Východní Slovensko - Od Tokaje k Tatrám (2. část)

Kam a jak jedeme?

Možnosti Dopravy jsem zmínil již v 1. části - viz:

https://www.turistika.cz/vylety/vychodni-slovensko-od-tokaje-k-tatram-1-cast

Za čím jedeme?

Spišská Kapitula = Slovenský Vatikán

První část našeho putování po Východním Slovensku jsme končili na Spišském hradě - památce UNESCO. Na dohled od Spišského hradu se nachází i další významná památka, která byla současně (1993) přidána do Seznamu světového dědictví UNESCO – Spišská Kapitula. http://spisskyhrad.com/spisska-kapitula/

Věřících je na Slovensku obecně více než u nás a Východní Slovensko v tomto ohledu ostatní regiony ještě převyšuje. Některé prameny hovoří až o 90% věřících obyvatel. Většina památek je tu proto s církví spojena.

Levoča

Také Levoča byla zapsána do dědictví UNESCO – stalo se tak v roce 2009, kdy došlo k rozšíření lokality Spišský hrad a památky okolí právě o Levoču. Jde o historicky významné královské město, jehož historie sahá až do 9. století, první písemná zmínka pak do roku 1249. Na náměstí najdeme v jeho horním rohu „íčko“ – zde si můžeme domluvit prohlídku města s průvodcem (doporučuji!!!), nebo rovnou získat zajímavé informace o Levoči a její historii. Tak jako všude ve střední části Evropy je i historie tohoto místa multikulturní a svoji stopu zde zanechali z „cizích národů“ češi, němci, poláci, židé, maďaři, nebo turci. Vzhledem ke své výhodné poloze byla Levoča v minulosti také střediskem obchodu. Při cestě z Tokajské vinné oblasti do Polska tudy projížděli také kupci vezoucí víno – ani místní tak nebyli ochuzeni o tuto lahodnou komoditu!

Náměstí Mistra Pavla je lemováno měšťanskými domy, uprostřed náměstí pak stojí budova starého obchodního domu (dnes Městský úřad), kostel sv. Jakuba, městská radnice a Evangelický kostel. V kostele sv. Jakuba najdeme patrně nejznámější řezbářské dílo Mistra Pavla z Levoče – Oltár Panny Márie Snežnej, největší dřevěný oltář v Evropě (výška 18,62 m).

Hned vedle radnice najdeme praktickou zajímavost, pranýř – klec hanby (pocházející pravděpodobně ze 16. století). Řešila údajně jen lehčí delikty, ale i tak měla předpokládám značnou prevenční úlohu.

Oficiální stránky města Levoče: http://www.levoca.sk/pamiatky-a-historia.phtml?id5=12277

Slovenský ráj

Na cestě z Levoče do Kežmaroku jsme udělali jednu neplánovanou, ale velice milou odbočku – přes obec Hrabušice do Slovenského ráje. Čas nám bohužel nedovolil nějakou delší procházku, což mě na jednu stranu dost mrzí – na druhou stranu alespoň máme další důvod se na toto místo vrátit. Už jen to co jsme viděli na propagačních materiálech, nás opravdu navnadilo! Když to vezmu ve zkratce: krasové území, spousta roklí a kaňonů, řeky Hornád a Hnilec, vodopády – všude se pohybujete po připravených stezkách, žebřících (pro slabší povahy to asi nebude). A jako třešnička na dortu Dobšinská ledová jeskyně. Prostě jeden přírodní skvost vedle druhého. Ideální dobou pro návštěvu Slovenského ráje bude asi červen, nebo září – v plné sezóně se na některých místech (u žebříků) tvoří i fronty – což by mě osobně požitek z přírodních krás poněkud devalvovalo.

http://www.hrabusice.sk/index.php?a=navstevnik&b=slovensky-raj&zobrazit=222

http://www.slovenskyraj.sk/atc/

Kežmarok

I Kežmarok najdeme od roku 2008 na Seznamu UNESCO – patří tam unikátní dřevěný evangelický kostel (1717). Postavit protestantský kostel v časech náboženské nesvobody nebylo jen tak. Právo na něj sice takto věřící měli, ale museli si ho postavit „za své“, navíc za hradbami a ještě z materiálů ne moc trvanlivých. Ideálním materiálem bylo dřevo – relativně levné a dobře dostupné. Nevýhodou však byla jeho hořlavost (na kterou doplatil podobný kostel v Levoči). Protestantské hnutí mělo velice silnou základnu v severských zemích. Část financí a také řemeslníků na stavbu kostela tak přišlo ze Švédska. Památkou na švédské stavitele lodí, kteří při stavbě kostela pomáhali, jsou kulatá okna v přízemí.

