Šumavské podhůří – zámek Malonice.

Kam a jak jedeme?

Malonice turista nalezne asi 3 km severozápadně od známých Velhartic. O obci se první písemná zmínka objevuje v roce 1318 a připomíná tehdejšího majitele Jetřicha. Zámek byl ale postaven v renesančním slohu až ke konci 15. století, kdy byl majitelem Bedřich Škorně. V dalších stoletích byla budova zámku přestavována poměrně často. Kolem roku 1636 se stavěla dnešní střední část. Po roce 1740 staví barokní část zámku se sedlovou střechou František Roch z Běšin. Josef Ennis z Atteru přistavuje empírové severní křídlo v roce 1807. Mezi nejvýznamnější majitele zámku v celé jeho historii jistě patří Benedikt Kohler. Nechal nad nejstarší klenutou velkou místností postavit patro se čtyřmi místnosti. Jeho znalosti o zemědělství byly špičkové. Vlastnil knihovnu, která měla přes 8000 svazků. Na severní straně zámku založil anglický park. V roce 1867 bylo strženo empírové křídlo a na jeho místě byla postavena pseudorenesanční budova. Zámek má dnes půdorys písmene L a v nároží na SZ straně je malá hranolová věžička. Poslední opravy byly prováděny dosti necitlivě, příkladem jsou například nová okna. Některé místnosti v přízemí jsou zaklenuté, v patře jsou stropy ploché. Dnes jsou na zámku byty a hospoda.

Za čím jedeme?

Malonické nádraží, na kterém začíná tato cesta, je kolem dvou kilometrů SZ od obce. Odtud se jde okreskou směrem na Velhartice. Kousek od nádraží ukrývají dvě staré lípy křížek. Dále silnička klesá k mostu přes potok a pokračuje k velkému zemědělskému objektu. Během cesty se otevírá několik zajímavých pohledů k severu a SV. Je vidět Drkolná ( 729 m.n.m.), nejvyšší vrchol Nepomucké vrchoviny a na SV protáhlý Vidhošť ( 759 m.n. m.) a desítky jejich menších bratříčků a sestřiček. Ale to se již odbočuje ze silnice vpravo do samotné vsi. Před zámkem je velké prostranství s několika sešlými domy. Z této strany je vstup do zámecké budovy. Ve vstupní bráně jsou po stranách na zdech dva kruhové kamenné erby. Z klenuté chodby stoupá uzavřené poschodí vpravo do patra. Chodbou se projde do zámeckého parku. Několik velkých stromů je svědkem zašlé slávy. Jistě hodně starý je tis červený, ale i ti ostatní tu rostou více jak 100 let. Kolem parku je kamenná zeď. Pohled zpět na zámek odhalí malou věžičku a další nově přilepený přístavek. Od zámku se projde na náves, která je rozložena na mírném svahu. V dolní části je kaplička sv. J. Nepomuckého a o něco výše pomník padlým ve světové válce. V horní části je mohutná lípa, která jistě pamatuje staré dobré časy. Je chráněným stromem a hodně přerůstá vedle stojící javory, mezi kterými je zajímavý křížek. Stavení v horní části obce jsou novějšího data a za hasičskou zbrojnicí je další náves. Návrat k nádraží lze uskutečnit po stejné cestě nebo polní cestou z horní části obce mezi loukami.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Malonicích je obchod i hospoda, ale otevírací doba je přizpůsobena místním obyvatelům. Ubytování se jistě najde v nedalekých Velharticích nebo Kolinci.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Značná část stavebních památek v České republice má daleko k žádoucímu stavu. I když zdejší zámek na tom není tak špatně, není to prostě to „pravé ořechové“. Označit prostor za zámkem parkem, lze jen s velkou fantazií. Na optimismu nepřidají ani auto vraky v okolí zámku. A tak jen okolní přírodu lze označit za hezkou. Malonická vlaková stanice naším dráhám jistě velkou reklamu také nedělá, škoda.

Ostatní informace

Zámek lze pouze projít chodbou, v ostatních prostorách jsou byty. Celá cesta je vycházkou okolo 5 km. Vlaková stanice je na trati č. 185 z Klatov do Horažďovic předměstí a vlak zde dosahuje nejvyšší bod na své cestě. Vše je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko.