Skrzyczne 1257m.n.m. , nejvyšší vrchol Beskidu Slaskiego (PL)

Kam a jak jedeme?

Pojedeme se podívat na nejvyšší horu Slezských Beskyd (Beskidu Slaskiego) - Skrzyczne 1257m.n.m. Leží nedaleko hranic s ČR, dá se říct, že dost koketuje s trojmezím PL- ČR a Slovenska. Vzhledem k výchozímu místu výletu je nejvhodnější Doprava autem, které lze odstavit v zimním období za poplatek 5 zl. na provizorních parkovištích přímo na průsmyku Przelacz Samopolska. My jsme použili hraniční přejezd Třinec - Lištná, pak přes Ustroň, Wislu a po silnici 942 nahoru na průsmyk. Až na krátkou výjimku to je po okreskách a zvláště ve Wisle vládne dopravní chaos a zácpy, takže možná by bylo lepší přejet hranice v Českém Těšíně a pohodlnou silnici pro motor. vozidla dojet až k Bialsko - Biala a tam odbočit na Szczyrk. Ve Szczyrku máme na vybranou - buď využít místní sedačkové lanovky a svézt se na Skrzyczne na dvakrát lanovkou (přestup - každá po 5 zl.) a z vrcholu podniknout níže popsanou trasu, nebo její část - dle sil a času aneb pokračovat po silnici 942 nahoru na průsmyk a dát si trasu v našich stopách.

Jako výchozí místo pěší túry zvolíme místo zvané Przelacz Samopolska.(934m.n.m.). Na tomto silničním průsmyku mezi městečky Wisla a Szczyrk se nachází hotel, několik restaurací a prodejných stánků, vesměs orientujících se na hlavní sezónu v zimním období. Je zde lyžařský vlek a taky zdejší lokalitu protíná běžkařská trasa, jenž díky své nadmořské výšce má o nadílku sněhu dostatečně postaráno. Naše dnešní trasa odsud vede jen a jen výše, takže pro milovníci zimních sportů nemůžou být zklamáni, pokud už jednou u parkoviště narazili na slibnou vrstvu sněhu, která jim dle zkušeností stačí na naplnění představ provozování svého koníčka. A jak na trasu?
Ve spleti budov na vrcholu vyhledáme velký kříž (asi 5m vysoký), kdysi byl bílý a podle něj se takhle nazývá i toto místo v některých mapách. U kříže narazíme na první z červených turistických značek, které nás dovedou až na další vrchol - na Skrzyczném a mezitím ještě stihne „obrazit" několik jiných menších vrcholů po cestě. Protože jsem zde v zimním období, popíšu jak to tady vypadá v zimě.

Hned zpočátku nám chodník dá najevo svou touhu dostat pravosti názvu hřebenový a šplhá od parkoviště dost zpříma do kopce. Byť je kolem minimálně půl metru sněhu, chodník je poměrně tvrdý, uježděný od běžek a jak jsem zjistil o chvíli později i od sněžních skútrů, takže si nedělám výčitky ze zanechání drobných otlačků svých bot, tím více, že od začátku nelze narazit byť jen na malý zachovalý kousek kolejí od běžek, vše splývá v jednolitou, asi metr a půl širokou stopu. Turistů jsem potkal za celou trasu tam i zpět asi dvacet, běžkaře dva, skútrů asi šest. Rychlost postupu nemotorizovaných jedinců je přibližně stejná, hlavně díky několika výrazným „ hupům" na trase.
Hned první přichází po překlenutí vrcholu Malinów (1117m.n.m.), sjezd z něj do následního sedla (1013m.n.m.) je zřejmě dosti prubířskou zkouškou i pro zkušené běžkaře, soudím dle zanechaných stop po Ostrém plužení, není divu na tom ledovém povrchu, jenž se zde utvořil. Za sedlem, ale vlastně už delší čas, už i kolem vrcholku Malinów se díky nezalesněnému okolí, otvírají parádní daleké výhledy do KRAJINY, poznávám nezaměnitelné obrysy Lysé hory, bílou čepičku Pradědu v Jeseníkách, v dálce nespočet vrcholů Velké Fatry a možná by se našlo i pár kopečku z Nízkých Tater.

