TENERIFE

Kam a jak jedeme?

Kanárských ostrovů je sedm, a přestože leží kousek jeden od druhého, jsou každý úplně jiný, jako by k sobě nepatřily. Sedm různých světů. Jsou silně poznamenány sopečným původem, úplně jiná krajina než naše evropská zkušenost. Měsíční krajina hned vedle toho nejmodřejšího moře a nejkrásnějších palem – běžný obrázek. Vyvolává to silné emoce – směs škaredé a překrásné je fascinující.

Jak se na Tenerife dostat? Tuhle otázku mi snadno zodpověděla paní Lenka Viková, majitelka Canaria Travel. Její cestovka má téměř monopol na lety na Kanáry, pořádá tam spoustu zájezdů a kdo chce jen letět a ubytovat se sám, může si koupit charterový let. Jejich letadla směřují střídavě na všechny ostrovy, každý den na jiný.

A už přistáváme na Tenerife. Nadváhu na bagy nám v Canaria Travel poskytli bez problémů, na letišti čekal Jaime, vzali jsme auto z půjčovny a jeli. Slunko zde zapadá téměř kolmo do vody, tudíž je hned tma. Přece jen je to kousek k rovníku, než jsme tak dojeli k hotelu, setmělo se.

Za čím jedeme?

Expedice na Tenerife začala už na veletrhu Golf Show v březnu, to jsme se dohodli s golfovým manažerem hotelu Jardin Tropical Jaime Rubierou, že se k nim vydáme a napíšeme článek, který by mohl být pomocníkem při objevování Tenerife z pohledu golfisty, takovou skoro kuchařku.

Na Tenerife bylo dlouhou dobu jen jedno hřiště, polosoukromý Real Club de Golf v severní části ostrova. Tam se hráči – nečlenové – nedostanou každý den, ale už to nevadí, od roku 1987 tady vybudovali osm nových hřišť, soustředěných hlavně na malém kousku jižního pobřeží, kolem měst, která vyrostla za posledních dvacet let.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jardin Tropical je jediný hotel mající spojení, jež vede ke slevám na přeslavném hřišti Abama (dokonce mají společného vlastníka), takže to byla dobrá volba. Jardin Tropical působil jako z pohádky tisíce a jedné noci. Celý bílý, spousta světel jen mírně osvětlovala tropickou zahradu s velikými palmami a bazénem složitých tvarů, v jehož teplé vodě se ještě prohánělo několik plavců. Celá přední fronta, obrácená k moři, je šokující – všechno jiné, jen ne souvislá plocha, jeden pokoj má balkon, vedlejší ne, rozmanité, všude milión květů. Nad tím se tyčí les bílých věžiček.

Tady se večeří až kolem osmé či deváté. Na tenhle obřad je dobře nechat si aspoň hodinu a půl – byli jsme varováni, ale stejně nás ten výběr překvapil, těžko se odolává, zvlášť když se to každý den mění. Samozřejmě jsme jedli v Jardin Tropicalu, ale dalo by se jíst i ve stovkách restaurací, bufetů a barů v okolí: ceny nevysoké, nabídka pěkná.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jaime nám sestavil itinerář na celý týden. A hned první den nás poslal na Abamu. Nejznámější, nejpověstnější a nejluxusnější hřiště spojené v jeden celek s hotelem, na který sedí tytéž přívlastky. Svět sám pro sebe. Hřiště zabralo ohromnou plochu, na většině fervejí se cítíte sami, ostatní dráhy jsou někde kus jinde, oáza klidu. Tropické rostliny, jezera, vodopády. Není to hřiště, ale zahrada.

Golf del Sur. Tady je potřeba na všechno počítat o kousek delší dobu, než se zdá z mapy. Mají tady tři devítky, žlutá je prý nejlehčí, tak nám Jaime objednal modrou a červenou. Obě pěkné, golf vybudovali na samém kraji obří prolákliny, několik jamek jde podél ní, tam když spadne míček, nikdo pro něj nejde, rostou tam různé keře záhadných pološedých barev, společná vlastnost – nedá se přes ně prolézt, píchají, škrábou, občas je tam i kaktus. Nádherný kontrast dokonalých fervejí a dokonalé pustiny, výhled se táhne až ke vzdáleným horám. Velmi barvité hřiště, v bankrech je černý lávový písek, z nějž se hraje jinak než z běžných bankrů – je to tvrdší.

Další hřiště Amarilla. Zas bezchybné ferveje, propletené mezi řadami palem a nově vyrostlých domů, vcelku to do sebe zapadá, asi lépe, než kdyby byla kolem fervejí pustina.

Las Américas - krásná klubovna, startér, taky hřiště je naparáděné. Po driving range běhá pštros, zdomácněl jim tady. Hodně jezírek, potůčků a splavů, o palmách ani nechci mluvit, sem tam jim konkurují borovicové hájky. Hřiště nejde až k moři, ale je mu blízko a je na něj vidět, na druhé straně uzavírají výhled dvě relativně velké hory, klubovna se na jejich pozadí krásně vyjímá. Vysoko nad nimi špička Teide, 3 714 metrů vysoké sopky, nejvyšší hory Španělska. Vrcholek bývá po většinu roku pokrytý sněhem, za nás tam sníh nebyl.

Buenavista Golf – golf Na krásné vyhlídce. nádhera, spolu s Abamou favorit, co se KRAJINY týče.

Poslední hřiště, které jsme hráli, je Golf Costa Adeje. Kousek od Jardin Tropical, zas jiný charakter, plno příčných a podélných kamenných hrází,

Ostatní informace

Na Abamě jsou buginy povinné, jsou v ceně fíčka, které je pro příchozího zvenčí šokujících 200 euro. Ale hosté Jardin Tropical mají podstatnou slevu, a pokud byste spali přímo na Abamě, vyjde to ještě lépe. V té ceně je ale kromě buginy další všemožný servis včetně vody a ovoce na několika místech hřiště.

Ostrovy mají díky své poloze, Golfskému proudu, pasátům a kdovíčemu celoročně téměř stejné klima, výkyvy teplot jsou v rozmezí jen několika stupňů a hlavní sezona je tady od listopadu do dubna, kdy je v Evropě chladno. V létě tady tolik lidí není, ale je tu snesitelně, maximálky lezou jen k 28 °C, ceny podstatně dolů.