Chaty a chalupy
Mapa Trutnov a okolí
Petříkovice - Meziměstí po česko-polské hranici
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
 |
Petříkovice, vlak |
|
Asfalt | 0,0 km |
| Nástup na trasu. Zelená značka vás dovede dolů do obce (foto 1). | ||||
 |
Petříkovice, rozcestí | Asfalt | 0,6 km | |
| Na rozcestníku si vyberte barevně neznačený směrník k hraničnímu přechodu. K němu se jde pohodlnou silničkou. | ||||
 |
Hraniční přechod (foto 2) |
|
Asfalt | 1,0 km |
| Polská červená značka vás přivede kolem kostelíku (foto 3) do Okrzeszyna k rozcestí se zelenou značkou. | ||||
 |
Okrzeszyn |
|
1,7 km | |
| Tohle polští soudruzi jaksi nezvládli. Zelenou značku vedou touto džunglí (foto 4), přitom o pár desítek metrů dále odbočuje doprava cesta, na kterou ona zkratka po cca 150 metrech stejně vyústí. Cesta pak vede lesem do mírného kopce, postupně se zužuje a nakonec přechází v pěšinu. Sice dost zarostlou a po ránu tedy patřičně mokrou, ale zatím dobře znatelnou. | ||||
 |
Weglarz |
|
3,7 km | |
| Tak se jmenuje kopec, na který vyšplháte. Je z něho výhled na okolí Chvalče (foto 5 a 6). Hranici zde tvoří stromořadí a cca 10 m široký pás džungle, kudy vede značka (foto 7 a 9). Naštěstí na české straně jsou udržované louky, kde tráva je přece jen mnohem nižší a hlavně to není směs bršlice, svízel a kopřiv. A když budete mít kliku jako já, dokonce budou i posečené. Po této louce se s malým přerušením dostanete z kopce a do kopce až k protějšímu lesnatému hřebínku (foto 8). Od něho se zase hezky kouká do kraje (foto 10). | ||||
 |
Bijakowa |
|
5,3 km | |
| Hranice se stáčí prudce doprava a pěšina začíná i hodně prudce stoupat. Odkrývá první výhledy do Polska (foto 11). Závěr stoupání probíhá mezi skalami a kameny, ale stezka už je aspoň normální bez porostu (foto 12 – 14). | ||||
 |
U Krupné hory |
|
6,4 km | |
| Jste na začátku Hraničního hřbetu a následující kilometry jsou relativně pohodlné. Převýšení minimální, ale pozor, rovina to není. Spíš styl pět kroků nahoru, dva dolů, dva nahoru, čtyři dolů... A často po kořenech. Odměnou je občasný výhled (foto 15 a 19). Mrzelo mě, že výhled směrem k nám byl vyloženě proti slunci a navíc v oparu, s tím si foťák moc neporadí. | ||||
 |
Černé jezírko |
|
9,6 km | |
| Kde se vzalo, tu se vzalo, najednou narazíte na malé pískovcové jezírko (foto 20). Blízkost pískovcových skalních měst se nezapře ani na pokračování trasy (foto 21 a 22). | ||||
 |
Skalka |
|
10,4 km | |
| Místo s krásnými výhledy na Chelmsko Slaskie (foto 23 a 24). Ukáže se i Královecký Špičák (foto 25). | ||||
 |
Hraniční buk |
|
11,8 km | |
| Krásný památný strom (foto 26). Pár set metrů za ním se připravte na zapojení všech brzdových svalů, které máte. Sešup dolů do údolí malého potůčku je brutální. | ||||
 |
Przelecz Chelmska |
|
13,0 km | |
| U potůčku je rozcestí polských značek a zprava sem přichází široká cesta z Čech od Libné. Kupodivu ale ne ta s modrou značkou, která je zakreslená na mapách. Na tu narazíte až o pár metrů výše (foto 27). Výstup po hranici na Strážný vrch je rovněž brutální a za jediný minivýhled (foto 28) zas až tak moc nestojí. Pokud vám nejde o to jít ausgerechnet po hranici, vezměte to od naší modré doleva po cestě a narazíte na silnici se žlutou značkou. Ta ten hrozný krpál obchází a pod ním se na zelenou značku zase vrátíte. | ||||
