Právě jsme odjeli z Dolních Počernic. Jedeme sice do Plzně, ale máme na to tři dny, takže jedeme oklikou. Chceme na trase navštívit co nejvíc rozhleden, příp. dalších zajímavostí. Nejblíž jsou Úvaly, kde je rozhledna, ale kde jsou na mapě vyznačeny i menhiry. Co to je? To musíme prozkoumat.
Za čím jedeme?
Město Úvaly se rozkládá na říčce Výmoly zhruba 30 km na východ od centra Prahy. Od okraje Prahy je to však téměř co by kamenem dohodil. Založeny byly zhruba v pol. 13. století u brodu přes říčku, kudy vedla důležitá obchodní Trstenická stezka. Předpokládá se, že ve 2. pol. 14. století Úvaly koupili Olbramovicové z nedalekého Škvorce, povýšili je na městys a pravděpodobně to byli oni, kteří v jižní části založili poplužní dvůr Hostín. Nikde se však nedochovala zmínka o vzniku, ani zániku hrádku na jihozápadě obce, po kterém je nyní patrný již jen nerovný terén. Jisté je, že v Úvalech nebyla tvrz.
Majitelé obce se střídali. R. 1481 byl přes Výmolu v místech brodu postaven most a od krále Vladislava II. si nechali potvrdit právo vybírat mýto.
R. 1560 získal na delší dobu Úvaly rod Smiřických. Panství vzkvétá, jsou zakládány rybníky a mlýny. R. 1615 je obnoven chod již zpustlého poplužního dvora Hodov v severní části obce. To vše přeruší třicetiletá válka. Po válce jsou na krátkou dobu součástí královského statku. Pak je kupuje Karel Eusebius, syn Karla Lichtenštejna. Tento rod je vlastní až do reformy r. 1848, obnovují chod mlýnů, zakládají dva hostince - horní a významnější panský, kde dokonce jeden čas fungovala i poštovní stanice.
Velký mezník v rozvoji obce byl r. 1845, kdy zde projíždí první vlak na nově zbudované železniční trati Praha – Olomouc. Od 1. ledna 1969 jsou městem.
Nejstarší zachovalou památkou je kostel Zvěstování páně. První zmínka o něm je z r. 1385, ale předpokládá se, že zde stál již před r. 1359, kdy se píše o knězi, který odešel z Úval. Nynější barokní podoba je po opravě r. 1724. Na západní straně jednolodního kostela je mohutná hranolová věž - zvonice s cibulovou bání. Dřevěný barokní portálový oltář s točenými sloupy je z r. 1720.
Východní částí obce prochází 8 km dlouhá okružní Městská naučná stezka Úvaly, která byla slavnostně otevřena 28. října 2017. Začíná v místech vlakové i autobusové zastávky. Vede na jih okolo viaduktu, Úvalských rybníků až k místu bývalého lomu, kde se stáčí zpátky na sever přes Hostín na náměstí ke kostelu. Pokračuje na kopec Vinice, kde stojí rozhledna, do Hodova a vrací se okolo mlýna Prokůpek zpátky na nádraží. Je na ní celkem 9 informačních tabulí, které připomínají různé historické události, stavby i místa, která jsou spojena s naším prvním prezidentem.
My jsme prošli jen její část. Hlavně proto, že jsem byla po zápalu plic a měla jsem se stále ještě šetřit. A už jsme se ten den courali po Dolních Počernicích. Takže to by už stačilo. Na naučnou stezku jsme se napojili v ulici Horova, kde jsme nechali auto a dál šlapali pěšky až k menhirům. Jsou to různě poskládané kameny, které stojí podél spirálovitě se stáčející cesty. Od června 2015 to funguje jako dětské hřiště a lezecký a relaxační prostor pro mládež a veřejnost. Dokonce to místní vyhledávají i jako prostor pro konání svatebních obřadů.
Pak jsme se vydali po trase stezky k rozhledně Vinice, která je postavena na stejnojmenném kopci. Již v 16. století se zde pěstovalo víno. Jenže náklady na údržbu převyšovaly výnosy z prodeje vína, proto byla vinice r. 1783 zrušena. Zbyl už jen ten název a nyní rozhledna, která byla oficiálně zpřístupněna 30. dubna 2015. Je to vysílač mobilních operátorů. Je vysoký 31,2 metru, na vyhlídkovou plošinu ve výšce 21 metrů vede 1 betonový schod a 112 kovových točitých schodů. Je otevřena denně od 8 do 20 hodin. Je z ní kruhový výhled samozřejmě na Prahu a Úvaly, ale také na České středohoří, Říp, Bezděz, Ralsko, Ještěd, Krkonoše, na východě vysílače u Českého Brodu.
Část naučné stezky od menhirů k rozhledně je nazvána jako Alej úvalských dětí. Ta je však starší – stromy zde byly vysazeny již koncem r. 2012 a v horkých letních dnech mají poskytovat stín turistům i cyklistům
Od rozhledny jsem dál po NS nepokračovali, resp. pokračovali jen kousek. Chtěli jsme se už jen vrátit k autu. V místech, kdy se cesta prudce stáčí vlevo, jsme pokračovali prakticky v přímém směru po neznačené cestě. Mohli jsme odbočit vpravo již o kousek dřív, bylo by to o trochu ještě kratší, ale i tak jsme to zvládli a naše auto našli. Kdybychom však ještě po NS vlevo zatočili, tak jsme na skále našli pamětní desku T. G. Masarykovi.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
My jsme neměli potřebu se tady někde najíst. V centru jsme ani nezastavovali, ale tam určitě nějaká možnost se občerstvit je. U rozhledny, ani u menhirů nic takového není.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbí se mi, že se zde snaží pro děti upravit nějaké prostory, aby si děti měli kde hrát a kde se venku scházet. Postavením rozhledny, vytvořením naučné stezky a zastíněním polní cesty vytváří i podmínky pro turisty a cyklisty, aby se k nim rádi vraceli. Rozhledna je vlastně klasický telekomunikační stožár, ale výhledy jsou pěkné a daleké. A i tom rozhledny jsou.
Ostatní informace
Z Úval na západ do přírodního parku Škvorecká obora – Králičina vede 4,5 km dlouhá další naučná stezka - Včelí stezka Úvaly. Začíná u rybníka Fabrák, z větší části vede zalesněnou krajinou podél potoka Výmola, pod zříceninou hradu, okolo studánek a kolem řady přírodních zajímavostí. Je na ní celkem 10 stanovišť, kde se zábavnou formou seznámíte s chovem a životem včel u nás.
Jedna část této naučné stezky je totožná s částí naučné stezky Přírodní park Škvorecká obora – Králičina, která se uprostřed parku odděluje od Včelí stezky a vrací se na okraj parku. Tato trasa měř cca 5 km.
Na severozápad od Úval je z větší části zalesněný přírodní park Klánovice – Čihadla, který je protkán řadou cestiček naučných stezek, turistických tras i cyklotras. Tak tam se nechá minimálně jeden den taky určitě strávit. I když je to téměř hned na okraji města, patří to už do Prahy.