Stará hornická stezka - 2.část

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory

Cechovní dům Zinnwald

Návštěvní důl

Důl Arno Lippmann

pinka

Velký Šibeniční rybník

Pinka

Hornické muzeum Altenberg

cyklostezka z Geisingu

Fojtovice, Komáří hůrka

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (15 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Pokračování hornické stezky tentokrát na německé straně Krušných hor.

Za čím jedeme?

Z Teplic jsem autobusem vyjel na Cínovec. Okolo chátrajícího hlubinného dolu, který skončil těžbu v roce 1990, okolo bývalé celnice jsem přešel do německého Cínovce - Zinnwaldu. Hned za hranicí je vlastivědné a hornické muzeum Huthaus /cechovní dům/, které je umístěno v bývalé kovárně z roku 1756. Jeho expozice informuje především o vývoji těžby cínu a o každodenním životě horníků. Ve věžičce na střeše býval zvon, který svolával horníky do práce.

Po dobře značené cestě jsem sestoupil na okraj obce k zpřístupněnému dolu Zinnwald, který vznikl ze štoly "Tiefen Bünau", pocházející z poloviny 16. století. Štola sloužila k odvodňování a používala se k fárání i Dopravě. V roce 1992 byla zpřístupněna pro návštěvníky. Téměř tříkilometrový okruh vede vypálenými chodbami cínového dolu, které patří k největším přístupným chodbám svého druhu v celém Krušnohoří. Od dolu pokračuje pěkná a příjemná cesta lesem okolo Popelářského příkopu. Tento umělý příkop, vyhloubený mezi roky 1452 a 1458 patří k mistrovským technickým dílům. Příkop dlouhý přes 7 km se sklonem až 0,6% přiváděl z hřebene hor západně od Zinnwaldu vodu pro provoz altenberských prádel rudy a tavicích zařízení. Cestou se křižuje trasa historické bobové dráhy, která byla postavena v letech 1907/08. K závodění se používala do roku 1930. Značená cesta vychází na hlavní silnici vedoucí z Cínovce, na okraji Altenbergu, u dolu Arno Lippmann . Tato šachta byla v provozu až do roku 1991. Cesta pokračuje mezi vilkami po okraji městečka, přes lyžařskou sjezdovku, okolo letní bobové dráhy s atrakcemi pro děti, okolo sportovního areálu k Šibeničním rybníkům. Velký a malý Šibeniční rybník byly vybudovány v polovině 16. století. Voda z rybníků sloužila k pohonu důlních výtahů, rybníky zadržovaly vodu a poskytovaly dostatečný a trvalý přísun vody pro prádla rudy. Tyto rybníky, ležící v nadmořské výšce 790 m, jsou nejvýše položenými umělými nádržemi v Krušných horách. Dnes jsou využívány k rekreaci a sportu. Je zde hezké koupaliště, půjčují se zde lodičky. V blízkosti je pěkný autokemp, kterým prochází hornická stezka. Cesta pokračuje po okraji hornického městečka , kde po dobu 550 let určovalo dolování cínu vývoj této obce. Naleziště Altenberg představovalo nejvýznamnější ložisko cínu v Evropě. Dolování zde bylo zastaveno teprve v roce 1991. Dlouholetá hornická činnost po sobě ve městě a jeho nejbližším okolí zanechala četné viditelné stopy, z nichž největší památkou je Altenbergská pinka (propadlina v důsledku hornické činnosti). K největšímu propadnutí došlo v roce 1620. Bylo zničeno 36 těžních jam a vznikl kráter o rozloze 2 ha. V průběhu pokračující těžby pak již docházelo k řízeným následným propadům. Pinka dnes dosahuje plochy 12 ha při hloubce 150 m a průměru 450 m.

Značená cesta obchází oplocenou pinku a schází k hornickému muzeu. Hornické muzeum tvoří bývalé IV. prádlo rudy. Je to poslední zachované prádlo rudy z rozsáhlého systému původních úpravárenských zařízení, rozmístěných v údolí potoka Tiefenbach mezi Altenbergem a Geisingem. Představuje historické zpracovávání cínové rudy podle původní technologie. V roce 1971 bylo muzeum rozšířeno o prohlídkovou štolu. Ke štole „Neubeschert-Glück-Stollen" , vyražené v roce 1802, byla připojena pracoviště dokumentující techniku dobývání v uplynulých 500 letech.

Asi 1 km od muzea je nádherný Vodopád na potoce Tiefenbach. Po zintenzivnění těžby v poválečné době byla v roce 1953 v údolí potoka Tiefenbach založena velká halda na vyplavenou hlušinu. Přeložením koryta potoka kolem haldy vznikl umělý, 20 m vysoký impozantní vodopád, ke kterému se lze dostat po příkré stezce. Od vodopádu vyjdeme na silnici, která nás přivede na okraj obce Geising. Stezka odbočuje k dědičné štole, která , sloužila k odvodňování altenbergských šachet. Štola se razila z obou stran současně. Jenže se stavitelé nesetkali ve stejné výšce, takže uvnitř hory vznikl vodopád vysoký 3 metry. Dnes je nepřístupná. Cesta schází do krásné hornické obce Geising, a vede celou obcí okolo krásných starých hrázděných domů a přes historické centrum, krásnou cyklostezkou začíná pozvolna stoupat ke státní hranici. V půli cesty je odbočka ke Stříbrné štole. Ta vznikla v naději na nalezení rud stříbra, mědi a olova v 17. století. Byla několikrát krátkodobě provozována, avšak bez úspěchu. V některých materiálech je uváděno, že je přístupná. Proto jsem byl nemile překvapen dnešním stavem. Asi byl učiněn pokus o zpřístupnění, jsou zde postaveny dva sruby, ale vchod do štoly byl pak zazděn a teď je zase napůl zbořený. Je vidět, že se někteří odvážlivci tam vydávají na vlastí riziko. Cesta dál pozvolna stoupá krásnou horskou krajinou přes obec Fürstenau k hraničnímu přechodu a do Fojtovic.Odtud je to již kousek na Komáří hůrku.

Cestu můžeme ukončit již ve Fojtovicích, kde je dobrá hospůdka U Pepy a odkud jezdí autobus zpět do Teplic. Měl jsem dost času a tak jsem sešel hornickou stezkou až do Krupky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možnosti občerstvení jsou jak na německé tak i na české straně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Oproti české straně je stezka velice dobře značená a udržovaná. Je zde plno laviček a odpočívadel. I pro toho, koho nezajímá historie hornictví je to hezký výlet v pěkné horské krajině i se zábavou pro děti.