 |
Przelecz Stražnicze Narože |
|
14,1 km | |
| Polské rozcestí, z něhož budete pokračovat do vesnice Laczna buď po žlutě značené silnici nebo zelené značce lesem. Ta je příjemná (foto 29), takže klidně po ní. | ||||
 |
Laczna |
|
Asfalt | 15,8 km |
| Díra po granátu. Jinak vstup do této vesnice charakterizovat nemůžu. Zanedbané chalupy i jejich okolí, radši pryč odtud. Až na druhém konci vesnice je pár upravených zahrádek a domků a dokonce docela hezký areál jakési farmy (foto 30). A věřte tomu nebo ne, ona je to náramně hezká zoologická zahrada! | ||||
 |
Za Lacznou |
|
17,1 km | |
| Stoupáme polňačkou do mírného kopce zprvu podél lesa, později loukami. Po čase cesta zaniká v louce a mění se na sotva znatelnou pěšinu prudce se stáčející vlevo (bez značení, ono ani není kam značku umístit) přes louku k protějšímu lesu. Podél něho se blížíme znovu k hranici v blízkosti Zdoňova (foto 31 – vpravo Křížový vrch). | ||||
 |
Hraniční přechod Zdoňov – Mieroszów (foto 32 a 33) |
|
19,4 km | |
| Kdyby vás to už nebavilo, dejte se po silnici do Zdoňova a za chvíli jste v Adršpachu u vlaku. Jinak ale budete pokračovat pěkně lesem dobře vyšlapanou pěšinou po hranici dále. Terén je stejný jako na Hraničním hřbetu, tedy styl pět kroků nahoru, dva dolů, dva nahoru, čtyři dolů... A často po kořenech. | ||||
 |
Mieroszowskie Sciany neboli Mirošovské Stěny |
|
21,2 km | |
| Tyto stěny bohužel naše Broumovské Stěny ničím nepřipomínají. Ani nebudete vědět, že tu nějaké jsou. Snad jen při pohledu vlevo, že to je teda sešup. Dokonce ani výhledy tu nejsou, až na jednu malou výjimku (foto 34). Jinak cesta v pohodě. | ||||
 |
U Bukové hory |
|
23,4 km | |
| A je po idylce. Tedy pokud chcete tu zelenou hraniční cestu absolvovat celou. Ale důrazně před tím varuju. Jste-li trošku normální, jděte doporučenou trasou v hlavním popisu. Pokud ale máte masochistické sklony, budiž. Nejdřív krkolomný padák mezi kapradím (foto 35), kdy na 300 metrech spadnete o 80 metrů níž. Pak kličkovaná lesem mezi močály poblíž potoka a vrchol všeho, zleva přítok, přes který se dostanete jedině přebroděním (nebo počkat, až zamrzne). Nezbývá, než ho obejít pobřežní džunglí a přes louku se k potoku vrátit Zacházka sice jen asi 400 metrů, ale hodně nepříjemná. Pak konečně narazíte na znatelné koleje v louce (foto 36) a ty vás dovedou k cestě na kraj Goliňska. | ||||
 |
Potok |
|
24,6 km | |
| Pokud se vám podaří přebrodit, tak klidně. Potom pokračujte rovně podél potoka. Mně zapíchnutý klacek ukázal skoro metr vody, takže jsem přítok obcházel přes metr vysokou divočinou. Vyznašená stopa je podle záznamu GPS. | ||||
 |
Goliňsk | Asfalt | 27,5 km | |
| Na silnici vpravo, přes železniční přejezd (foto 37) a za chvíli jste na hraničním přechodu ve Starostíně. Po dalším kilometru po silnici přichází Meziměstí a s ním i konec pochodu. | ||||
 |
Meziměstí, nádraží | Asfalt | 30,5 km | |
| Konec trasy | ||||
Chuťovka pro šílence a masochisty 
, Peklo pro normálního turistu, pokud se rozhodne absolvovat tuto trasu (přes 30 km) celou tak, jak ji popisuji 
. Nádherný relax v klidu a v překrásné, nedotčené přírodě, pokud si ji normální turista rozdělí na více částí nebo se vyhne některým problematickým úsekům. Tak by se dala tato trasa po polské zeleně značené hraniční stezce charakterizovat.
