. Po přibližně deseti minutách od Pociągu přicházíme na temeno pravé Skály smrti. Více než 25 metrů vysokou skálu zakrývají náletové stromy. Proto jsme ji ze silnice nemohli vidět.

Výhled z temene skály omezuje bujná vegetace. Přesto v jihovýchodním směru vidíme závěr Hraničního hřbetu, jižně pod námi zmíněný kostel NNPM a několik domků v Okrzeszynie, roztroušených v údolíčku táhnoucímu se k hraničnímu přechodu u Petříkovic. V západním směru se nedají přehlédnout větrné elektrárny na vrchu Olešňáku, na české straně. Severozápadně od nás se modrají hřebeny Krkonoš.

Zpátky se vracíme nejkratší cestou do Okrzeszyna. Nejprve scházíme lesem po velice strmém svahu, pokrytém vrstvou spadaného listí. Sestup není dlouhý, opatrnosti však nezbývá. Brzy stojíme na kraji nekosené loučky, přes kterou dojdeme k chátrajícímu evangelickému kostelíku, a dál ke kostelu Narození NPM, tj. do výchozího místa.

Z geologického hlediska jsou skalní útvary vytvořené z hornin vyvřelých (čedič, žula) a přeměněných (rula). Lesní porost je zde smíšený, z rostlin převládají kapradiny slezník severní a osladič obecný, dále rozchodník velký a zvonek okrouhlolistý. O zdejší fauně se informační tabuli nic nepíše. Ale na silničce za potokem mne uchvátilo množství baboček síťkovaných. Několik desítek si jich tu hovělo na jednom místě v již slušivých letních černých kabátcích (babočka síťkovaná má jiné zbarvení na jaře a jiné v létě). Motýli jsou dost plaší, jeden mi přeci jen postál modelem (viz fotogalerie).

Mnozí si položí otázku, proč se skalní útvar jmenuje Skála smrti. Na internetu jsem žádnou legendu nebo příběh nenašel. Náš místní průvodce si naštěstí pamatuje jednu legendu od svých rodičů. Podle ní si pražský kníže našel ve zdejším kraji manželku. Jednou v noci, když ji nemohl najít, osedlal koně a vydal se ji hledat do zdejších skal. Ve tmě však zabloudil až na nejvyšší skálu. Z jejího temene spadl a zabil se. Od té doby se skále říká Skála smrti.

Po vycházce jsme si s našimi polskými průvodci ještě chvíli povídali o všem možném, a poté, protože nás čas tlačil, se rozloučili a pokračovali do Petříkovic, kde jsme ráno nechali zaparkované auto. Byli jsme rádi, že se nás místní ujali a provedli po místech, kam bychom se sami nepodívali. Polští průvodci zase byli rádi, že se po náročném svatebním dni prošli a provětrali. Předchozího dne se ženil jejich syn. Ještě jednou tímto posíláme poděkování a pozdrav našim průvodcům do Okrzeszyna.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

S občerstvením v těchto končinách nepočítejte. Je to Bohem zapomenutý kraj. Doporučuji si jídlo i pití přibalit do batohu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Popsaná vycházka je vhodná pro milovníky skal a divočiny. Dostali jsme se na místa, kam turisté běžně nechodí. Občas sem zavítají pouze místní houbaři, protože tu prý hojně rostou grzyby (houby - v polštině pod slovem grzyb se rozumí každá houba). Vyhlídka z temene nejvyšší skály není nijak impozantní, ale za výšlap stojí.

Ostatní informace

Okrzeszyn je od nás nejsnáze dostupný z hraničního přechodu u Petříkovic. Ten je pro pěší a cyklisty. Osobní automobily mají průjezd povolený pouze na propustku. Pokud byste přijeli přes jiný přechod autem, v Okrzeszynie můžete zdarma zaparkovat u kostela Narození NPM. Popsaná vycházka trvala přibližně dvě hodiny. Nedoporučuji ji však absolvovat jednotlivci, ale menším skupinkám. Od informační tabule jsme se pohybovali lesem mimo stezky, a terén zde přeci jen není zcela bezpečný.