Nejvíce se vyjímá zdá se dosti blízký vrcholek hory Skrzyczne, spolu s jeho nezaměnitelným televizním vysílačem a tudíž směr dalšího postupu je jasně dán, jen se musí napředovat trošku oklikou. Když sedlová rovinka skončí dostanou svaly zabrat po chvilce stoupání k místu zvaném Malinowska Skala (1152m.n.m.). Nachází se zde přímo u chodníku blok kamenů a dle mého soudu dost fotogenických. Sestup od Skaly trošku ve strmém terénu klouže, ale nemá dlouhého trvání (1104m.n.m.), takže ani nevím jak, ale po necelé stovce metrů už opět pomalu nabírám další výškové metry. Jejich počet se zastaví na čísle 1189m a octneme se v oblasti s pojmenováním Kopa Skrzyczenska.

Z jedné strany je sice les, ale na druhé orientované směrem na východ, výhledům do kraje nestíní nic a je se opravdu na co dívat. Nejprve nám asi zrak sklouzne do velmi široké kotliny, která vyplňuje mezi údolí námi a Babí horou 1724m.n.m. ( Babia hora - slov., Diablak - polsky) v Oravských Beskydech. Pak jemně přeostříme na několik vrcholků Belianských Tater, nesměle vykukujících mezi Babí horou a horou Pilsko (1557m.n.m.). Stejně tak snadno nabudeme dojmu, že za přímo Pilskem vpravo už není nic jiného než Západní Tatry a také Vysoké Tatry, ale je fakt, že jiné předhůří Tater prostě není vidět. O slovo na výsluní se hlásí také Malá Fatra s Velkým Rozsutcem.

Na pohled zdálky na zimní krásu Tater z této strany nejsem zvyklý, toto potěšení mi zatím dopřála jenom Lysá hora vBeskydech a ta je přece jen o něco dál, než v tuto chvíli jsem. Abych neopomněl druhou stranu hor, tak na další cestě na vrcholek tzv. Male Skrzyczne ( 1211m.n.m.) lze hezky spočinout i na protilehlém masívu Klimczok Iszyndzielni, ležícím za městečkem Szczyrk. Projdeme kolem horní stanice lyžařského vleku a po chvilce konečně dorazíme do cíle na samotném Skrzycznem (1257m.n.m.) Nachází se zde krom už zmíňovaného vysílače i několik budov, nás však bude po ztrátě sil zcesty sem asi nejvíce zajímat nějaká horská chata, kde by se dalo nějak občerstvit. Je i zde, jen má v jazyku polském trošku tajuplné pojmenování - tzv. schronisko. Pokud máte v baťohu nějaké zloté, tak není na škodu se tam zastavit. Třeba káva - turek tam vyjde na 6 zl., pivo se „ sokem" (sirup kpivu - krajova polská specialita) taky za obdobnou cenu.

Ještě pro upřesnění bych dodal : Trasa z Przelacz Samopolska k Malinowska Skala trvá zruba 75 min. a z Malinowska Skala na Skrzyczne asi 90 min. Ve směru tam nastoupáme zhruba 475 výškových metrů, zpátky je to o poznání lehčí - dělá to jen kolem 150 výšk. metrů, nejhorší je dostat se ze sedla pod kopcem Malinów nahoru, navíc dost tam fouká.

Za čím jedeme?

Za překrásnou přírodou, parádními výhledy na spoustu kopců a hor v široširém okolí. Ať se otočíme na kteroukoliv stranu (krom malinké výseče na sever), všude samé hory. Pokud vyjde počasí spatříme Babí horu na Oravě, Vysoké Tatry, Malou a Velkou Fatru, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky a i bílou čepičku Pradědu

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k blízkosti bydliště jsme stránku ubytování pominuli, ale na jídlo se lze stavit na horách buď v restauraci přímo na průsmyku Przelacz Samopolska nebo pak v schronisku na Skrzycznem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výhledy na okolní krajinu byly jen velice málo zastíněné lesním porostem, trasa je velmi dobře značkována a na rozcestích nechybí časové údaje, odhadující pravděpodobnou dobu přesunu na nejbližší významnější místo. Co se mi nelíbilo, možná ty skútry a za to druhé Poláci až tak moc nemůžou, totiž že chodník připomíná houpačku a to doslova, takže si nelze říct: „Tak vylezu nahoru a dolů to už bude brnkačka"

Ostatní informace

Ceny: Lanovka na Skrzyczne - 2x po 5 zl,
Parkování na Przelacz Samopolska 5zl.