Že to nebude zrovna procházka růžovým sadem, mi bylo jasné už v době, kdy jsem procházel a následně popisoval první dva úseky téhle hraniční chuťovky (viz https://www.turistika.cz/trasy/mezimesti-ruprechticky-spicak-starostin-mezimesti a https://www.turistika.cz/trasy/pres-javori-hory-z-otovic-do-mezimesti) a také mi bylo jasné, že sem určitě nebudu tahat manželku. Správná chvíle nastala nyní, když jsem v den vysvědčení vypakoval všechny své holky k moři a já druhý den v 7,40 vystoupil z „kufru“ na vlakové zastávce Petříkovice. Vybaven jídlem a pitím na celý den, protože občerstvovnu na trase nečekejte. Na nohách boty pro vysokohorskou turistiku, na sobě skvělé gatě https://www.turistika.cz/testy/kalhoty-surplus-trekking a obojí jsem zejména na prvních pěti a posledních pěti kilometrech hodně ocenil. Z Petříkovic do Okrzeszyna je to pohodička, ale pak už se jde vyloženě po hranici a ta občas představuje džungli, často s nezanedbatelným podílem žahavých a škrábajících rostlin. Navíc je po ránu hodně rosy a ta v takovémto porostu nevysychá zrovna rychle. Proto ty kvalitní kalhoty (a je moc fajn, když se z nich dají snadno udělat kraťasy). A proč kvalitní boty? Jednak není příjemné, když vám v nich hned po kilometru čvachtá a před vámi jich je ještě třicet. Dále - na trase je několik brutálních výstupů a sestupů, na kterých nemít pevnou nohu a „nesjetou“ podrážku, tak jedete po zadku (v lepším případě). A konečně, terén není skoro nikde rovný, často se jde po kamenech a vystouplých kořenech, skrytých v porostu. Přivodit si tu výron kotníku je docela snadné. To jsou v krátkosti hlavní úskalí této trasy. A teď pár doporučení pro všechny odvážlivce:
1) Přečtěte si, co jsem napsal u bodu č. 4 – Okrzeszyn. Ignorujte zelenou značku na rozcestníku kolem rybníčku, jděte ještě nějakých 150 – 200 m po silnici. Narazíte na odbočující cestu vpravo šikmo zpět a po ní se ke značce vrátíte. Který blb vymyslel tu zkratku... 
2) Čtyři kilometry z Okrzeszyna jsou opravdu džungloidní (jinak ale moc hezké). Pokud oželíte ty krásné výhledy, zvolte raději tuto pohodlnější variantu nástupu na Hraniční hřbet: Z vlaku (autobusu) vystupte v Chvalči. Zde na křižovatce pod kostelem odbočte vlevo na silnici směr Adršpach a po ní vystoupejte za železniční přejezd. Za ním odbočuje vlevo zpevněná široká cesta. Když půjdete po ní stále rovně a nebudete si všímat odboček (hlavně doleva), dojdete na hranici mezi body č. 6 a 7 nad Bijakowou (i když tady to už je spíš pěšina než široká cesta). Nebo vylezte po silnici až nahoru na Krupnou horu a krátce po začátku klesání je opět široká cesta vlevo k hranici.
3) Důležitý je bod 11 Przelecz Chelmska. Jednak dává možnost vyhnout se výstupu na Strážní vrch, z něhož je stejně prdlajs vidět (viz popis u bodu) a jednak odtud vede naše modrá značka přes Libnou do Zdoňova (4 km) a pak případně po žluté do Adršpachu (celkem 9 km). Čili možné zkrácení či rozdělení trasy. Další možností je ze Zdoňova po žluté vystoupat na Bukovou horu, kam byste jinak po té hraniční zelené došli taky a upřímně řečeno, tato modrožlutá cesta je nejen kratší, ale hlavně z hlediska výhledů hezčí.
4) Bod 15 Hraniční přechod Zdoňov – Mieroszów. Opět možnost zkrácení trasy na přijatelnou délku, když projdete Zdoňovem do Adršpachu. Také je ale možné ve Zdoňově odbočit po žluté značce na Bukovou horu a opět musím napsat, že tato cesta je hezčí než ta po hranici. Pár fotek z ní je u trasy https://www.turistika.cz/trasy/teplice-nad-metuji-bukova-hora-krizovy-vrch-adrspach. Z hranice výhledy nejsou.
5) Konečně to hlavní – Buková hora a bod 17. Dojdete-li až sem, tak na zelenou značku rovnou zapomeňte. Tady jsem si nadával do debilů téměř neustále. Navíc i poslední silniční úsek přes Starostín je v podstatě nuda. Raději přejděte těsně před padákem z Bukové hory asi 50 metrů vpravo lesem k českým značkám (jsou vidět) a vezměte to po žluté značce k Vernéřovické studánce a dále po červené přes Vernéřovice do Meziměstí (popis s fotkami je v opačném směru u trasy https://www.turistika.cz/trasy/broumov-mezimesti-bukova-hora-teplice-nad-metuji) nebo na druhou stranu do Teplic nad Metují (dvě možnosti, popsané v předchozích dvou odkazech). Všechny tyto varianty jsou nejen mnohem hezčí, ale hlavně jsou bez problémů schůdné.
Možná vás napadne, proč vlastně píšu o celé trase, když nakonec doporučím některým úsekům se vyhnout a nahradit je jinými. Ano, většinou sem všichni píšeme o cestách, které stojí za vidění. Ale určitě je dobré při plánování našich výletů vědět i o cestách, které sice „jsou v nabídce“, ale které za absolvování z různých důvodů nestojí. Každopádně ale celý Hraniční hřbet si ujít nenechte, tam je fakt nádherně. 
Přidat do oblibených uživatelů
Chvaleč
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Petříkovice - Meziměstí po česko-polské hranici
