Vizovice (nejen) festivalové aneb opět na Masters of Rock

Kam a jak jedeme?

Pokud se někdo domnívá, že tento článek na Turistiku tak úplně nepatří, mýlí se. Mnoho cestovatelů všeho typu, kteří tuto zavedenou – a do jisté míry jedinečnou - akci navštíví, totiž dokáže spojit poslech heavy rockové hudby i s jinými aktivitami než je několikadenní poslechový pobyt v areálu likérky pana Jelínka, osvěžující spánek na všech možných i nemožných místech a ochutnávání rozličných výrobků neuvěřitelného množství pivovarů, lihovarů nebo produktů z jihomoravských vinic. Já osobně jsem na této akci, která započala někdy počátkem milénia, návštěvníkem pravidelným (vynechal jsem jen v roce 2011) a dovolím si tvrdit, že díky festivalu jsem měl skvělou sérii příležitostí seznámit se s Vizovicemi celkem dokonale. A je úplně jedno, jestli jsme „byli ubytováni“ ve stanovém městečku, na trávníku v křižovatce před místní sokolovnou nebo u přátel, se kterými (tehdy se kterým) jsme se zde hned na prvním ročníku seznámili.

Ono také poslouchat – z počátku tři a nyní už čtyři dny – hudbu, kterou producenti festivalu vybírají převážně z německo-skandinávské školy, prostě nejde a je spíše potřeba – alespoň pro nás – vyzobnout jen pár třešniček na dortu a zbytek času využít jinak. A i když se v době konání festivalu počet obyvatel (asi 4.600)l tohoto valašského městečka přibližně zšestinásobí, není to zde o nějakém bezcílném bloudění v davu, ale každý si zde své „místo na slunci“ nejde. Tak se člověk postupně může seznámit s historickými památkami Vizovic, jeho obyvateli, osvěžovnami i pozoruhodným okolím. A že je z čeho vybírat.

Za čím jedeme?

Nejznámější zdejší památkou je určitě barokní zámek z poloviny 18. století. Stavbu ve stylu Ludvíka XVI. - s bohatým mobiliářem - doplňuje francouzský a anglický park, který se v době festivalu – bohužel – uzavírá (na prvních ročnících tomu tak ovšem nebylo, ale toto rozhodnutí plně chápu a respektuji). Zámek nechal postavit Heřman Hanibal z Blümegenu architektem F. A. Grimmem a své návštěvníky láká na interiéry, zařízené nábytkem ve stylu baroka, rokoka, empíru i biedermeieru, obrazovou sbírku se vzácným souborem děl nizozemského malířství nebo díla známého moravského sochaře Ondřeje Schweigla. Areál zámku navštěvujeme v průběhu Masters pravidelně a rádi a nic na tom nemění ani fakt, že jsme zde byli jednou neprávem pokáráni za konzumaci vinných produktů během prohlídky (slušný člověk přece přátelsky nabídnutý demižon odmítnout prostě nesmí, že ano) nebo že zde někteří jednotlivci z našich řad museli vystát dlouhou frontu na toalety ve chvíli, kdy měli jisté zdravotní potíže, protože jim zřejmě ráno v krámu podala prodavačka housku rukou nečistou.

Pravidelně procházíme také kolem další významné monumentální stavby, kterou jsme však – naštěstí – doposud nenavštívili. Jedná se o nemocnici Hospitálského řádu sv. Jana z Boha - Milosrdných bratří, která se nachází v bývalém barokním klášterním konventu z roku 1781, jehož součástí je dnes i veřejná lékárna nebo secesní kaple z počátku 20. století. Skutečnou dominantou obce je však nedaleký farní Kostel sv. Vavřince. Jedná se otrojlodní stavbu se čtyřbokou věží v průčelí. Kostel byl postaven na místě starší stavby v letech 1793-1795, ale věž pochuází již z roku 1495. Interiér kostela jsem si prohlédl důkladně, ale na otevřeném Ochozu kolem věže jsem nikdy nebyl.

Vizovice jsou vyhlášeny městskou památkovou zónou a jejich pomyslným středem je Masarykovo nebo-li spodní náměstí. Každého, kdo se zde objeví, jistě upoutají dvě vizuelní dominanty. Tou první je morový sloup se sochou Bolestné Panny Marie. Jedná se o barokní sousoší z konce 17. století (1690), které doplňují mladší sochy světců v životní velikosti, a to sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Floriána a sv. Prokopa. Na boční straně soklu najdete erby pánů z Vizovic. Vrcholová socha Panny Marie je menší, s hrudí probodnutou mečem a „esovitým“ tělem. Druhou dominantou pak je nedávno krásně restaurovaný „radniční“ Lidový dům.

Nedaleko nádraží – a tudíž každý den několikrát při cestě do festivalového areálu - narazíte na kapličku Panny Marie Lurdské a pozdně secesní sokolovnu (s venkovním koupalištěm) z 20, let minulého století. Podoba budovy sokolovny je silně inspirovaná pseudolidovým stylem Dušana Jurkoviče a autory jejího projektu jsou brněnští architekti Flora, Václavek a Gottlicher. Celá stavba má nepravidelný půdorys a je zastřešena kombinací sedlových a pultových střech i vikýřů. Domů ovlivněných lidovou architekturů a módní secesí však ve Vizovicích najdeme více.

Na své si přijdou i ti, kteří si jeden den vyčlení jen na areál likérky. Mohou zde čekat ochutnávkové exkurze v Jelínkově DISTILLERY LANdu, před kterým stojí dřevěné sochy valašského krále a jednoho známého strašidla, množství adrenalinových atrakcí, z nichž jen banshee-jumping je zde od počátku konání festivalu a obrovské „obchodní centrum“ se vším, co s metalem souvisí i zcela nepostřehnutelně. A k tomu všude vůně poživatin všeho druhu … není potom divu, že někdy má návštěvník pocit, že mu není zcela dobře a přitom ještě ani nepožil. K tomu si musíte přidat neuvěřitelné množství pitoreskních postaviček a neskutečných komických momentů. Někdy jsem litoval, že nemám v oku záznamové zařízení, protože některé scénky nelze ani přehrát, natož popsat slovy …

Kdo se nabaží nabídky festivalových Vizovic, vyráží většinou na výlety do okolí. Jednou z oblíbených variant je nedaleký Valašský šenk. Současná rekonstruovaná podoba tohoto penzionu s restaurací sice pochází z let 1994-1995, ale původně se jednalo o barokní lovecký zámeček se sirnatými lázněmi z roku 1747. Objekt později prošel mnoha přestavbami a sloužil například jako zájezdní hostinec. Ti odvážnější se ovšem nespokojí s pouhou návštěvou šenku, ale dosáhnou mnohdy i vrcholu 672 metrové Doubravy s rozhlednou Loučka z roku 2004. Nabízí se i možnost navštívit Mikuláštíkovo fojtství v Jasenné, nedaleké Lázně Luhačovice, někdejší kapitalistický zázrak v socialistickém Československu - tedy Slušovide - nebo krajské velkoměsto Zlín se zámky Malenovice, Lešná a zoologickou zahradou, která právě zámek v Lešné obklopuje.

Každý správný turista – samozřejmě – navštíví vizovické informační centrum nebo si projde město a jeho nejbližší okolí po naučné stezce, seznámí se zdejší památnou lípou nebo zaskočí na smetiště, aby zjistil kde a jak žijí Krysáci. Atrakcí města bylo donedávna také početné „stádo“ nutrií na místním veletoku Lutonínka. Nechaly se krmit i z ruky, ale nějak se prý přemnožily, takže má z kožek těchto roztomilých tvorů zřejmě paní starostová nebo manželka městského policejního prefekta nový kožich. Aby nám to nebylo líto, objevili jsme si alespoň kohouta – polyglota. Tento statný samec žije u jednoho polorozpadlého stavení nedaleko zdejší školy a jeho majitel měl zřejmě velmi rád kohouta na víně. Moudrý jedinec ho však ošálil, protože nekokrhá, ale stále jen zlobně kvoká. Možná jen díky tomu přežil dodnes, protože stará slepice - byť na smetaně - nemusí být zrovna nic moc ….

