Utajený viklan u Mirotic

Kam a jak jedeme?

Z jihočeského městečka Mirotic, kde se narodil Mikoláš Aleš (je zde jeho socha a památník), vede žlutá značka do nedalekých Čimelic (cca 9 km). Částečně tuto značku sleduje naučná Alšova stezka s několika zastaveními, která však má jednu nevýhodu - není v terénu vyznačena, jak bývá zvykem, tzv. psaníčky. Na naučných cedulích jsou sice informace, jak postupovat dál, ale je velmi pravděpodobné, že se v lese ztratíte a největší zajímavost, viklan, neobjevíte. Na mapách je viklan vyznačen (nepřesně), na některých je i stezka.

My jsme hledání viklanu zařadili do programu cyklovýletu (z Čížové do Čimelic), a proto jsme zvolili trochu jinou cestu. Tím jsme (kvůli sjizdnosti) vynechali některá zastavení, bohužel i hradiště zvané Hrad. I tak jsme toho viděli dost.

Z Mirotic sledujeme žlutou značku až k židovskému hřbitovu za městečkem. Má to být jeden z nejstarších a nejzachovalejších židovských hřbitovů v Čechách, ale ouha: je uzavřen a obklopen dosti vysokou zdí, přes níž lze jen těžko místy nahlédnout (uvnitř je velmi zarostlý, zdá se, že neudržovaný). Značka pokračuje do kopce, my jedeme raději po vedlejší silnici, která nás rovněž dovede k Budskému dvoru. To je docela zajímavá stavba, ale její okolí hyzdí různé hospodářské budovy z dob JZD v dost špatném stavu. V ohradě při silnici zde současný majitel chová divoká prasata - pozorovat "rochnění" spousty čuníků různé velikosti je zážitek nejen pro děti.

Zatímco žlutá značka pokračuje po silnici do vsi Boudy a teprve potom zamíří do lesa, my pokračujeme polní cestou podél dvora, fotovoltaické elektrárny a další usedlosti lesem až k první odbočce Doprava. Dovede nás na trojrozcestí, kde zvolíme opět cestu vpravo, která po chvilce začne trochu stoupat. Teď přichází ke slovu GPS. Viklan by měl být vpravo kousek od cesty, ještě před vrcholem stoupání. Není to úplně snadné, ale naše hledání je korunováno úspěchem. Objevujeme pěkný, asi metr vysoký, mechem obrostlý balvan na "podstavci" (bohužel se už neviklá). Na naučné ceduli si m.j. přečteme, že by v okolí měly být mohyly z doby železné.

Po návratu na širší lesní cestu po ní pokračujeme až k usedlosti U Nováků - patřila této rodině po 8 generací. Ve skupině lip opodál stojí křížek, jehož historie se stala námětem povídky Terezy Novákové "Železný kříž". Tady znovu potkáváme žlutou značku, která nás přes pole dovede do Rakovic. Odtud po ní pokračujeme až do Čimelic, krásnou alejí, která spojuje dnes velmi zchátralý zámek v Rakovicích s pěkným barokním čimelickým zámkem. (Zámek byl v restituci vrácen Karlu Schwarzenbergovi a opravuje se.)

Za čím jedeme?

Hlavní atrakcí výletu je utajená přírodní zajímavost.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Hospoda v Miroticích na náměstí zasluhuje pochválit, má i příjemnou předzahrádku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

U viklanu je to velmi hezké - je škoda, že k němu nevede značená odbočka. Trochu zklamáním byl nepřístupný a zarostlý židovský hřbitov.

Ostatní informace

Z celé trasy je přístupný (na vstupné) jen Památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého v Miroticích.