Vrbno pod Pradědem a Ludvíkov aneb kouzelné skalní městečko i kameny mrtvých andělů

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na hory • Na kole

hřbitov ve Vrbně pod Pradědem • Fotografie (38) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Ludvíkovské skalní město

fotogenický strom

Vstoupit do fotogalerie (38 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Nechci tímto článkem nikoho přesvědčovat o tom, že celé Bruntálsko patří mezi nejatraktivnější lokality země česko-moravsko-slezské, ale občas by se prostě do této oblasti zajet mělo. A nebál bych se připustit, že zde může být snad každý turista mile překvapen i atrakcemi zcela jinými, než je „jen“ krásná jesenická příroda.

Do Vrbna se nakonec vždycky nějak dojede; vždyť jen v našem případě už jsme při cestě sem postupně vystřídali autobus, kolo, auto i cyklobus (vlak sem ovšem zajíždí také). Mnohdy jsme pouze projížděli, ale v tomto případě šlo o regulérní celodenní výlet. Většina jeho programu však byla opravdu zaměřena na jeden městský hřbitov a krásné malé – příhřbitovní – skalní město. Původní program byl sice podstatně širší, ale člověk míní a (nejen) Pán Bůh mění …

Za čím jedeme?

Hned na úvod je potřeba přiznat, že mnohé památky jsme ve Vrbně jenom z dálky zahlédli a ani většina zajímavých míst v okolí se nakonec toho dne nekonala. Na zdejším hřbitově se naopak z celkového času trávila množina velikosti až nadstandardní. Což později platilo také pro skalní město u hřbitůvku ludvíkovském. Tím se vysvětluje i název článku, protože těch andělů zde bylo k vidění poměrně hodně a nejvíce zaujal hned ten první – nad jeho hlavou je totiž nečekaně umístěna pěticípá hvězda (dá se ovšem předpokládat, že se v tomto případě nejedná o vyjádření radosti ze splnění pětiletého plánu, ale spíše o zednářský symbol poznání).

Abychom ovšem mohli návštěvu Vrbna nějak doporučit, musíme alespoň popsat náš základní „okruh“, který byl v podstatě stále jen cestou vzhůru (při zaokrouhlení se na 1 km nastoupá asi 70 m, ale při skutečném pohybu městem jsou obě hodnoty podstatně vyšší).

Dá se říct, že jsme vše podstatné zahájili u dřevěného altánu informačního centra, vedle kterého se nachází – rovněž dřevěná – busta geologa a spisovatele Josefa Lowaga z roku 2019. A aby toho dřeva nebylo málo, vydáme se vzápětí k dřevěné zvonici, nacházející se mezi panelákem a fotbalovým stadionem. Pochází z roku 1921, kdy byla postavena vedle tehdejší evangelické fary.

Od této chvíle se dá říct, že nás ve Vrbně už čekají téměř výhradně záležitosti sakrální a funerální. Vše začneme na náměstí sv. Michala, u stejnojmenného kostela z let 1837 až 1841. Ten byl postaven podle návrhu bruntálského architekta Maxmiliána Wilsche a jeho interiér byl – bohužel - neprodyšně uzavřen. Jeho budovu obklopují další drobné i velké památky, jako např. empírový kříž s Ukřižovaným a Pannou Marií Sedmibolestnou z roku 1825, stejně stará „andělská“ kašna, o sto let mladší, ale velmi zajímavý pomník obětem I. světové války nebo bývalý ženský klášter z roku 1858. Z něj je asi nejnápadnější někdejší kaple sv. Alžběty se zvoničkou.

Potom už přijde na řadu Hřbitovní ulice s půvabnou kapličkou nazývanou svého času jako boží muka, hřbitovní kaplí i samotným hřbitovem se „supermoderní“ obřadní síní a cennými hrobními kaplemi. A tento nejvyšší bod dne byl také místem našeho nejdelšího pobytu. Koneckonců se jedná o místo cenné památkářsky, výhledově, duchovně i krajinářsky. Navíc s Olbramem Zoubkem – v podobě jeho díla, samozřejmě - se na našich hřbitovech také nepotkáte každý den …

Kdo dokáže ocenit krásu hřbitovů, bude na tom vrbenském, svažitém a památkově chráněném rozhodně více než spokojen. Nachází se zde totiž spousta záležitostí až vyzývavě půvabných i vysoce fotogenických. A to byl jeden z vrcholů dne ještě pořád před námi ...

Nevelké Ludvíkovské skalní město je pro každého až lehce dostupné a přitom vysoce atraktivní. Dokonce se musím přiznat, že jsem z něj byl nadšen a neskutečně jsem se tady psychicky uvolnil. Zdejší skály dosahují až 30 metrů výšky a ještě navíc nesou hrdé označení K1 až K4. Nechybí ale ani Žába.

Ludvíkovské skalní město je součástí Hrubého Jeseníku i Medvědské hornatiny a jeho břidlicové skály se táhnou v délce téměř 400 m. Od roku 2021 je vybaveno zajištěnou turistickou stezkou, která je v těžších úsecích opatřená ocelovými lany. Najdete zde dokonce i odpočívadla s lavičkami.

Toto skalní městečko působí natolik kouzelným dojmem, že by snad ani nepřekvapila přítomnost některých pohádkových bytostí. Nabízí se minimálně nějaký ten trojhlavý drak, důlní kolektiv skřítků, pár čertů nebo statná čarodějnice ve stylu Heleny Růžičkové.

Horolezce i běžné milovníky skal zde v každém ročním období jistě potěší půvabný soubor skalních masivů, osamocených bizarních úvarů, vysokých věží i mrazových srubů. Ludvíkovské skalní město bývá občas označováno názvem „Nad hřbitovem“ a asi nejkrásnější je za slunečného podzimního dne.

Na závěr ještě krátký pohled na ludvíkovský hřbitov i kostel Navštívení Panny Marie z konce 18. století … a můžeme jet domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jako zdroj pro doplnění stravy pevné i tekuté jsme si - v tomto případě zcela nepřekvapivě – vybrali Vrbno pod Pradědem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Jak je již z textu zřejmé, o první místo se podělilo Ludvíkovské skalní město s vrbenským hřbitovem. Ale těch pozitiv, které nás skutečně zaujaly, bychom i zde našli podstatně více. V každém případě budou nadšeni příznivci empíru a ti, kteří vždy chtěli zdolat vrchol K2.

Nelíbilo: I když se jedná o chudý kraj, některé – i památkově chráněné – budovy působily až příliš omšele.

Ostatní informace

Tentokrát to bylo opravdu jen o dopravě, obědě a dvou chybějících turistických vizitkách. Vhodit nějakou tu korunku do kostelní pokladničky se nám, bohužel, nikde nepodařilo ...

Poslední aktualizace: 18.11.2023

Vrbno pod Pradědem a Ludvíkov aneb kouzelné skalní městečko i kameny mrtvých andělů na mapě