Zkrátka Vizovice a Vizovicko jsou lokalitou zajímavou, která ví a umí nabídnout každému něco. A teď si představte, že se ještě musíte stihnout věnovat hudbě, přátelům, konzumaci různých poživatin a dodržování pitného režimu. Není to lehké, pravda, ale něco si člověk může nechat na příště, že ano. A na závěr ještě rada pro příznivce pěnivého moku. Vizovické Masters of Rock můžete pojmout i jako malou turistickou (protože se mezi stánky musíte přesunovat po svých) pouť po známých i méně známých českých a moravských pivovarech. Nejsem samozřejmě schopen si vzpomenout na všechny značky a pivovary, které zde můžete ochutnat, ale pár jich jmenovat zkusím: Plzaň, Gambrinus, Holba Hanušovice, Litovel, Zubr Přerov, Janáček Uherský Brod, Svijany, Bernard, Radegast, Krakonoš, Černá hora, Starobrno, Staropramen, Zlatovar, Budvar … a tak dá a tak dál.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokaždé jinde a jinak. Budu-li vycházet pouze z ročníku letošního, tak snídaně nám nejčastěji poskytovala místní samoobsluha, která je dnes už - tuším - provozovnou Tesco, obědy bufet na Masarykově náměstí a večeře provozovny v areálu likérky a jejich nejbližším okolí. Výběr nápojového lístku jsem uvedl výše a u Slunce jsme byli také pravidelnými hosty. Ubytováni jsme byli ve stanu na zahradě rodinného domu našich přátel, takže komfort ranní kávy, sprchy a návštěvy WC nám odepřen nebyl.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Letošní ročník patřil k těm slabším až nejslabším. Z počátku hodně špatný zvuk a málo kapel, na které bych se vysloveně těšil. Výbuchem byli mnohé "hvězdy" festivalu: Leningrad Cowboys (zvukově se to opravdu nedalo poslouchat), Lordi (snad vším) a poprvé v životě se mi nelíbili Waltari. Výborní byli tradičně Rage a nezklamali Moonspell a naši SSOGE. A vysloveně pobavil objev a koncertní set skupiny Tchoři (přál bych každému hlavně vidět). Ubylo i setkání se známými a přáteli z minulých ročníků. Mimofestivalovou aktivitu jsme zaměřili na tradiční toulky městem a výstavu "Kaple jinýma očima" o zámecké kapli.

Ostatní informace

Ceny za vstupné se mění v průběhu roku, my využili - tradičně - "levný" internetový nákup ještě v roce předchozím, i když letos se mi to málem nevyplatilo. Naštěstí byl festival Masters of Rock termínově před pobytovým zájezdem do nemocnice. I období, kdy se zde dala koupit jen drahá Plzeň do kelímku, naštěstí pominulo. Hlavním sponzorem již je Radegast a pivo ve stáncích kolem areálu koupíte běžně za 25,- Kč. Ceny za veškeré pokrmy a "pouťové" atrakce jsou běžně festivalové. Jenom místní se možná někdy zlobí. V době konání festivalu se vždy strmě upravují ceny ve všech vizovických občerstvovnách a provozovnách. A jistě uhodnete, kterým směrem ...

Více mých fotografií z Masters Of Rock 2013 najdete na odkazu: http://markyz63.rajce.idnes.cz/Masters_Of_Rock_2013_Vizovice__07_2013/