Hned v sousedství dřevěného kostela se nachází nový evangelický kostel. Kostelů a církevních staveb je v Kežmaroku přes 10.

Pokud zrovna nepatříte mezi milovníky sakrálních památek, určitě si nenechte ujít návštěvu městského hradu. První písemná zmínka o hradu je z roku 1463. Historie města je protkána spoustou válek – proto byl k obraně města přistaven k městskému opevnění hrad. Co se na počátku zdálo jako dobrý nápad, se ale později postavilo proti městu. Hradní páni odmítali uznávat Kežmaroku jeho králem daná práva a postupně se z města snažili vytvořit klasické poddanské město.

Dnes sídlí v prostorách hradu městské muzeum.

Oficiální stránky města: http://www.kezmarok.sk/navstevnik

Z Kežmaroku se vydáme do Spišskej Belej. Tentokrát vynecháme prohlídku města – jedeme si trochu zasportovat. Začíná tu pěkná, nově zbudovaná cyklostezka. Šířka 3 metry, délka zatím cca 9 km s hladkým asfaltovým povrchem. Zvolíte-li kolo (pokud nemáte vlastní, můžete si ho zapůjčit v půjčovně u začátku cyklostezky) tak vás aktuální délka nijak nevyčerpá. Každopádně ale budete odměněni pohybem na čerstvém vzduchu s výhledem na kouzelné panorama Tater. Dobrou zprávou pro trénovanější jedince je příprava prodloužení cyklostezky až do Polska (celková délka by pak přesáhla 35 km). Pokud obujete inline brusle a dáte si to tam a zpět, patrně se už trochu zadýcháte.

Na konci cyklostezky se můžete občerstvit v restauraci U Furmana www.ufurmana.sk . Odtud nás pak čeká (již pěšky) cesta na kopec, kde se nachází vstup do Belianskej jaskyně http://www.ssj.sk/jaskyne/spristupnene/belianska/?lang=sk

Tu vynechat by bylo opravdovým hříchem! První doporučení je vzít si teplejší oblečení, aby vás chlad (5 – 6°C) nerozptyloval při pozorování krás této jeskyně. Druhé doporučení se vztahuje k fyzické kondici – pokud se vám špatně chodí do/ze schodů pak svoji návštěvu raději zvažte – prohlídková trasa má necelých 1.400m a celých 870 schodů. Jste-li fyzicky ok, pak si jistě prohlídku jeskyně užijete. Jde o rozlehlý podzemní komplex s krápníkovou výzdobou a několika „sály“. Většina prohlídkové trasy pak vede vertikálně. Že je v jeskyni slušná akustika uslyšíte na vlastní uši – zazní např. Enya nebo Vangelis.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Oběd jsme si dali U Furmana, o ubytování se zmíním v příští části.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

U mě vítězí krása přírody v podobě Slovenského ráje a Belianská jeskyně, ale Levoča i Kežmarok jsou pěkná města, která stojí za návštěvu. Vůbec celou cestu bylo vidět, jak se opravuje a zlepšuje infrastruktura i rodinné domy. Jen ty silnice nižších tříd jsou občas děravé jak u nás - ale to našinci skoro ani nepřijde divné. Velmi pozitivně hodnotím pořádek - prakticky jsme se nesetkali s tím, že by se někde válely odpadky, nebo vznikali černé skládky. Neříkám, že někde nejsou - ale neviděli jsme je. V tomto ohledu jsou na Slovensku daleko před námi - prostě si své přírody asi víc váží!

Ostatní informace

http://www.slovakia.travel