Toulání Kutnou Horou.

Kam a jak jedeme?

Kutná Hora je městem, kam se rád vracím. I když od mé poslední návštěvy uplynulo více jak dvacet let, vím, že mě město opět okouzlí. O Kutné Hoře toho bylo napsáno hodně a nerad bych nosil dříví do lesa. Tak snad jen to, že město patřilo ve středověku mezi důležitá a bohatá města království. První písemná zmínka je z roku 1289, ale o stříbře se jistě vědělo daleko dříve. Dnes je město památkovou rezervací a právem se dostalo na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Naše cesta do Kutné Hory začíná na vlakové zastávce u vísky Předbořice, které je součástí železniční tratě ze Zruče nad Sázavou do Kutné Hory. O necelou půlhodinku vystupujeme na nádraží Kutná Hora město a naše toulání městem může začít.

 

Za čím jedeme?

Z nádraží jdeme Nádražní ulicí, pokračujeme ulicí Sokolskou a Tylovou se dostáváme na Palackého náměstí. Tady je městské informační centrum a po jeho návštěvě můžeme pokračovat. Ulicí 28. října procházíme na Havlíčkovo náměstí, kde je známý Vlašský dvůr. Jdeme na vyhlídku a pokračujeme ke kostelu sv. Jakuba. Tady je hodně živo i přesto, že kostel je zavřený. Musí stačit pohled z venku a další vyhlídka. Stoupáme Ruthardskou ulicí k Hrádku. V objektu je České muzeum stříbra. Několik školních výletů má o muzeum zájem a je tady rušno. Nad Hrádkem jdeme Barborskou ulicí k bývalé jezuitské koleji. Dnes je v budově Středočeská galerie a současná výstava je mimo naši pozornost. Zato galerie barokních soch před budovou jistě zaujme. Dalšími objekty jsou kaple Božího těla a vyhlídka nad ní. Třešničkou na dortu je chrám sv. Barbory. Po jeho prohlídce jdeme do jezuitské zahrady s několika moderními výtvory. Teplota stoupá a tak se vracíme Smíškovou ulicí do města na Rejskovo náměstí. Kamenná kašna dává tomuto místu jisté kouzlo. Lierovou uličkou procházíme ke Kamennému domu a pokračujeme na Václavské náměstí. Láká nás ale Šultysova ulice, na které je moc hezký morový sloup. Nahlížíme do Kollárovy ulice a končíme v kavárně na Palackého náměstí. Čas se nedá zastavit a my se vracíme na městské nádraží. Toulání Kutnou Horou je velkým zážitkem, což jistě dopoví fotografie.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Kromě několika kaváren jsme na oběd zašli do restaurace U Černého kohouta. V květnu ještě dosti klidné místo s rychlou obsluhou. Jinak jsme se při pobytu na Kutnohorsku stravovali v Rybářské baště na břehu Svěceného rybníka u Předbořic. Tady jsme byli i ubytování a můžeme jen doporučit.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kutná Hora je místem, které se musí líbit. Byli jsme tady v květnu za nádherného dne, tak co si více přát. I když se ve městě dosti objektů opravuje, většina je v dokonalém stavu. Své místo má i dobře udržovaná městská zeleň. Nelze opomenout vyhlídky, které jsou jedinečné.

 

Ostatní informace

I když se toho moc nenachodí, tak díky dlažbě to trochu unaví. Kromě kaple Božího těla je vstup do dalších popisovaných objektů zpoplatněn. Ceny a otevírací dobu je dobré si zjistit předem. Město je velmi dobře dostupné veřejnou dopravou.