Výlet do města Chebu.

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Cheb, náměstí Jiřího z Poděbrad • Fotografie (91) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (91 fotografií)

Cheb, horní strana náměstí Jiřího z Poděbrad

Cheb, domy na náměstí Jiřího z Poděbrad

Vstoupit do fotogalerie (91 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Cheb, jedno z nejstarších měst naší země je místem, které má každému návštěvníkovi co nabídnout. Není nijak nadnesené tvrzení, že tudy procházely dějiny. Bylo v zájmu mnoha pomazaných hlav a zažilo slavná období, ale i katastrofy. Staré legendy o tom dokáží vyprávět. Z osady v Podhradí se postupně stalo město, to se psal rok 1204. V té době bylo postaveno kolem středu, kterým bylo velké náměstí, několik kostelů a klášterů. Městu se nevyhnuly ani velké požáry v letech 1270 a 1472. Opevnění města bylo budováno celá staletí a to ještě po roce 1670. Dochovalo se tu do dnešních dnů několik významných světských i sakrálních památek. Mnoho domů má gotická jádra a najdou se i části hradeb, bašt a bran. Podíl na kráse města má i doba baroka a rokoka. Velká část města byla postavena v 19. století a město se rozrůstá i v současnosti. A tak po krátkém čase opět jedeme autobusem z Františkových Lázní do města nad řekou Ohří.

Za čím jedeme?

Dukelská a Májová ulice jsou dosti živé, co se provozu týká. Zklidnění přináší až ulice Svobody a náměstí Jiřího z Poděbrad. Krásné domy, obchody a několik kaváren a restaurací neujdou pozornosti. Náměstí zdobí i dvě kašny, starší rytíře Rolanda je z roku 1591 a kašna se sochou Divého muže až z roku 1728. Perlou je jistě skupina domu v dolní části náměstí – Špalíček. Je to několik domů z různých období, mezi kterými prochází úzká ulička. V zájmu turistů je i Pachelbelův dům ve spodní části náměstí. V tomto domě byl 25. února 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna a jeho důstojníci. Událost připomínají tři pamětní desky v češtině, němčině a angličtině. Dnes je v domě městské muzeum. K nepřehlédnutelným domům na náměstí jistě patří radnice, byla dostavěna v roce 1728. Dům s vysokým štítem připomíná období gotiky a stavěl se někdy po roce 1400 a o pozornost si říká i vedle stojící dům s rokokovým průčelím z roku 1773. Dalo by se pokračovat dům od domu, náměstí je prostě jedinečné.

Z náměstí procházíme na o mnohem menší Kostelní náměstí. Tady naopak stojí již od 13. století největší perla města v gotickém slohu postavený kostel sv. Mikuláše a Alžběty. Trojlodní svatyně je v pozdně gotickém slohu, presbytář z období rané gotiky a věže, přesněji jejich spodní část je románská. Vnitřní zařízení je barokní a novogotické. Kostel byl v minulosti několikrát upravován a v nedávné době došlo k novému zastřešení věží. Při severní straně kostela je terasa s barokními sochami Immaculaty, sv. Michaela a sv. Jiří. Odtud se dá sejít k řece ke gotickému kostelu sv. Bartoloměje z roku 1414. Jeho jedinečností je šesticípá obkročná klenba, zaklenutá na pilíř uprostřed stavby. Ale zpět do starého města. Proplétáme se starými uličkami přes Jánské náměstí do ulice Dominikánské, ve které je barokní kostel sv. Václava z let 1674 až 1688 a odtud pokračujeme kolem hradu na hradby. Jejich okolí je parkově upravené, taková zóna klidu, odkud je hezký pohled do údolí Ohře.

A opět se touláme uličkami a z nich vycházíme k okraji staré části města, kde je Františkánská zahrada. Tady se to skutečně podařilo na jedničku. Výsadba nemá chybu a v rohu zahrady jsme se setkali i s obdobím totality. Odložené sochy pohraničníka, Lenina a Fučíka jsou díky bohu jen připomínkou doby. Ze zahrady jdeme ulicí Hradební a Obrněné brigády k městskému divadlu. Hezká budova je z roku 1874. Odtud se znovu vracíme do spleti starých uliček a nějak se dostáváme na Františkánské náměstí. Malá tabulka zve k návštěvě bývalého kláštera a kostela Zvěstování Panny Marie. Areál ze 13. století a především kostel jsou ve špatném stavu. I když tady probíhají opravy, je se na co dívat. Křížová chodba ze 14. století je okouzlující. Na opačné straně náměstí je bývalý klášter klarisek a barokní kostel sv. Kláry, dnes slouží jako koncertní a výstavní síň. V nohách začíná působit následek delší chůze po dlažbě a tak je nutné hledat místo k posezení.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tím se opět stala hospůdka u Chebského hradu, kde obsluha nemá chybu a pivo je jako křen. Večeře nás čeká v našem pensionu ve Františkových Lázních.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Procházet se starým Chebem, vlastně to platí pro všechna stará města, je návratem do starých časů. Kouzlo starých uliček, jejich domků a objevovaných zákoutí, o kterých se v průvodcích nepíše, je zážitkem, který člověku přináší něco hezkého. Je to takové vyplutí z každodenního běhu k neznámým břehům, které přináší nová poznání a uspokojení neklidné lidské dušičce. Člověk nemusí jezdit na konec světa, stačí se dobře rozhlédnout za humny. Starý Cheb se nám prostě líbil.

Ostatní informace

Když jsem délku výletu do Chebu změřil, nestačil jsem se divit. Ušli jsme něco mezi 4 až 5 kilometry, navíc po dlažbě. Z památek města tu je ještě viadukt z roku 1898, ten jsme viděli jen z dálky. Novogotický evangelický kostel Pokoje má hezkou věž a byl zavřený. Zmínil jsem se o pověstech. Jedna z nich se váže k Albrechtu z Valdštejna. Ten se ani po smrti nedočkal klidu. Čas od času se projíždí po chebském hradě v kočáře taženým čtyřmi vraníky. Na jeho hrudi je vidět krvavá skvrna a jeho kočár doprovází šestice bezhlavých jezdců. A teď už rychle na autobus.

Poslední aktualizace: 18.2.2015

Výlet do města Chebu. na mapě