Vinobraní Strážnice (Retro 2010)

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Strážnice, Bílá věž u kostela sv.Martina

Vinobraní-šikování před průvodem

Vinobraní - průvod

Bakchantky

Rytíři s pážaty

Oblečení koně asi dá práci

A vysadit oblečenou dámu také

Přístav na Baťově kanálu

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (16 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Vinobraní ve Strážnici

Na vinobraní jsme přijeli rovnou ze Slavností vína z Uherského Hradiště. O tom však jindy. Do Strážnice je to kousek a tak jsme zde byli předčasně. Aspoň byl čas na odstavení vozidla mimo trasy případných veselých a bujarých milovníků burčáku. Povedlo se to výborně, nedaleko centra, mezi Zámeckými sklepy a policejní stanicí.

Za čím jedeme?

Už při vjezdu do Strážnice jsme projeli jednou ze dvou bran ze 16. stol., co jsou na obou hlavních koncích města. Jedná se bohužel o dvě torza bez zastřešení. Volný čas do začátku oslav jsme využili k částečné procházce městem. Z dálky jsme uviděli velkou bílou zvonici - Bílou věž, stojící samostatně vedle kostela sv. Martina. Úmyslně jsme obcházeli náměstí bočními uličkami, protože tam se bude hlavní centrum dění. Tak jsme se dostali ke staré synagoze, která byla otevřená. Po zaplacení 20,-/důchodce jsme si prohlédli zajímavou výstavu o dějinách a životě židů. Venku jsme si ještě prošli židovský hřbitov. Všimli jsme si na sebe postavených kamínků na mnohých náhrobcích. Dotazem jsme zjistili, že je to starý zvyk z jejich původní domoviny. Čas zahájení Vinobraní se přiblížil. Posunuli jsme se tedy na opačnou stranu, ještě před horní vstup na náměstí. Tudy by měl procházet slavnostní krojovaný průvod. Na křižovatce už stál v dobové uniformě obecní strážník s bubnem a očekával průvod. Chodníky byly plné diváků. Za chvíli dorazilo čelo průvodu. Vlajku města nesl mladý pár v kroji doprovázený krojovanou dechovkou. Střídavě následovaly ověnčené vozy s ozdobenými zápřahy a hloučky obyvatel ve strážnických krojích. Důležitě se vezl na voze bůh vína Dionýsos se svými bachantkami, kteří si za jízdy notně přihýbali. V závěru nechyběli ani rytíři na koních v plné zbroji, pážata a dvorní dámy. Průvod došel na náměstí s vyvýšeným podiem. V zákulisí si dali přestávku po asi kilometrové cestě městem. Mezitím už se náměstí notně zaplnilo a lidé se tísnili u stánků s burčákem, vínem, hrnčířskými výrobky, a na podobných jarmarcích obvyklým sortimentem. Neobvyklé byly jen výrobky z oskeruší, tj. marmelády, džemy, pálenka i ukázky ovoce. Vše s léčivými účinky. Při každé návštěvě tohoto vinobraní se chystám, že jednou tuto zázračnou pálenku ochutnám. Žel, zatím na to nedošlo kvůli výborným burčákům. Ty se podávaly nejen u stánků na náměstí, ale hlavně v mázhauzech a dvorech domů lemujících náměstí. Pamatuji jeden rok, kdy dokonce nějak Kolem 23 hodiny postupně ve všech mázhauzech začal docházet. Panika však nevznikla, většina se stačila rychle předzásobit naplněnými PETkami. A Kolem půlnoci se začal dovážet čerstvý přímo z různých sklepů! Mňam. Jen si na to vzpomenu, dostávám na něj chuť. Bohužel se jedná o úzce sezonní produkt. Tak si musím nechat zajít chuť. Na podiu zatím probíhaly různé folklorní pořady předváděné, tancované a zpívané jednotlivými lidovými soubory z okolí. Tam jsme museli na chvíli dopřát odpočinku svým nohám. Po této přestávce jsme opět věnovali zkoumání kvality burčáků v mázhauzech, dvorcích a stáncích. To ovšem nejde provádět maratonským způsobem. Když jsme začali trochu více pociťovat jeho účinky, odkráčeli jsme se vyluftovat do neprochozeného zbytku Strážnice. Zašli jsme do přístavu na Baťově kanálu a na obě strany se podle něj prošli. Dokonce jsem chvíli mohl pozorovat bobra, jak stahuje zelené výhonky stromů pod hladinu. S PETkou a kelímky v rukou jsme nejdříve omrkli Skanzen, pak prošli Černou branou ve zbytku hradního opevnění okolo zámku do rozlehlý Zámeckého parku se dvěma amfiteátry. Jsou zde pořádány akce nejen folklorní, ale např. i oslavy slunovratu, hudební festival aj. V době některých festivalů v parku návštěvníci i stanují.

Ráno po snídani jsme pak udělali ještě preventivní procházku aby čerpadlo trochu prohnalo krev přes jaterní a ledvinové filtry a řízení auta domů tak bylo bezpečnější. Prošli jsme až za náměstí k hlavnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který leží vlastně mimo centrum města. To se nám zdálo málo, tak jsme si procházku prodloužili hledáním kaple sv. Rocha. Našli jsme ji dál od centra na Komenského ulici. Tato kaple má pohnutý osud. Vystavěna byla jako dík za ukončení morové epidemie r.1680. Jak obyvatelům otrnulo z moru, přestávali se starat o její údržbu a chátrala. Proto ji r. 1752 znovu postavili a dokonce větší. Jenže ji postavili nekvalitně a stala se z ní zřícenina. Nebýt nové epidemie cholery v r. 1840, ze které obyvatelé dostali strach, nestála by dnes v poslední, menší podobě.