Tropickou Olomouc zpříjemní Jan Saudek i II. netradiční letní salón

Kam a jak jedeme?

Další oblíbenou olomouckou výpravu jsme podnikli v poslední červencové dekádě. Už tradičně jsme sem mířili převážně za kulturou – a za pomoci železného oře – ale tentokrát jsme měli v plánu pohybem co nejvíce šetřit, protože venkovní extrémní teploty nějakým přehnaným turistickým aktivitám a špičkovým sportovním výkonům nijak zvláště „nefandily“.

Tento výlet se tak stal opravdu „pouze“ kulturně – poznávací akcí, kterou proložila vzpomínka na gastronomické a restaurační klenoty relativně nedávné minulosti hanácké metropole. Přesto si myslím, že by mohl jako tip zaujmout nejen příznivce půvabů tohoto – převážně barokního – města a originálních fotografií světoznámého Jana Saudka, který nedávno oslavil již své 87 narozeniny.

Za čím jedeme?

Pro nás vlastně vše začalo na Horním náměstí, kde se nachází galerie manželů Gronských nazvaná stylově Mona Lisa (jen tak mimochodem: její logo prý před „dávnými léty“ vytvořil slivovicí inspirovaný Boris Jirků). Tato galerie na letošní léto připravila svou 211. výstavu, která dostala název II. netradiční letní salón. Pro nás, kteří sem chodíme poměrně pravidelně, je její náplň ovšem spíše tradiční. V každém případě se můžete těšit na jména jako Albín Brunovský, Michael Rittstein, Zdeněk Burian, Jiří Slíva, Karel Demel, Tomáš Bím, Kamil Lhoták, Otto Gutfreund nebo již zmíněný Boris Jirků.

V souvislosti s touto galerií je zajímavé, že její současné sídlo stojí na místě dvou středověkých domů – starším nárožním mázhausovým domem z přelomu 15. a 16. století a sousedním domem z konce I. poloviny 16. století. Původní podobu domu si dnes již nikdo – pochopitelně – nepamatuje, ale mnozí si jistě vzpomenou (někteří možná dokonce se slzou v oku) na dobu, kdy zde fungoval bufet Opera. Klasická socialistická čtyřka, do které jsme coby studenti šumperského gymnasia krátce odběhli i o přestávce představení Verdiho slavné opery s hostujícím italským mistrem (podepsaný program mám snad ještě někde schovaný a nemohu se zbavit pocitu, že v šatnách nás tenkrát zaujaly více některé sboristky než samotný mistr). Na přelomu millenia pak Operu vystřídala Mona Lisa. 

Z galerie Mona Lisa jsme se přesunuli – za stálého „doprovodu“ andělů propagujících tradiční akci Baroko 2022 a se stejně tradičním mezipřistáním ve sv. Mořicovi a s průchodem nově „vymalované“ Lomené galerie - do vlastivědného muzea, které (ve zcela jiné podobě, ovšem) začíná vznikat již v roce 1848 nebo spíše až na podzim roku 1883. Od roku 1924 pak funguje jako Muzeum hlavního města Olomouce, které se v roce 1951 mění na Krajské muzeum v Olomouci. A to již sídlí ve zrušeném klášteře klarisek. V někdejším klášterním kostele sv. Kláry také Vlastivědné muzeum v Olomouci pořádá Staudkovu výstavu.

Ta je zajímavá už jen tím, že je retrospektivní (však také nese podtitul Průřez celoživotní prací světoznámého českého fotografa). Neukazuje tedy jen notoricky známé ateliérové fotografie na téma žena, ženské tělo a vztah ženy s mužem, ale také Saudkovu ranou – a podstatně méně známou – tvorbu. Uvidíme tak i fotografie zaměřené na dětství a rodinu. Hlavní součástí výstavy jsou ale fotografie adjustované a kolorované samotným autorem, který tuto techniku používá od roku 1977. Je prostě jasné, že rytířem Řádu čestné legie se opravdu nemůže stát každý.

Samotná výstava nabízí přibližně stovku fotografií a můžeme ji rozdělit do dvou částí. Tou první je výběr ze soukromých sbírek, pocházející z 80. a 90. let minulého století. Jedná se Staudkovy signované zvětšeniny, které jsou i ručně kolorované. Druhou část pak do Olomouce zapůjčila pražská Central Gallery. Nejstarší fotografie přitom pocházejí z 60. až 70. let a pro mnohé návštěvníky výstavy budou zcela neznámé.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Když už je z Opery Mona Lisa (a i Centrum už zaniklo), zůstává jediná jistota všech jistot, tedy Ponorka (prostě jsem stará konzerva a na mládí je potřeba si občas zavzpomínat …). Jenomže v létě o víkendech Ponorka otevírá až v 16,00 hod., takže jsme se nakonec spokojili s pivem v další z někdejších slavných olomouckých „putyk 4. cenové“ – tj. na Bystřičce – a oběd si nakonec dali až v Šumperku.   

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Ano, byl to další pohodový – i když tropický – olomoucký půlden. Obě výstavy se navíc opravdu vydařily. V Moně Lise víme dlouhodobě, co můžeme čekat (výběrové výstavy jsou tvořeny díly z nabídky galerie) – a vždycky nás i tak něco překvapí a zaujme. Tentokrát vyhrál Axmannův Abstinent a Demelova Studie ženy. Saudkova retrospektiva potěšila už tím, že tam byly k vidění věci, které jsme ani my moc neznali, stejně jako moji dlouhodobí oblíbenci typu Ukřižování nebo Slovanská dívka se svým otcem. A jak už to u kontroverzních autorů Staudkova typu bývá zvykem, nechyběly ani notoricky známé fotografie typu Panenka nebo pár záležitostí, bez kterých bychom se klidně obešli …

Nelíbilo: Snad jen zavřená Ponorka, nepříjemné vedro a tradiční (ne)výkonnost Českých drah, jejichž spoj dokázal i na 54 minutové zpáteční trase chytnout 20-minutovou „sekeru“ …

Ostatní informace

Výstava v Galerii Mona Lisa probíhá v období od 7.7. do 27.8.2022 a vstup je volný. Výstava Jana Saudka se ve VMO koná od 23.5. do 21.8.2022 a vstupné stojí 120 Kč (senioři to mají za 80 a studenti za 60 Kč). K tomu doprava a něco „do zobáčku i volátka“ …